Neděle 7. června 2020svátek má Iveta, Slavoj 18 °C přeháňky až bouřky Předplatné LN
Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Návrat do normálu je stresující, říká psycholog. Lidé si na současný stav zvykli a zjistili, že jim vyhovuje

Psycholog Pavel Pařízek, který založil web Delamcomuzu.cz, kde nabízí bezplatné... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Psycholog Pavel Pařízek, který založil web Delamcomuzu.cz, kde nabízí bezplatné... | foto:  Tomáš Krist, MAFRA

„Vstup do krize byl stresující a teď i návrat do normálního života bude stresující,“ říká v rozhovoru server Lidovky.cz psycholog Pavel Pařízek, který založil web Delamcomuzu.cz, kde nabízí bezplatné psychologické konzultace pro všechny. Někteří lidé si podle něj na nouzový stav zvykli a nechtějí ho měnit, mají strach. V návaznosti na to očekává druhou vlnu zájmu o terapie.

Lidovky.cz: Ve druhé polovině března jste spustili web Delamcomuzu.cz, kde s kolegy z oboru nabízíte lidem zdarma online psychologické konzultace. Jaký je o službu zájem?
Upřímně, tak velký zájem nás překvapil. Projekt jsme spustili kvůli naší potřebě, chtěli jsme jako psychologové něco dělat a nějakým způsobem lidem pomoci. Nevěděli jsme, zda lidé o službu vůbec budou stát, a musím říct, že takový zájem nás až zaskočil. Místy jsme museli trochu brzdit promo a reklamu stránek, aby nebyly úplně přeplněné. Na začátku karantény se zrušily různé sociální a zdravotní služby, mezi nimi i někteří kliničtí psychologové. Ti z nějakých důvodů nemohli přijímat své klienty, takže zničehonic se v Česku ocitlo plno lidí, kteří neměli svoji terapeutickou péči, na kterou byli zvyklí. Někteří lidé prožívali kvůli tomu opravdu těžké dny. Když jsme web spustili, jedna třetina našich klientů byli lidé, kteří v době koronaviru přišli o svého terapeuta.

Lidovky.cz: Takže i psychologové museli v době krize zrušit pravidelná sezení s klienty?
Psychologové se soukromou praxí ano. My jsme vytvořili takové záchranné síto, abychom pomohli lidem překonat toto těžké období bez svých terapeutů.

Lidovky.cz: Kolik lidí průměrně denně vyhledá vaši službu?
Máme přibližně padesát terapeutických hodin denně. Nicméně jde o průměr, v největším náporu to bylo určitě více a nyní počet hovorů klesá, zavolá nám tak dvacet lidí denně.

Lidovky.cz: Kolik psychologů a psychoterapeutů je do projektu bez nároku na honorář zapojeno?
V tuto chvíli nabízí na našem webu bezplatnou psychologickou pomoc přes 600 odborníků.

Lidovky.cz: Kdy byl zájem o konzultace nejvyšší? Kdy lidé volali nejvíc?
Určitě na začátku krize, v březnu, jsme zaznamenali nejvíc hovorů. Lidé byli v šoku, teď si na situaci víceméně zvykli, takže zájem postupně opadá. Nicméně ze své zkušenosti vím, že nyní v důsledku uvolňování protikoronavirových opatření bude opět zájem o psychologické služby stoupat. Psychologické následky mají totiž opožděnou reakci a dostaví se později.

Lidovky.cz: Myslíte si tedy, že přijde druhá vlna zájmu o psychologickou pomoc?
Ano, přijde druhá vlna zájmu o terapie. V nouzovém stavu i naše tělo a mysl přešly na psychický nouzový stav. Dominantní emocí u lidí byla úzkost, což znamená zvýšenou psychologickou zátěž, tedy stres. Po dobu osmi týdnů, kdy u nás trvá epidemie, mohlo dojít k energetickému vyčerpání organismu. S postupným uvolňováním restrikcí si začneme vyčerpání uvědomovat. Najednou nebudeme muset fungovat v nouzovém stavu, ale budeme moci dobít baterky. Doteď jsme si půjčovali energii, šli jsme do minusu, nyní ji musíme zpět nabrat. Předpokládám tedy, že naše psychika se zpomalí, aby tělo mohlo zpět získat ztracenou energii. Takže bude naopak u lidí zvýšený výskyt depresivních stavů.

