Migréna trápí milion Čechů. Lékaři ji zatím vyléčit nedokážou |
Premenstruační syndrom (PMS) má negativní vliv na mnohé aspekty života ženy. Fyzické, ale především psychické příznaky jí znepříjemňují denní rutinu až dva týdny před menstruací. Patří mezi ně třeba úzkost, nesoustředěnost nebo únava.
Syndrom trápí 50 až 70 procent žen z celého světa. Intenzita se liší, porucha však dokáže ženy pravidelně přivádět do stavu bezmoci, rozbíjet jejich osobní vztahy, znemožňovat kvalitní žití, ale v extrémních případech vede i k agresi a může být právě příčinou závažných trestných činů.
PMS byl jako polehčující okolnost uznán i v roce 1991 u soudu v americké Virginii. Tamní policie tehdy zastavila auto, které nevyzpytatelně rejdilo po silnici. Alkoholem ovlivněná řidička, lékařka Geraldine Richterová, začala na strážníky útočit. Za její chování podle rozhodnutí soudu mohlo právě PMS, a trestu tak unikla, píše BBC.
Pravděpodobně o nejznámější případ se postarala britská barmanka Sandie Craddocková. Ta roku 1981 pobodala svou kolegyni třemi zásahy přímo do srdce. Vražda byla jejím posledním činem v řadě obvinění ze žhářství, přepadení a krádeží. Ačkoliv Sandie si prý události nevybavuje jasně, při obhajobě žádala, aby soud snížil její trestnou odpovědnost. Snažila se dokázat, že její činy byly cyklické a že ji k nim vedly velice silné psychické premenstruální příznaky a hormonální výkyvy, které v ní vzbuzovaly nezvladatelný vztek. Při líčení předložila i soukromé deníky a záznamy jako důkaz. Soud uznal její silný PMS jako polehčující okolnost.
Studentka chce ženy osvobodit od menstruačních bolestí. Pomoci má speciální body |
Sandie byla podmínečně propuštěna a podstoupila dlouhodobou progesteronovou léčbu. Během dvou let Sandie dvakrát vynechala předepsanou dávku hormonů. V prvním případě to přineslo následek, že prohodila cihlu oknem, ve druhém pokus o sebevraždu. Na policejní stanici se pak vydala ozbrojená nožem. Opět vyvázla jen s podmínkou. Nařízen jí však byl odborný dohled.
Vážná porucha, o které se nemluví
V některých případech jsou cyklické projevy tak intenzivní, že se jedná o dosud nepříliš probádanou premenstruační dysforickou poruchu (PMDD). Je přitom součástí života asi 3 až 8 procent žen v reproduktivním věku. Porucha byla v roce 2013 zařazena do Diagnostického a statistického manuálu mentálních poruch (DSM), větší pozornosti se jí však nedostalo, uvádí server BBC.
Někteří skeptici se údajně obávají, že by pro ženy byla další negativní „nálepkou“ iracionality. Ohledně dysforické poruchy se také objevily dohady mezi výborem DSM a farmaceutickými společnostmi, že bude PMS/PMDD patologizován a zneužit k nadměrnému předepisování léků, pokud by se zařadil mezi samostatné diagnózy.
Mozek přestane produkovat serotonin
Některé „postižené“ poruchu popisují jako když jejich „mozek náhle zahalí černý šál.“ Najednou cítí bezmoc, beznaděj, nevidí v ničem, co dělají žádný smysl a představa, že mají vyjít mezi lidi je děsí, jejich nálady jsou extrémně proměnlivé.
Alzheimerova choroba je pro současný svět jako epidemie, ale dokážeme ji zastavit, říká neurolog Tolar |
Tyto stavy mohou mnozí připodobňovat k depresím, hysterii či bipolární poruše osobnosti. Jak se ale vědci shodli, PMDD s nimi vůbec nesouvisí. Je způsobena abnormální reakcí ženy na normální hladiny hormonů a jejich přirozené změny. Jde o genetickou poruchu buněčného původu. Při dysforickém období se zároveň přestává tvořit serotonin (tzv. hormon štěstí).
,S PMDD bych univerzitu nedokončila´
Podobně své zkušenosti s PMDD popisuje i třicetiletá pracovně vytížená Britka Caroline Henaghanová. Původně si myslela, že stres a napětí, kterému často čelila, byly jen následky přepracování a stárnutí. „Cítila jsem se jako na kolotoči, ze kterého se nedá vystoupit,“ vypráví Caroline.
Vedle silných psychických příznaků se objevovaly i fyzické. Tělo i obličej jí otekly, byla nadměrně unavená, rozhodovala se nelogicky, nakupovala věci, které vůbec nepotřebovala. Postupně si začala jejího zvláštního chování všímat i rodina.
Po dysforické fázi Caroline trávila klidně dva týdny každý měsíc tím, že likvidovala napáchanou škodu. Udobřovala se s rozhádanými přáteli a rodinou, uklízela doma nepořádek, doháněla skluz v práci. Caroline usoudila, že možná trpí bipolární poruchou, pro kterou jsou velké výkyvy nálad typické.
Časem si začala uvědomovat, že se fáze nápadně opakují a nejhorší jsou právě před a během její menstruace. Tak se obrátila o radu ke svým lékařům. Ti ale většinou situaci zlehčovali, a tak ji nezbylo, než udělat svůj vlastní „průzkum,“ načež zjistila, že se nejspíš jedná o PMDD. Později ji diagnózu potvrdil i specialista.
Caroline hledala všelijaké způsoby, jak se symptomů zbavit, zkoušela i hormonální léčbu. Ani ta jí ale nepomohla. Když ji vlastní chování dohnalo až k hospitalizaci, rozhodla se ve svých 36 letech pro odstranění vaječníků. Po pár měsících od operace se symptomy PMDD přestaly objevovat.
Caroline nedávno dokončila Univerzitu v Manchesteru. Podle ní by školu nebylo možné dodělat, kdyby stále musela žít s PMDD. „Jsem zase zpátky tou Caroline, kterou jsem byla před tím,“ šťastně dodává.