Přechod k praktickému lékaři pro dospělé řeší většina lidí kolem osmnáctého roku. Dále pak dospělí, když se přestěhují do jiného města, případně když jejich praktický lékař ukončí praxi a nepředá ji novému lékaři.
Ve větších městech není až takový problém sehnat obvodního lékaře, i když i tam se lidé setkávají s odmítnutím, že má lékař plno. Pořád ale mají na výběr z dalších praktiků. Problém je hlavně na venkově, v obcích do dvou tisíc obyvatel, v pohraničí a možná překvapivě v okrajových částech Prahy.
Vskutku rodinný lékař
Mladí lidé, kteří přecházejí od pediatra, většinou volí stejného praktického lékaře, u nějž jsou registrováni rodiče. I v případě, že lékař nové pacienty nepřijímá, v případě rodinných příslušníků svých pacientů dělá výjimky.
Lidé, kteří se přestěhují do jiného města, většinou hledají první informace o praktických lékařích na internetu. Kateřina Kohoutová z Říčan u Prahy byla nucena hledat praktického lékaře hned několikrát. „Když jsem odcházela od dětské lékařky, hledala jsem recenze na internetu. Navzdory dobrému hodnocení vybraného lékaře jsem ale spokojená nebyla. Trpím roztroušenou sklerózou a lékař mi téměř na každé pšíknutí předepisoval antibiotika. Když jsem nastoupila na vysokou školu, hledala jsem praktika v Praze, dala jsem na radu známé a vyplatilo se. Pak jsem se přesouvala do jižních Čech, kde jsem opět hledala lékaře, ale situace se nakonec vyřešila sama, protože ve městě si ordinaci otevřela nová lékařka.
Podle lékárníků je na zažívání dobré aktivní uhlí, na kocovinu ne paracetamol |
Naposledy jsem musela praktika měnit po přestěhování do Říčan. Všude bylo plno, prosili jsme tak dlouho, až mě i manžela vzal jeden lékař na milost. Bohužel už teď vím, že jej budu opět měnit. Vstupní prohlídka žádná, při preventivní mi sestřička udělala odběr krve a moči, k lékaři jsem se ani nedostala. Přitom když jsem byla u lékařky v Praze, kontrolovala mi při preventivce i stav žil. Tady je člověk rád, když lékař vůbec zvedne oči od počítače. Takže moje rada zní: Pokud chcete dobrého lékaře, najděte si dobré známé, kteří vám zajistí přijetí u svého obvoďáka,“ hodnotí své nemalé zkušenosti mladá žena.
Rady z webu nestačí
Doporučení známých a přátel berou jako nejlepší vodítko při hledání obvodního lékaře i sami praktici. „Existují sice speciální weby, kde mohou pacienti hodnotit lékaře. Zkušenosti jsou ale takové, že hodnocení píší zejména lidé, kteří nejsou spokojeni,“ poznamenává praktický lékař pro dospělé Roman Houska, který svoji praxi vede v Mostě od roku 2002.
Doporučuje také všímat si i dalších věcí, které mohou o daném praktikovi více vypovědět. „V dnešní době by měla být ordinace praktika standardně vybavená přístrojem na měření EKG, přístrojem na měření srážlivosti krve a dalšími pomůckami k rychlejšímu stanovení diagnózy, například na měření hodnoty bílkoviny CRP v krvi. Nicméně ani nejmoderněji vybavená ordinace ještě nemusí být důkazem toho, že je daný lékař skvělý,“ podotýká Roman Houska.
Mezi lidmi koluje rada, že pokud má lékař stále plnou čekárnu, je výborný, a proto k němu lidé chodí. „V Česku má praktický lékař průměrně 1700 pacientů v registru, jsou však oblasti, kde jich má mnohem více. Lékař musí být i dobrý manažer, aby se vůbec dostal domů. Ani stále plná čekárna nemusí vypovídat o lékařských schopnostech,“ upozorňuje Houska, který má v registru 2300 lidí. Standardně by lékaři podle něj měli mít v nabídce možnost objednání se předem na určitý čas.
„Chronické pacienty objednávám na přesně stanovený čas, léky jim předepisuji na tři měsíce i více měsíců dopředu a rovnou jim určujeme termín další návštěvy. Nemusejí přece kvůli každému léku chodit do ordinace po 14 dnech,“ dodává mostecký praktik.
V nemocnicích připravují porodní centra, kde lze rodit bez lékaře |
Vzhledem ke stále rostoucí administrativní zátěži považuje za ideální, když má lékař k sobě dvě zdravotní sestry, případně administrativní pracovnici. „Sestra je první, s kým přichází pacient do kontaktu. Někteří se bohužel nechovají slušně, mají pocit, že mají nárok být ošetřeni hned. Sestra tedy musí zvládat jednání i s takovými lidmi, rozsáhlou administrativu, některá jednodušší vyšetření. Na jednoho člověka je toho víc než dost,“ myslí si Roman Houska.
Pojišťovna by měla pomoci
Co ale dělat, když pacienta odmítá každý lékař? Pojišťovny musí svým pacientům ze zákona zajistit praktického lékaře do dojezdové vzdálenosti 35 minut od místa bydliště. Pokud má pojištěnec problém najít praktického lékaře sám, je nejvhodnější zajít osobně na pobočku pojišťovny, kde mu pracovníci pomohou. Tedy měli by.
„Za dostupnost zdravotních služeb pro své pojištěnce sice zodpovídají zdravotní pojišťovny, ale v demokratické společnosti s otevřenou tržní ekonomikou samozřejmě není možné nikoho nutit k tomu, aby pracoval a žil tam, kde nechce. V kapitalismu se cena zboží, služeb i lidské práce měří penězi či jinými výhodami, je také možné někoho motivovat k tomu, aby se někam stěhoval za prací. Problémem dosavadních finančních pobídek je skutečnost, že nemůžete pouze přeplatit doktora, musíte se postarat také o to, aby měl v místě dobrou práci jeho partner, aby měly děti kam chodit do školy. Problém vylidňování venkova je zkrátka velmi složitý a komplexní musí být též jeho řešení,“ upozorňuje předseda České lékařské komory Milan Kubek. Jisté možnosti o vyjednávání přesídlení lékaře tu pro pojišťovny ale podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky jsou: „Pokud si chce praktik otevřít ordinaci ve městě, které má dostatečný počet lékařů, nemusí s ním pojišťovna uzavřít smlouvu. Může mu naopak navrhnout, že pokud si otevře ordinaci v obci o 40 kilometrů dál, bude mu platit za každého pacienta vyšší částku.“