Lidovky.cz: Takže rozvolňování protiepidemických restrikcí a postupný návrat Česka do normálního života může lidi stresovat?
Ano. Reakce na postupné uvolňování jsou různé. V podstatě každá změna s sebou přináší stres. Vstup do krize byl stresující a i návrat do normálního života bude stresující. Každý na změnu reaguje jinak. V praxi často slýcháme, že si lidé zvykli na nouzový stav, adaptovali se na situaci, vytvořili si nové rituály a nechtějí přecházet z adaptace do normálního života. Nastavili si nová pravidla, nový denní režim a nechtějí je měnit, protože to stojí energii. Zvykli si na to, takže se teď stresují ze změn. 

Narazili jsme i na klienty, kteří zjistili, že jim současný stav vyhovuje. Libí se jim, že jsou na zahradě, nemusejí dojíždět do práce, mají víc času na rodinu, tráví volný čas v přírodě a nemusejí být v kanceláři. Od některých jsem zaslechl, že vůbec poprvé v životě viděli, jak probíhá jaro. Lidé mají i ekonomické obavy. Strachují se, že teď přijdou následky, že budou sčítat dluhy. V tuto chvíli jsme vylezli z bunkru a zjišťujeme, jak válka zasáhla město. Budeme teprve zjišťovat škody, jak koronavirus zasáhl ekonomiku.

Lidovky.cz: V tuto chvíli vám tedy lidé volají i kvůli obavám z návratu do normálního života?
Ano, je to jedno z témat.

Lidovky.cz: Ale neříkejte mi, že lidé z uvolnění protikoronavirových opatření nemají radost...
Určitě se klienti těší, zároveň ale cítí nejistotu z toho, jak se život v Česku uvolňuje, jak se termíny často mění. Jde o postupné rozvolňování, lidem schází jasné ohraničení toho, kdy bude konec, kdy se vše otevře a podobně. Začátek nouzového stavu byl jasně daný, teď se situace pomalu vrací do normálu, jako by chybělo, že konec války bude tento den a tečka.

Lidovky.cz: S jakým problémem v průběhu krize lidé nejčastěji volali?
Zajímavé bylo, že koronavirus samotný nebyl primárním tématem. Klienti neměli obavy z toho, že se nakazí. Řešili sekundární dopady, to znamená, co udělá karanténa s našimi vztahy, co udělá virus s mým zaměstnáním a podobně. Lidé také měli obavy o své blízké, o rodiče, jak krizi přečkají. Koronavirus skutečně nebyl hlavním tématem. Virus je neviditelný, proto si těžko dokážeme představit, že ho chytíme, a zároveň v české populaci není tolik nakažených, abychom cítili strach z toho, že onemocníme.

Lidovky.cz: Takže ve většině případů jste s klienty řešili partnerské a rodinné vztahy?
Určitě. Partnerské krize jsme s klienty řešili velmi často. Lidé nám volali, že jim epidemie narušila partnerské a rodinné vztahy. Řešili s námi, že jim to ve vztahu začalo skřípat, cítili nátlak. Někteří partneři byli v důsledku karantény rozdělení a nemohli se vídat, to bylo také tématem.

Lidovky.cz: Mluvíte o partnerských krizích. Dopadly většinou dobře, nebo končily rozchodem či rozvodem?
Taková data nemám, takže to bohužel nevím.

Lidovky.cz: Epidemie uzavřela i školy a rodiče museli zůstat s potomky doma. Volali i rodiče a chtěli řešit problémy s dětmi?
Ano, volali. Jednoduše byli přetížení z toho, že děti jsou doma. Děti patří do rodinných vztahů, které jsme s klienty řešili. Častým problémem byl fakt, že matka byla doma na home office, otec také, a do toho museli učit své dvě děti a každé z nich probíralo jinou látku. Rodiče se nás ptali, jak to mají zvládnout a psychicky se nezhroutit.

