Předchozí podobné výzkumy u laboratorních krys a myší přitom zjistily, že omezení kalorií v jejich stravě těmto hlodavcům prodlužuje život o 30 až 40 procent. V roce 2009 pak vědci z Wisconsinské univerzity dospěli k podobnému závěru u makaků, kteří jsou lidem geneticky bližší než krysy či myši.
Někteří lidé pak začali omezovat počet kalorií ve své stravě až o 30 procent pod doporučovaných 2200 kalorií, které by člověk měl denně sníst.
Nová studie baltimorského Národního institutu pro stárnutí (NIA) ale možná jejich dobrovolné hladovění poněkud staví na hlavu. Její autoři zároveň zpochybnili i předchozí wisconsinskou studii. Kdyby podle nich do výzkumu zahrnula i opice, které podle jeho autorů neuhynuly na následky stárnutí, výsledky obou výzkumů by byly totožné.
Baltimorský institut v souvislosti s omezeným přísunem kalorií zjistil jen jeden hmatatelný přínos. U makaků na dietě se různé choroby související se stářím objevovaly později. Jinak byly přínosy omezené stravy smíšené.
Zatímco u samců znamenala nižší úrovně cholesterolu, u samic ne. Dieta také v průměru snížila riziko rakoviny, zároveň ale mírně zvýšila výskyt kardiovaskulárních problémů.
Někteří vědci ale ještě nad teorií delšího života při omezení spotřeby kalorií nelámou hůl. Podle nich jsou i přes pochyby o metodologii wisconsinské studie závěry obou výzkumů rovnocenné. Zastánci dobrovolného hladovění se pak novými závěry nenechávají zviklat. Domnívají se, že omezení kalorií minimálně prospívá zdraví či duševní svěžesti.
"Mívám hlad," říká neurolog Mark Mattson z baltimorského institutu, který se na studii svých kolegů nepodílel a který ve všední dny vynechává snídani a oběd a o víkendech jen snídani. "Myslím si ale, že mít hlad je prospěšné," dodal.
