„U neočkovaných osob má onemocnění jednoznačně těžší průběh a častěji se u nich objevují i různé komplikace,“ říká Radomíra Limberková, vedoucí Národní referenční laboratoře pro příušnice Státního zdravotního ústavu v Praze.
Stále nejlepší ochrana
S očkováním proti příušnicím se u nás začínalo v 80. letech minulého století. Zpočátku děti dostávaly vakcínu, která jim poskytovala ochranu pouze proti tomuto onemocnění. Později se stala součástí kombinované vakcíny proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím. Zejména proto, aby děti nemusely být traumatizovány trojím očkováním. Trojvakcínu dostávají i dnes patnáctiměsíční děti, druhá injekce je čeká po půlroční pauze.
Fámy o očkování se mezi mladými matkami šíří jako lavina, říká vakcinolog Prymula |
„Předpokládali jsme, že ochrana proti těmto třem nemocem bude dlouhodobá,“ konstatuje Radomíra Limberková. U zarděnek i spalniček se prognóza skutečně vyplnila. Souboj s příušnicemi je však složitější, než odborníci původně mysleli. Dokazuje to i současná epidemiologická situace. Před deseti lety onemocnělo v České republice příušnicemi rekordních 5172 dětí. Jen za první půlrok toho letošního však už lékaři zaznamenali víc než 4000 nemocných. Nejvíc postižený je Jihočeský kraj, zvýšený počet pacientů hlásí i kraj Vysočina nebo Moravskoslezský kraj.
Jen přes prázdniny se situace poněkud uklidnila. Nemoc se totiž šíří kapénkovou infekcí a dobře se jí daří zejména ve větších školních kolektivech či sportovních klubech.
„Nárůst počtu nemocných v 4–6letých cyklech pozorujeme už od konce 90. let,“ uvádí Dita Smíšková z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce v Praze. „Na rozdíl od předchozích let se však toto onemocnění nyní častěji vyskytuje i u očkovaných osob.“
Vyvanutí imunity
Nejpravděpodobnější příčinou je podle jejího názoru takzvané vyvanutí imunity, což znamená, že vakcína nechrání řadu očkovaných po dostatečně dlouhou dobu. V posledních letech tento jev zaznamenali lékaři také u černého kašle, jehož bakterie zmutovaly a přizpůsobily se očkované populaci.
A teď i příušnice navíc stále častěji postihují nejen školáky ze základní školy, ale i dospívající a dospělé pacienty. U nich bývá průběh onemocnění těžší a komplikace závažnější. Zejména u těch, kteří nejsou očkovaní.
Příušnice se obvykle ohlašují zvýšenou teplotou, bolením hlavy a únavou. Až po několika dnech se přidá zduření příušní žlázy, které bývá značně bolestivé, pacient často mívá problémy s příjmem tekutin či potravy. Nemocný ovšem může své okolí nakazit ještě předtím, než začne sám pociťovat příznaky nemoci. Inkubační doba je totiž v průměru 18 dní.
„Diagnostika příušnic bývá někdy obtížná,“ říká Pavla Pokorná z Kliniky dětského a dorostového lékařství Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „Zduření příušní žlázy může souviset i s jiným zánětem slinných žláz, infekční mononukleózou či onkologickým onemocněním.“ Skutečnou příčinu nemoci je možné odhalit pouze pomocí laboratorních testů.
Komplikací jsou i záněty varlat
Pacientům se podávají léky, které mírní horečku a bolest či působí v místě otoku. Klasické příušnice trvají v průměru dva týdny a nezanechávají trvalé následky. „Komplikace se obvykle objevují v nízkém věku 4–5 let nebo pak u mladých lidí ve věku 15–30 let, zejména pak u mužů,“ uvádí doktorka Pokorná. „K nejzávažnějším patří zánět mozkových blan, postižení sluchu či zánět slinivky břišní, který často vede k vzniku cukrovky.“ Jak dodává, mužům hrozí i zánět varlat, jenž v krajním případě může způsobit neplodnost. S tak závažnými komplikacemi se však na její klinice za posledních deset let nesetkali, i když pacientů, kteří přicházejí na zdejší pohotovost s příznaky příušnic, v poslední době přibylo.
Žlutá zimnice či břišní tyfus. Očkování před cestou za exotikou |
Nárůst nemocných zaznamenali také na Klinice infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce v Praze. Některé z nich stačilo ošetřit pouze ambulantně, u jiných byla nezbytná hospitalizace. „U několika pacientů s příušnicemi jsme zaznamenali onemocnění s postižením nejen mozkových blan, ale i mozku, takzvanou encefalitidu, s těžším průběhem, ale bez dlouhodobých následků,“ říká doktorka Smíšková. „U jednoho pacienta došlo k jednostranné ztrátě sluchu, pravděpodobně nevratné.“ Příušnice tedy v žádném případě nelze brát na lehkou váhu.
Pomůže změna očkovacího kalendáře?
Zvýšený počet pacientů s příušnicemi zaznamenali v poslední době nejen čeští lékaři. Podobná je situace i v některých dalších zemích Evropské unie. Nejpostiženější skupinou jsou mladí lidé ve věku 15–24 let. Problém, jak snížit počet nemocných a zabránit závažným komplikacím, tedy řeší i odborníci v zahraničí. V Izraeli se například objevily úvahy, zda by nebylo vhodné se vrátit k vakcíně, která by obsahovala pouze živé oslabené viry příušnic. V České republice ani v zahraničí se však už tato vakcína nevyrábí.
„Určitě bychom v budoucnosti neměli polevovat ve vakcinační politice a nejspíš by bylo vhodné zachovat i dvoudávkové vakcinační schéma,“ míní doktorka Limberková. „Uvažujeme však o změně dosavadního očkovacího kalendáře.“ Především se diskutuje o tom, zda by děti druhou dávku vakcíny neměly dostávat později než doposud. Tak, aby byly účinněji chráněné v době, kdy nastupují do školy.
O celoplošném zavedení třetí dávky v dospívání se v ČR neuvažuje, zdravotní pojišťovny ji nehradí, ale rodiče ji mohou svým dětem zaplatit. Mimořádně byla zatím aplikována před šesti lety. Pouze v rámci očkování na regionální úrovni jako protiepidemické opatření při poměrně velké epidemii příušnic v Ústí nad Labem.
„Velmi důležité jsou také prevence a klidový režim,“ připomíná doktorka Pokorná. A když už se nemoc objeví, hodně záleží i na tom, jak rychle se podaří přijmout nezbytná hygienicko-epidemiologická opatření, která pak chrání děti i dospělé.
