Lidé chtějí být úspěšní. K tomu patří dobrý vzhled – být štíhlý, svěží, vypadat mladistvě. Jenže při našem životním stylu, kdy sedíme zavření celý den v kancelářích u počítačů, se ke štíhlé linii dostáváme hůře a hůře.
Chybí nám pohyb, ale ten chce čas. A tak vyhledáváme stále více pomoc v lékárně nebo na internetu. A pokud si už skutečně nevíme rady, hledáme pomoc u odborníka. Psycholožka Yvonne Holčáková, provozující psychologickou a psychoterapeutickou praxi v Brně, však říká, že se ve své ordinaci nesetkává s tím, že by někdo byl nespokojený se svým zevnějškem.
Až v druhé řadě
„Nespokojenost s tím, jak vypadají, klienti určitě neprezentují jako hlavní problém. Pouze v závažnějších případech, kdy se jedná o mentální anorexii nebo bulimii. To je ale problematika mnohem složitější a řeší se i v psychiatrických ambulancích,“ konstatuje psycholožka Holčáková.
„Častokrát se s nespokojeností s vlastním zevnějškem setkávám jako s druhotným problémem,“ vysvětluje. „Je většinou spojena s podmíněným sebepřijetím či podmíněným přijetím ostatními nebo souvisí s výkonovou orientací a touhou po dokonalosti.“
Lidé se tedy sami „zaúkolují“. Řeknou si – pokud bych měl uspět, musím přece dobře vypadat. Tento cíl vypadá snadně, ale může se z něj stát velká a vleklá potíž.
Jak se podobné věci u psychologa řeší? „Při práci s klientem se pokoušíme hledat, co za těmito potížemi stojí. Co dotyčnému člověku doopravdy chybí, a také co očekává, že získá s nižším číslem na váze,“ vysvětluje Yvonne Holčáková.
Zapomeňme na dokonalost
Když se podíváme do ženských časopisů nebo na internetová fóra, kam píší ženy a dívky, diskuze se většinou točí kolem tématu „jak vypadám“. Případně proč tak vypadám a jak bych mohla vypadat lépe.
Na to navazují čísla z ranního vážení nebo také (raději) nevážení a hned poté návrhy „zaručených“ diet. Rady se mnohdy přebírají a praktikují mechanicky a na to, kolik to vlastně stojí, se nehledí. Výsledky ovšem nejsou valné, smutek a deprese sílí, hledá se nějaký viník a nakonec opravdu nezbude než vyhledat psychologickou pomoc.
Kdy se nad sebou zamyslet
„Úlevné už může být, když klient přijme skutečnost, že dokonalosti prostě nelze dosáhnout. Jinak se totiž dostane do spirály honby za něčím, co mu stále uniká. Z toho pak ale plyne především stav permanentní nespokojenosti,“ pokračuje brněnská psycholožka. Měl by si tedy člověk říct – když nebudu dokonalý třeba jako můj oblíbený zpěvák či herec, nic se neděje? A nakonec ani tolik nezáleží na tom, když mám pár kil navíc nebo si do práce vezmu košili se skvrnami od kafe. Dokonalý nejsem, ale záleží přece na jiných schopnostech.
„Tohle by byl druhý extrém. Nikoho bych nenabádala, aby se o sebe nestaral. Je to přirozená potřeba většiny z nás. Ovšem zúží-li se naše životní zaměření na honbu za dokonalou postavu, navíc prostřednictvím nějakých drastických diet a nezdravého pohybu, tedy nikoli pro radost z pohybu samotného, je na čase se zamyslet. Zacílení na výsledek by mělo být nahrazeno radostí z průběhu. Už v tomto bodě je pravděpodobné, že se budete cítit lépe a budete mít ze sebe lepší pocit,“ radí Yvonne Holčáková.
Jinými slovy bychom neměli ztrácet čas čekáním, až nemilosrdná ručička na váze konečně ukáže tu „naši“ vytouženou cifru. Někdy to může trvat pěkně dlouho. Ale i do té doby můžeme mít radost z každého dne, z toho, že se cítíme lépe, když dodržujeme zdravou životosprávu, a že vše jde alespoň přibližně tak, jak jsme si naplánovali. Možná ne tak rychle, ale je to dobrá cesta a my jsme spokojeni.
Virtuální vztahy nestačí
„Snažte se pěstovat ne virtuální, ale skutečné vztahy, které opravdu nestojí na tom, jestli máte postavu snů. Nezapomínejte, že radost lze hledat v každém okamžiku, ne až bude něco podle očekávání, nebo dokonce domnělého očekávání někoho jiného. Pozvěte do svého života radost už nyní,“ nabádá psycholožka.
„Po ránu se na sebe usmějte do zrcadla, buďte k sobě i k ostatním vlídní. Inspiraci pro vyváženost je možné hledat třeba i v nyní tolik oblíbené józe. Spokojenost se sebou a krása totiž ve skutečnosti vyzařuje opravdu zevnitř. Tělo a duše jsou spojené natolik, že budu-li se cítit dobře psychicky, bude to mít pravděpodobně i vliv na to, jak se cítím spokojený ve svém těle a naopak. Cítit se dobře fyzicky nerovná se nutně mít postavu snů. Zdravé sebevědomí nesedí na povrchu. Pokuste se vyměnit své zaměření na mnohdy domnělé nedokonalosti za zaměření na své přednosti. Pokud se budete mít rádi takoví, jací jste, potom se potřeba muset se sebou něco udělat mění na chuť pro sebe něco udělat. A to je velký rozdíl,“ uzavírá Yvonne Holčáková.
