Rakovina prostaty trápí tisíce mužů. Lékaři vymysleli nový projekt

Rakovina prostaty je nejčastějším nádorovým onemocněním u mužů, pokud nepočítáme kožní nádory. V současné populaci nad 50 let potká rakovina prostaty každého jedenáctého muže. A každý dnes narozený chlapec má 17procentní pravděpodobnost, že tímto karcinomem během života onemocní.

Stejně jako u většiny nádorů i v tomto případě platí, že jeho výskyt v populaci stoupá. Předpokládá se, že letos bude v České republice diagnostikováno devět tisíc nových případů rakoviny prostaty. Spolu s již léčenými muži se tak celkový počet pacientů se zhoubným onemocněním prostaty vyšplhá na 56 tisíc.

Odhalíme více případů

Tento nárůst vysvětluje profesor Jindřich Fínek, přednosta Onkologické kliniky Fakultní nemocnice Plzeň, kromě jiného i lepší diagnostikou. Nádory prostaty rostou pomalu, takže mohou v organismu dlouho zůstávat nepovšimnuty. Rakovina prsu u žen na sebe naopak vždy upozorní, takže nádory při screeningu vyjdou najevo nebo se brzy samy projeví klinickými příznaky. „Pro prostatické nádory není zaveden plošný screening. Jelikož se ale v posledních letech zlepšily diagnostické možnosti, nacházíme nyní nádorů prostaty více. To ale neznamená, že náhle vznikají ve větším počtu. Mnohdy se jedná o karcinomy, které jsou staré dvacet nebo i třicet let,“ říká profesor Fínek.

Rakovina prostaty nemá obvykle v počátečních stadiích žádné příznaky. Projevovat se bohužel začne, až když už je nádor velký a prorůstá celý orgán. V tu chvíli se objeví problémy při močení, v moči může být patrná krev. Prvním projevem ale může být až bolest v kostech, nebo dokonce zlomenina. Právě v kostech totiž nejčastěji tvoří rakovina prostaty metastázy, tedy vzdálená ložiska nádorové tkáně. V době, kdy se rakovina začne projevovat některým z uvedených příznaků, to znamená, že nádor je pokročilý a nemoc už nejde vyléčit.

Senzace, nebo pravda

O tom, že mají prostatu, mladší muži moc nepřemýšlejí. Tato žláza, umístěná na spodině močového měchýře a obkružující první část močové trubice, jim samozřejmě poskytuje důležitou službu: produkuje sekret, který je podstatnou součástí ejakulátu a umožňuje přežití spermií. Dokud ale prostatu nepostihne nějaké onemocnění, což je do 40 let věku poměrně vzácné, a nezačnou se projevovat různé nepříjemné příznaky v podobě problémů s močením, nemají muži důvod se tímto orgánem zabývat.

Průzkum agentury NMS Research nedávno zjistil, že informovanost mužů o karcinomu prostaty je dost nízká. „Celkem dvaačtyřicet procent mužů nemocných rakovinou prostaty nemá o onemocnění dostatečné informace. Vzhledem k tomu, že muži před určením diagnózy o chorobě prakticky nic nevědí, po zjištění je jejich poptávka po informacích veliká,“ říká profesor Fínek.

Nejrychlejším a nejdostupnějším zdrojem informací je podle průzkumu hned po lékaři internet. „Pacienti netouží po senzacích ani marketingových informacích, kterých je na webu většina. Hledají důvěryhodné zdroje, což jsou podle výsledků průzkumu odborné weby a poradny,“ dodává přednosta plzeňské onkologie.

„Když mému manželovi diagnostikovali bohužel pokročilý nádor na prostatě, začala jsem ke všem lékařům jezdit s ním,“ vzpomíná paní Marie na události před deseti lety. Absolvovala s mužem v prvních měsících veškeré kontroly a konzultace, snažila se ptát a poslouchat, zatímco její muž zhrouceně seděl na židli a kvůli obrovskému stresu nebyl schopen s lékaři příliš mluvit, natož si zapamatovat, co říkají. Dnes by paní Marie ve stejné situaci určitě více seděla u počítače a snažila se o nemoci dozvědět z internetu.

Nejen na webu, ale i mezi lidmi lze kromě těch seriózních informací získat polopravdy a mýty, které vyvolají strach a stres. Proto vznikl český webový multimediální průvodce, určený pro pacienty s již diagnostikovanou chorobou: Online klinika pro onkologii prostaty – www.rakovinaprostaty.org. Na zaregistrované klienty tu čekají série videí. „Ústy předních onkologických odborníků je pacient prováděn cestou jeho léčby, může si zvolit informace přesně podle druhu terapie, kterou podstupuje. Pokud mají muži nebo jejich rodinní příslušníci jakékoliv dotazy, mohou se ptát na konci každé lekce,“ vysvětluje manažerka projektu Marcela Koudelková.

