Dlouhodobější náhradu orgánu představil konstruktér Robert Jarvik ("srdce" se nazývalo Jarvik 7) a dvaašedesátiletému americkému dentistovi ji lékaři transplantovali v prosinci 1982 v nemocnici v americkém Utahu.
Pro Clarka to nebylo jednoduché. Z jeho těla vycházely dvě hadice připojené ke kompresoru o váze 180 kilogramů, jež srdce zásobovaly stlačeným vzduchem. Pacient se prakticky nemohl hnout z místa a údajně nakonec žádal o ukončení utrpení, které umocňovala infekce a selhávání orgánů. Zemřel na mrtvici po 112 dnech. Bill Schroeder, druhý pacient se srdcem Jarvik 7, žil už 620 dní.
ČTĚTE TAKÉ: |
Vůbec první transplantaci lidského srdce provedl v prosinci 1967 jihoafrický kardiochirurg Christian Barnard v Kapském městě. Pacient zemřel 18 dní po zákroku na zápal plic. V lednu 1984 poprvé úspěšně transplantovali srdce také čeští lékaři.
