Obézních přibývá. Po čem všem se tloustne?

Navíc netloustnou jen lidé, ale i zvířata. Domácí mazlíčci do značné míry sdílejí životní styl svých pánů, a tak v jejich případě nevzbuzuje nárůst obezity větší podezření. Tloustnou však i zvířata chovaná v laboratořích pro pokusné účely a na váze přibývají i městští potkani. Dokonce i nejhubenější zástupci lidské populace podle lékařských statistik přibírají v posledních několika desetiletích stále více na váze.

"Ať už se děje cokoli, děje se to všem a to naznačuje, že ve hře je nějaký vliv přítomný v našem životním prostředí," tvrdí americký pediatr Robert Lustig z Kalifornské univerzity v San Francisku ve stati zveřejněné vědeckým časopisem Environmental Health Perspectives.

Už v 70. letech minulého století zjišťovali vědci při toxikologických studiích, že i velmi malé dávky některých chemikálií vyvolávají u pokusných zvířat zvýšení tělesné hmotnosti. V té době tomu však skoro nikdo nevěnoval pozornost.

Dnes se vědci vážně zabývají výzkumem tzv. obezogenních látek neboli obezogenů. Pod tímto označením se skrývají molekuly, jež se našim přičiněním dostaly do vody, půdy, potravin, a pokud proniknou do lidského či zvířecího organismu, ovlivní jeho metabolismus tak, že se v tkáních hromadí více tuku.

Obezogeny se představují

Termín "obezogen" zavedl v roce 2006 americký biolog Bruce Blumberg z Kalifornské univerzity v Irvine. Blumberg podával březím myším malé dávky organické sloučeniny cínu, tzv. tributylcínu. Samicím se rodila těžší mláďata s výraznějším sklonem k přibývání na váze. Tyto myšky tíhly k intenzivnímu množení tukových buněk a jejich tukové buňky byly větší.

Tributylcín se hojně používal jako složka ochranných lodních nátěrů. Většina lidí s ním nepřišla do přímého styku. Přesto koluje lidem v krvi, matky jej vylučují v mléce a našel se i ve vzorcích lidské jaterní tkáně. Do lidského organismu se snad dostává z ochranných nátěrů dřevěných konstrukcí. Příbuzné molekuly se někdy používají k prodloužení životnosti umělých hmot.

Tributylcín nezůstal v pomyslném šuplíku s označením "obezogeny" nadlouho osamocen. Dnes znají vědci asi dvě desítky molekul schopných zasahovat do metabolismu lidí a zvířat a vyvolávat nárůst tukové tkáně. K obezogenům patří například molekula DDE, jež vzniká rozpadem nechvalně proslulého insekticidu DDT, nebo herbicid atrazin, dříve hojně používaný k hubení plevelů na polích.

Obezogenní účinky byly prokázány u léku pro diabetiky Avandia. S tím se asi setká jen málokdo. Zato další dva obezogeny – genistein a glutamát sodný – se vyskytují zcela běžně v našem jídelníčku. Genistein tvoří nedílnou složku sóji. Glutamát sodný se přidává do celé řady potravin a polotovarů.

Známé a pravděpodobné obezogeny potraviny fruktóza genistein (v sóje) glutamát sodný kouření nikotin léčiva hormon diethylstilbestrol hormon estradiol průmyslové chemikálie bisfenol A organocínové sloučeniny kyselina perfluorooktanová ftaláty polybromované difenyly polychlorované bifenyly organofosfátové pesticidy chlorpyrifos diazinon parathion další škodliviny benzopyren (jsou i v cigaretovém kouři) jemné prachové částice (jsou i v cigaretovém kouři) olovo

Obezogeny zřejmě najdeme i v cigaretovém kouři. Matkám kuřačkám se sice rodí děti s nižší porodní hmotností, ale ty to pak kompenzují vyšším přibýváním na váze po narození. Tento trend je patrný po celé dětství a ohrožuje děti kuřaček obezitou.

Více někdy znamená méně

Z laboratorních pokusů vychází jako obezogen i komponenta mnoha plastů bisfenol A, jehož zrádnost spočívá v tom, že obezogenním efektem působí až ve velmi nízkých koncentracích. Tisíckrát nižších, než jaké považují stávající zdravotní normy za neškodné.

Tento fenomén je pro mnohé obezogeny typický. Na organismus působí tak, že se navážou na povrchu buněk namísta určená k zachycení signálních molekul organismu. Vyvolají tak v buňkách falešný poplach a mohou je donutit k "nepředloženým akcím". Pro spuštění takové akce stačí obsadit poměrně malý počet vazebných míst. Proto obezogeny působí ve stopových množstvích.

Naopak při vysokých dávkách stejné molekuly jsou vazebná místa doslova zahlcena. Buňky se mají před takovou záplavou podnětů na pozoru a reagují na ni jen slabě nebo vůbec ne. Může tak docházet k paradoxním situacím, kdy se jedna a ta samá molekula ve vyšších koncentracích jako obezogen nechová, ale v tisíckrát nižších dávkách má významný obezogenní efekt.

Pro vazebná místa, jež spouštějí množení a růst tukových buněk, má velkou slabost molekula kyseliny perfluorooktanové používaná například při výrobě nepromokavého oblečení, nádobí pro vaření v mikrovlnných troubách nebo k ochraně textilií před znečištěním. Pokud je jí vystavena březí myš, jsou její potomci po celý zbytek života náchylní k obezitě. Na dospělá zvířata kyselina perfluorooktanová tento efekt nemá.

Má cenu cvičit?

Má vůbec cenu trápit se zdravou stravou a cvičením? Vždyť se snadno může stát, že člověk přišel na svět s dispozicí k obezitě, protože byl vystaven obezogenům v těle matky. Podle Bruce Blumberga není člověk ani pak bez šance.

"Rozhodně nechci tvrdit, že vystavení člověka obezogenům znamená automaticky obezitu," říká Blumberg. "Významně to však naladí váš organismus k tloustnutí. Pokud se narodíte s větším počtem tukových buněk a sklonem k vyšší tvorbě těchto buněk, a navíc budete jíst typickou západní vysokokalorickou stravu, pak budete s vysokou pravděpodobností obézní."

Podle Blumberga nelze v pozdějším životě "vymazat" následky vystavení plodu obezogenům. Pokud si chce takový člověk udržet normální tělesnou hmotnost a vyhnout se zdravotním potížím, bude muset vynaložit více námahy při cvičení a více sebeovládání při jídle.