Po dlouhá léta patřila politička Vlasta Parkanová k ženám, které nejrůznější zásahy estetické medicíny odmítají. "Svým vzhledem jsem se trápila v době dospívání, ale ne později. Naopak jsem byla vždy přesvědčená o tom, že žena má umět stárnout a přijímat i svůj měnící se vzhled," říká Parkanová.
Neviděla důvod, proč řešit přibývající vrásky. Ženám, které se nechávaly omladit, nerozuměla. Svět estetické medicíny byl pro ni zcela neznámý a nehodlala na tom nic měnit.
"Dříve jsem říkala, že v odmítání plastické chirurgie se pozná síla osobnosti. Myslela jsem si, že skutečně silná žena sebe přijímá i s tím, co na ní už zub času ohlodal," dodává.
Kvůli zdraví, ne pro krásu
Ke změně postoje Vlasty Parkanové došlo shodou několika okolností a ne zrovna šťastné události. Po pádu si zlomila nos a bylo jasné, že se bez zásahu plastického chirurga neobejde.
Navíc se už několik let léčí se zeleným zákalem a ošetřující lékař jí doporučil operaci horních očních víček jako prevenci zhoršení zraku v budoucnu.
"Sám zelený zákal může zmenšovat zorné pole oka, padající víčka tento stav mohou následně zhoršit, a tak jsem se pro plastiku očních víček rozhodla ze zdravotních důvodů. Jen kvůli tomu, abych byla krásnější, bych se operovat nenechala," zdůrazňuje politička.
Dnes, několik měsíců po operaci, se Vlasta Parkanová cítí stejně dobře jako dříve, se svou "starou" tváří. "Neočekávala jsem, že se něco změní. Vyřešila jsem svůj problém a můj život jde dál," říká zcela věcně.
Do nové práce nový obličej?
S tím, že se postoje žen k estetické medicíně v průběhu času mění, se setkal i plastický chirurg MUDr. Miroslav Krejča, Ph. D. Motivace k vyhledání zásahu estetické medicíny může podle něj být i zcela konkrétní, třeba životní změna typu nástupu do práce v mladém kolektivu nebo potřeba hledání nového partnera.
"Někdo se prostě chce sám cítit lépe a to je asi nejlepší důvod k návštěvě plastického chirurga. Estetická medicína by měla pomoci zlepšit kvalitu života pacienta," dodává. Úkolem lékaře je pak podle MUDr. Krejči správně analyzovat situaci a navrhnout, nebo také rozmluvit pacientovi zákrok.
"Plastická chirurgie a psychosomatika mají k sobě blízko a multidisciplinární přístup je vždy ku prospěchu věci. Ne všechny stavy mají vždy dobré chirurgické řešení. Osobně proto pacientky hned neoperuji, ale dám jim delší čas na rozmyšlenou," popisuje svůj postup.
Někdy je na místě zvážit i konzultaci s psychologem nebo psychoterapeutem, aby se odhalila skutečná příčina pacientčiny nespokojenosti s vlastním vzhledem.
Poměrně často dochází k situaci, kdy se žena domnívá, že si větším poprsím nebo vyhlazenějším obličejem bez vrásek udrží nestabilní partnerský vztah. "Vždy, když si nejsem indikací k zákroku jist, pacientku prostě odmítnu," říká jednoznačně MUDr. Krejča.
Více lásky zvětšená prsa nepřinesou
Očekávat, že samotný zásah plastického chirurga vnese do života nějakou radikální změnu, by bylo bláhové. Nový obličej ani dekolt nejsou samospasitelné a kvalitu partnerského vztahu nijak zásadně neovlivní.
"Laciné důvody, jako že mě manžel bude více milovat nebo díky novým, větším prsům budu profesně úspěšnější, jednoduše nefungují. Zklamání, které přichází v momentě, kdy se úspěch nedostaví, je veliké a bolestné," varuje Bc. Jana Březinová, psycholožka a psychoterapeutka.
Právě ženy, které věřily v to, že plastika přinese onen vysněný nový začátek, plní podle její zkušenosti poradny psychologů.
"Rozhodnutí pro zákrok by mělo přijít po zralé úvaze a nejlépe v situaci, kdy zásah estetické medicíny znamená zlepšení kvality života, například vyřešení nějakého handicapu nebo zdravotního problému. Takže ne tehdy, když si žena myslí, že operace jí vyřeší problémy, které mají úplně jinou příčinu než její vzhled," zdůrazňuje psycholožka.