Perspektiva lidí s nádory mozku, jak se zhoubnými, tak s nezhoubnými, závisí z velké části na tom, nakolik se neurochirurgům povede patologickou tkáň odstranit. Jenže každá operace mozku představuje riziko poškození okolních mozkových struktur.
Ruleta se zdravím. Dvě třetiny nádorů jsou náhoda |
„Když se rozhodujeme pro operační řešení, vždy vážíme přínos takové léčby. Společně s onkology tedy posuzujeme přirozený průběh daného nádorového onemocnění, aktuální stav pacienta a jeho perspektivu v porovnání s rizikem, které operací podstoupí. Rozhodně nechceme nemocné zbytečně ohrožovat,“ říká Jan Klener, primář Neurochirurgického oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.
Při rozhodování o chirurgickém zákroku dávají lékařům podstatné informace moderní zobrazovací metody. Základním vyšetřením je magnetická rezonance (MR). Část pacientů nejprve projde vyšetřením za pomoci počítačové tomografie (CT), které je o něco dostupnější, a teprve poté se provede zobrazení pomocí MR. Magnetickou rezonanci mohou v některých případech doplnit a upřesnit další vyšetření, jako je mozková angiografie, pozitronová emisní tomografie a další.
Obraz drah a center
Jak uvádí Jiří Keller z Radiodiagnostického oddělení Nemocnice Na Homolce, nové technologie umožňují mnohem přesněji zobrazit strukturu mozkové tkáně i samotného nádoru a rovněž funkční vlastnosti mozku. Za pomoci vyšetření nazvaného funkční magnetická rezonance se daří ozřejmit, kde se v mozku daného pacienta s velkou pravděpodobností vyskytují která důležitá řídicí centra a kudy vedou dráhy předávající informace z těchto center dál do organismu. Lékaři radiodiagnostici to díky svým znalostem, špičkovýmzobrazovacímmetodám a počítačovým programům dokážou odhadnout s vysokou pravděpodobností, na 95 až 99 procent.
„Z hlediska předoperačního plánování je nejdůležitější zobrazit centra pohybu a řeči a také co nejspolehlivěji lokalizovat dráhy, které tato centra propojují. Stejně tak je důležité zobrazení dráhy zrakového centra. Samotné zrakové centrum bývá potřeba zobrazit málokdy, protože v jeho blízkosti se nádory vyskytují méně často,“ dodává doktor Keller.
Nové zbraně proti nádorům. V čem spočívají (ne)výhody? |
Jakmile lékař radiodiagnostik s pomocí počítačových programů zpracuje výsledky vyšetření, doplní k podrobnému anatomickému obrazu mozku mozkové dráhy a potřebné funkční oblasti. Tento výstup je elektronicky nahrán do přístroje pro funkční neuronavigaci, který neurochirurgové běžně používají při operacích mozku.
Před rokem 1980 neexistovalo přímé zobrazení mozku, a tak i přesná diagnóza pacienta bývala nejistá. Lékaři usuzovali na možnou příčinu pacientových potíží z rentgenových snímků, na nichž viděli například posun mozkových cév nebo komor.
Osmdesátá léta přinesla zlom. Začala být k dispozici první CT vyšetření, byly zavedeny operační mikroskopy a speciální mikrochirurgický operační nástroje. „Otevřela se lebeční dutina, lékař pronikl k nádoru, zvětšenému a osvětlenému operačním mikroskopem, a co nejšetrněji jej odstranil,“ vysvětluje primář Klener.
V některých případech bylo riziko poškození mozkových struktur během operace hodně velké, operovalo se z větších přístupů, což zvyšovalo pravděpodobnost pooperačních komplikací. „Proto bylo mnohem více mozkových nádorů než dnes považováno za neoperovatelné. Postupně se ale začaly přidávat další diagnostické techniky a moderní operační postupy, které umožnily mnohem širší neurochirurgickou léčbu nádorů,“ vysvětluje primář Klener.
K větší bezpečnosti a úspěšnosti operací dnes přispívají nejen přesná diagnostika a zručnost operatéra. Přínosné jsou rovněžmetody používané během samotné operace, jako jsou navigační systémy, použití elektrofyziologické funkční kontroly, fluorescenční zobrazení nádoru či zobrazení magnetickou rezonancí v průběhu operačního výkonu. Někdy je u pacientů, kteří trpí nádorem rostoucím v oblasti řečových center, nezbytné kvůli ochraně této funkce mozku operovat při plném vědomí – hovoří se o takzvané awake operaci (viz infografika).
Ne vždy se dá operovat
Samozřejmě existují oblasti mozku, které jsou natolik rizikové, že se lékaři do otevřených neurochirurgických výkonů nepouštějí. Jedná se o zhoubné nádory, které nevratně zasahují důležité funkční struktury mozku a jejich operace by již neměla žádný význam pro zlepšení kvality života pacienta.
Druhou skupinu neoperovatelných nádorů tvoří ty, které vyrůstají v oblasti spodiny lebeční. Zde se nacházejí nesmírně důležité funkční struktury, jež by při operaci nebylo možné zachovat. V těchto případech lékaři volí jiné léčebné metody, jako je například ozařování či zásah na Leksellově gama noži.
„Vědecký výzkum a rozvoj technologií jistě přinesou rychlý pokrok v neurochirurgii. Nepochybně vzniknou nové minimálně invazivní techniky a nahradí část klasické neurochirurgie. Všichni si přejí objev přelomové léčby, která by umožňovala řešit nádory nechirurgickou cestou. Předpokládám ale, že možnosti neurochirurgie se budou rozšiřovat v jiných směrech, takže její role bude i nadále významná,“ dodává Jan Klener.