Lidovky.cz: Na webu Delamcomuzu.cz zvlášť nabízíte psychologickou pomoc pro pracovníky v první linii. V čem se terapie liší od té s běžnými občany?
Jde o jiný způsob práce, terapii většinou vedou seniorní psychoterapeuti, kteří mají víc zkušeností. Když voláte například jako sociální pracovník, nemusíte primárně s terapeutem řešit sám sebe, ale můžete se s ním poradit, jak máte pomoci klientovi v sociální službě, například seniorovi v domově seniorů. V tom se pomoc liší. Probíhá zde jakási porada nad daným případem. Zdravotníci řeší i psychiku druhých, jak jim mají pomoci. Nicméně pracovníci v první linii samozřejmě volají i kvůli sobě, protože chtějí řešit sebe samotné. Pracovník chce poradit třeba s tím, že se stará o jednoho pána, který je nepříjemný, a jemu se s ním pracuje těžko a vyčerpává ho to. S klientem pak řešíte dvě složky – případ v jeho práci, ale i jej jako člověka. Zatímco běžný občan na terapii řeší primárně sebe a své pocity.

Lidovky.cz: Jaké profese IZS měly o terapii největší zájem?
Určitě zdravotníci.

Psycholog Pavel Pařízek, který založil web Delamcomuzu.cz, kde nabízí bezplatné...

Lidovky.cz: V jakém poměru volají běžní lidé a pracovníci v první linii?
Přibližně volá devadesát procent běžných občanů a deset procent pracovníků v první linii. U pracovníků v první linii jsme narazili na to, že jim dělá velký problém říct si o pomoc. Nejsou na to zvyklí. Mají pocit, že když pracují v pomáhajících profesích, tak oni mají pomáhat, a ne žádat o pomoc. Vnímají to jako selhání.

Lidovky.cz: S jakým problémem vám nejčastěji zdravotníci volali?
Kvůli vyčerpání. Často cítili zklamání ze systému, řešili, jak se k nim chovají nadřízení, jak se chová vláda, že o něčem nemohou mluvit – a to je tíží. Zároveň s námi probírali to, že jim chybí ochranné prostředky, a musejí pracovat. Na jednu stranu ctí Hippokratovu přísahu, na druhou stranu mají doma staré rodiče a bojí se, že je nakazí. Z toho všeho měli obavy. Ptali se nás, co mají dělat, často byli na rozcestí.

Lidovky.cz: Překvapilo vás při vašich terapiích něco, co lidé řešili a čeho se obávali? Narazil jste na problém, který jste nečekal?
S většinou jevů jsme počítali a psychologicky je známe. Nicméně pro nás jako odborníky bylo nové, že epidemická krize přinesla psychologické jevy, které běžně nacházíme v oblasti vězeňské psychologie. Některým lidem se úplně rozpadl systém, neměli denní rozvrh, ztratili smysl života, nevěděli, co je za den, a podobně. Nestarali se o sebe, byli zarostlí, neuklízeli si doma a chovali se apaticky. 

To je chování, na které jsme zvyklí u vězňů, zejména pak u dlouhodobě izolovaných jedinců na samotce. To bylo nové, to nás překvapilo. Vězeňská psychologie se najednou promítla v široké populaci. Zároveň nás překvapil zájem od expatů, což jsou cizinci, kteří žijí v jiné zemi. V Česku uvízli cizinci bez možnosti vrátit se domů, bez finančních prostředků, bez jakékoliv pomoci. Volali nám, co mají dělat. Zároveň nám volali i čeští občané, kteří naopak uvízli v cizině.

Lidovky.cz: Objevily se i případy, kdy jste museli volajícího předat do rukou psychiatrů?
Ano. U některých případů jsme skutečně vyhodnotili, že člověk musí k psychiatrovi. Následně jsme ho tedy propojili s doktorem.

Lidovky.cz: Volají vám i lidé, kteří chtějí řešit problém, který se netýká koronavirové krize? Služba je zadarmo, mám tedy na mysli, zda toho někdo nevyužívá.
To se také dělo. Když nabízíte službu zadarmo a zveřejníte své telefonní číslo na internetu, musíte počítat s tím, že toho někteří lidé budou zneužívat. Jde o mizivé procento, ale stává se to.

