Ve své knize doktor Feingold popisuje případ chlapce, který by dost dobře mohl být „pacientem nula“ pro domnělé spojení mezi konzumací cukru a hyperaktivitou.
Sladká historie: cukr je všudypřítomný, ale bývaly doby, kdy byl na českých stolech velkou vzácností |
V polovině 70. let začaly být při léčbě hyperaktivní poruchy a nesoustředěnosti oblíbené stimulační léky jako Ritalin a amfetamin. Pro rodiče, kteří se obávali jejich možných vedlejších účinků, se možnost kontroly hyperaktivity pouhým omezením či vyloučením cukru ze stravy zdála být lákavá - a téměř neodolatelná.
Teorii poté podpořily i některé studie. Podle nich strava bohatá na cukry způsobuje zvýšené vylučování inzulinu, který spouští produkci adrenalinu a hyperaktivitu. Ale údaje byly slabé a jiní vědci je brzy zpochybnili.
V roce 1994 otázku vyřešila velmi pečlivá studie zveřejněná v odborném časopise New England Journal of Medicine. Skupina vědců testovala běžné předškoláky a děti, jejichž rodiče uváděli, že jsou citlivé na cukr. Rodiče, jejich děti ani výzkumníci nevěděli, které z dětí dostává jídlo s cukrem, a které stravu slazenou aspartamem a dalšími umělými sladidly.
Pravidelné zkoušky moči ověřovaly, zda děti nekonzumují nic jiného. A v pětivteřinových intervalech poté vědci prováděli devět různých testů kognitivního a behaviorálního výkonu.
Pozor na hyperaktivitu u prvňáků. Tresty a zákazy nic neřeší |
Studie došla k závěru, že cukr nijak neovlivňuje ani chování dětí, ani jejich poznávací funkce. Komentář zveřejněný k této studii jednoznačně uvedl: „Neexistuje důkaz, že samotný cukr může změnit dítě s normální pozorností v hyperaktivní dítě.“ O rok později došla ke stejnému závěru analýza, která shromáždila údaje ze všech publikovaných studií.
I když už byla jednoznačně vyvrácena, objevuje se teorie cukru coby příčiny dětské hyperaktivity znovu a znovu jako předmět vědeckého zkoumání. Ovšem výsledky těchto výzkumů jsou stále stejné - cukr dětské chování jednoduše neovlivňuje.
Přesto omezit dětem konzumaci cukru není špatný nápad. I když to nijak neovlivní jejich chování, může je to ochránit před obezitou, cukrovkou druhého typu a srdečními chorobami.
