13. února 2019 5:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Polovina lidí s depresí se neléčí. Jak nemoc poznat a kam se vydat?

Deprese (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Deprese (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Občas máme dojem, že má depresi celý svět. Tak je neveselo. A v zimě to cítíme ještě markantněji. A nejsme v tom sami.

Podle Světové zdravotnické organizace celosvětově roste počet lidí s depresivní poruchou a některými jinými duševními poruchami hlavně ve státech s nižšími příjmy. Důvody jsou celkově narůstající populace, ale také její stárnutí. Stále více lidí prostě dosahuje věku, kdy se příznaky běžných duševních poruch objevují.

Polovina se neléčí

Důvody nárůstu výskytu deprese ale nelze paušalizovat. Příčiny jsou jiné v rozvinutých státech a ve státech rozvojových.

„Afghánská populace vykazuje nejvíc produktivních let ztracených z důvodu deprese na světě. Naopak u Japonska je tento údaj nejnižší, ale zase tam mají vysokou sebevražednost. Problematika určení výskytu běžných duševních poruch je komplikovaná i tím, že v každé populaci je určité procento lidí, u kterých se taková porucha vyskytuje, ale nejsou diagnostikováni. Roli tedy bude hrát i informovanost populace, ochota člověka s depresivní poruchou přijít k lékaři a také celková dostupnost zdravotní péče. Například v České republice se uvádí, že až polovina pacientů s depresivní poruchou není adekvátně diagnostikovaná a léčená,“ upozorňuje Richard Barteček, vedoucí lékař oddělení pro léčbu afektivních poruch Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno.

Příklady depresivních stavů

Sezonní afektivní porucha 

Vyskytuje se na podzim nebo v zimě, pacienti nemají obvykle žádnou energii. Trpí jí zejména dospělé ženy.

Klinická depres

Běžný, lehký typ deprese. Pacienty bývají většinou ženy, trpí pocity smutku, prázdnoty, bezcennosti, beznaděje a viny. Je dobře léčitelná.

Deprese rezistentní na léčbu

Lidé s velmi těžkou depresí někdy nereagují na léčbu, která u jiných pacientů zabírá. Na vině mohou být geny. Je třeba individuálně hledat léčbu.

Subsyndromální deprese 

Při tomto typu má člověk sice příznaky deprese, ale o nemoc se nejedná. Může to být naopak důsledek nádorů, epilepsie, demence či otravy. Je tedy třeba léčit primární příčinu.

Foto popis| Trvalá depresivní porucha Příznaky – velmi špatná a smutná nálada, problémy se spánkem – přetrvávají i přes dva roky. Nejde však o těžkou variantu deprese.

Poporodní deprese 

Projevuje se zejména druhý až třetí den po porodu, obvykle přejde sama.

Deprese v menopauze 

Dá se léčit hormony, pomáhá i psychoterapie.

Bipolární deprese 

Nálada se při ní houpe od euforie až po beznaděj. Říká se jí i manická depresivní nemoc. Muži při ní tíhnou více k impulsivnímu chování, ženy mívají tendenci k čistě depresivním příznakům. Léčí se léky, někdy i psychoanalýzou, v poslední době se také uplatňuje léčba světlem.

Poruchy nálady vyvolané léky 

Projevují se obvykle brzy po podání uklidňujícího léku, prostředku proti bolesti nebo alkoholu.

Psychotické deprese 

Provázejí je i halucinace.

Deprese kvůli vážné nemoci 

Pomáhají antidepresiva, je potřeba navštívit psychiatra, nejdůležitější je podpora rodiny. 

Jako Mirek Dušín

Příčiny deprese čistě psychologického charakteru nelze podle doktora Bartečka oddělit od příčin biologických. „Mezi nejčastější faktory spojené s rozvojem depresivní poruchy patří chudoba, nezaměstnanost, negativní životní události jako úmrtí blízké osoby, užívání návykových látek, ale také tělesné onemocnění,“ uvádí Richard Barteček.

„Některé faktory ovlivnit nelze. Jiné ale ano. Z toho plyne, že člověk by měl v první řadě zachovávat zdravý životní styl. A to celkově. Jíst zdravě, pravidelně cvičit, snažit se redukovat míru chronického stresu, udržovat zdravý poměr mezi prací a osobním životem a vystříhat se nadměrného užívání návykových látek. Ano, doporučení zní skutečně trochu jako z Rychlých šípů a jejich Modrého života,“ doplňuje s nadsázkou.

Za lékařem po dvou týdnech

Ale vždycky to legrace být nemusí. Člověk by se měl mít na pozoru, pokud se u něj nebo jeho blízkých rozvinou závažné příznaky a trvají delší dobu.

„Hlavním příznakem depresivního syndromu je patologicky smutná nálada, která se vyskytuje po většinu času a je neodklonitelná, nedá se přemoci. Pacienti ji často popisují jako velmi odlišnou od prostého smutku,“ líčí doktor Barteček.

Depresivní syndrom dále zahrnuje ztrátu zájmu o příjemné aktivity, nesc hopnost radovat se, zvýšenou únavnost, ztrátu energie, ztrátu sebevědomí, extrémní pocity viny, sebevražedné myšlenky, neschopnost soustředit se tak, že to narušuje vykonávání běžných aktivit. Patří sem také snížená chuť k jídlu doprovázená hubnutím, změna motorické aktivity, nejčastěji její snížení, a poruchy spánku, nejčastěji nespavost, při níž se člověk probudí o několik hodin dřív a již nemůže usnout.

„Ale pozor, pro laika je zejména u mírných forem depresivní poruchy velmi těžké rozlišit, zda se jedná skutečně o poruchu. Opět vyzdvihnu, že důležitý je počet příznaků, jejich stabilita a délka trvání. Obvykle se jako časová hranice udávají dva týdny,“ zdůrazňuje doktor Barteček.

Že se jedná opravdu o vážnou nemoc, vidí lékaři u těch nejzávažnějších pacientů v jejich odmítání jídla i pití, v neschopnosti vykonávat jakoukoliv aktivitu. Anebo také například v psychotických příznacích, které u těžké depresivní poruchy nabírají třeba až podoby absurdního sebeobviňování nebo třeba přesvědčení, že dotyčný způsobil velkou katastrofu nebo že bude navždy trpět. I tak závažnou podobu tedy může depresivní porucha mít.

Metod léčení je víc

„U mírnějších příznaků jsou možnosti léčení v podstatě dvě – psychoterapie nebo farmakoterapie antidepresivy. Čím závažnější příznaky jsou, tím pak narůstá význam biologických přístupů v léčbě, tedy farmakoterapie nebo stimulačních metod mozku,“ konstatuje doktor Barteček.

„Posledně jmenovaná skupina metod zahrnuje i takové, které jsou vyhrazeny pro pacienty v opravdu závažném stavu. Velmi účinné bývají kombinace několika léčebných metod,“ dodává. Minimální doba, za kterou lze obvykle hodnotit účinek podávaných antidepresiv, bývá zhruba dva týdny. U těžké depresivní epizody s psychotickými příznaky lze účinnost léků hodnotit až za šest až osm týdnů.

„U psychoterapie je pak obtížné jednoduše poskytnout vodítka k délce léčby. Na psychiatrických odděleních, tedy u pacientů v závažnějším stavu, se délka akutní hospitalizace pohybuje mezi třemi a osmi týdny, ve výjimečných případech ale může trvat také déle,“ uzavírá Richard Barteček.

MARTIN JEŽEK, Autor je spolupracovníkem LN

Najdete na Lidovky.cz