Lidovky.cz: Takže vás to nepřekvapilo?
Neřekl bych, že nepřekvapilo. Nicméně u veřejně dostupných služeb se to děje, to je normální.

Lidovky.cz: Můžete být konkrétnější? S čím vám lidé, kteří zneužívali službu, volali?
Například jeden volající vyžadoval sexuální služby od kolegyň. Následně jsme zjistili jeho IP adresu a zablokovali mu přístup na server.

Lidovky.cz: Na webu píšete, že nabízíte online psychologické konzultace zdarma po celou dobu trvání epidemie. Kdy službu zrušíte?
Předpokládáme, že bezplatná služba bude fungovat po dobu nouzového stavu. Až 17. května skončí nouzový stav, necháme web běžet, ale nebudeme nutit odborníky, aby nabízeli terapie zadarmo. Po tomto datu si budou moci psychologové na webu účtovat peníze za své služby.

Lidovky.cz: Jsou už otevřené všechny ordinace psychologů a psychiatrů?
Ano. Ordinace soukromých psychologů se otevřely 27. dubna, proto logicky i zájem o službu opadá. Psychiatrů se omezení netýkala.

Lidovky.cz: Když jsme spolu ve druhé polovině března vedli rozhovor, řekl jste mi: „Společnost v tuto chvíli nejvíce trápí ztráta základních životních jistot. Podle mě to je situace, kterou možná ani naše babičky nezažily, když tu po ulici chodili nacisté. Jde o skutečně velkou událost, která lidmi velmi zatřásla a zasáhla je hluboko.“ Souhlasíte stále s tímto tvrzením?
Ano, souhlasím. Přestože si myslím, že velká část lidí teď bude epidemii bagatelizovat, jde skutečně o událost, která nás zasáhla všechny, a to doslova. Když se podíváte do historie, není žádná pandemie, která by takhle ovlivnila celý svět. Tento stav jsme nikdy nezažili. A tím nemyslím, že v historii nebyla žádná horší pandemie z hlediska úmrtnosti. To, co tu máme, je ale první globalizovaná pandemie. Celý svět prožíval jedno téma, média tomu věnovala velkou pozornost, epidemie nás všechny propojila. Sám přemýšlím nad tím, jak pandemie koronaviru ovlivní dál naše životy.

Lidovky.cz: Jak si myslíte, že je epidemie změní?
Myslím si, že jsme díky ní zjistili, že práce z domova je možná, že je možné komunikovat s ostatními na dálku, že nemusíme ztrácet čas na cestách do zaměstnání. Začali jsme využívat komunikační prostředky, ulice ve městech nejsou plné aut a podobně. V něčem krize byla pozitivní. Já bych byl osobně rád, kdyby se změnil pohled na home office a komunikační technologické prostředky by se využívaly i nadále.

Lidovky.cz: V čem se po koronavirové krizi změní vaše práce?
Rád bych s některými klienty dál komunikoval na dálku skrze videohovory či telefonáty. Zjistil jsem totiž, že části klientů to vyhovuje, především těm úzkostlivým. S nimi se práce zlepšila, kolikrát je fyzický kontakt znervózňuje a terapie na dálku je pro ně příjemnější. Při telefonickém hovoru jsou pak klidnější, víc se uvolní a naše komunikace je lepší. Na druhou stranu u klientů s depresivní tematikou byla terapie na dálku horší, ti naopak potřebují fyzický kontakt.

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Molekulární bioložka a genetička Soňa Peková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Xaver: Klobouk dolů před Klausem. V ČRo zůstávám, spory s ČT házím do jímky

Novinář Luboš Xaver Veselý | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Ve středu ho poslanci zvolili do Rady České televize. Přesto, že spolu s ním byli zvoleni i Hana Lipovská a Pavel...

Prezidentova nemoc. Neuropatie je tichá epidemie moderní doby, říká lékař

Radim Mazanec z Neuromuskulárního centra Neurologické kliniky ve Fakultní... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Brnění nohou, mravenčení, vrávoravá chůze, zakopávání a pády, ale i krutá bolest chodidel. To je hrubý výčet příznaků...