Prevence po padesátce

Vědci zatím neodhalili příčinu vzniku nádoru prostaty, neexistuje tedy ani žádná primární prevence neboli doporučení, jak nádoru předejít. Zbývá prevence sekundární čili včasné zachycení. „Naštěstí máme k dispozici jednoduchý test, kterým umíme s poměrně velkou pravděpodobností rakovinu odhalit ještě v době, kdy je omezena na prostatu a můžeme ji zcela vyléčit.

Jedná se o otestování hladiny takzvaného prostatického specifického antigenu, zkráceně PSA, v krvi. U pacientů s rakovinou prostaty je hladina PSA zvýšená,“ vysvětluje profesor Marek Babjuk, přednosta Urologické kliniky pražské Fakultní nemocnice Motol. Podle profesora Josefa Vymazala, náměstka ministra zdravotnictví pro zdravotní péči, je u nás prevence pořád podceňována: „Zbytečně na rakovinu prostaty zemřou v České republice každý den čtyři muži. už po padesátém roce věku by měl být jednou ročně vyšetřen preventivně, ať už u praktického lékaře, nebo u urologa,“ říká Josef Vymazal.  

Zvýšená hladina PSA sama o sobě však ještě rakovinu neznamená, může být způsobena i jinými procesy v prostatě. Proto tento test nelze použít v plošném screeningu, neboť dostatečně nepotvrzuje zhoubné bujení. Pokračování na straně 18

„Pacientům s vyšší hodnotou PSA provádíme obvykle biopsii – odběr malého vzorku tkáně, jejž následně vyšetříme pod mikroskopem, abychom odhalili případné změny buněk ve srovnání se zdravou tkání. Teprve biopsie diagnózu buď potvrdí, nebo vyvrátí,“ popisuje obvyklý postup profesor Babjuk.

Léčba, nebo sledování

Než lékaři rozhodnou o léčbě, musí důkladně zhodnotit charakter nádoru – zda je agresivní a rychle roste, nebo nikoliv, což bývá naštěstí mnohem častější. Důležité je také to, jak je onemocnění rozsáhlé, jestli se jedná o nádor malý a lokalizovaný jen na prostatu, nebo už postoupil do dalších orgánů v okolí.

Nejpokročilejší nádory již mají vzdálené metastázy, nejčastěji v kostech. Za vyléčitelné považují lékaři pouze nádory lokalizované na samotnou prostatu, které obvykle ještě nevyvolávají žádné příznaky. Při jejich léčbě se chirurgicky kompletně odstraní prostata, druhou možností je její ozařování.

Posledním přístupem u nádoru ohraničeného na žlázu je pouhé vyčkávání. Lékaři ho využívají hlavně u starších mužů nad 70 až 75 let, kdy už nádor vzhledem k pomalému růstu nepředstavuje bezprostřední nebezpečí. „U mladších jedinců se k tomu uchylujeme jen v přesně definovaných situacích, kdy je nádor velmi malý a nepříliš rizikový. Nemáme však k dispozici zobrazovací metodu, která by dokázala přesně a spolehlivě určit velikost nádoru, takže vyčkávací strategie s sebou nese riziko podcenění situace,“ uvádí profesor Babjuk.

Lokálně pokročilý nádor ani pokročilé onemocnění s metastázami už vyléčit nelze, lékaři se však snaží pacientům co nejvíce prodloužit kvalitní život. U nádoru, jenž se začal rozrůstat mimo prostatu, obvykle odeberou žlázu a poté následuje další léčba, například ozáření či hormonální terapie, snižující hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu, který podporuje růst prostatického nádoru. Někdy se ozáření a hormonální léčba kombinují. Generalizovaný nádor s metastázami lze léčit hormonální léčbou či chemoterapií a naštěstí se objevují stále nové možnosti.

Klinické studie dávají naději

Muži, u nichž onemocnění postupuje a ohrožuje je, samozřejmě chtějí využít každou možnost, která dává naději na přežití. Jak potvrzuje lékařka Michaela Matoušková z pražského Urocentra, pokud se nádorové onemocnění dostává mimo možnosti současných léčebných postupů, pacient i jeho rodina se logicky ptají, zda existuje u nás nebo v zahraničí „něco“, co by mohlo zvrátit nepříznivou prognózu.

Velký zájem pak je o zařazení do klinických studií. Jejich provedení však bývá pro nemocné dost zatěžující. „Je to dáno častými a složitými vyšetřeními, mnohdy časově náročnými a opakujícími se v krátkých intervalech. Jindy je složité užívání léků,“ říká doktorka Matoušková.

Díky klinickým studiím mohou vybraná pracoviště nabídnout některým pacientům s pokročilým onemocněním celou paletu léčivých přípravků. Zařazení pacienta do studie však nezávisí jen na rozhodnutí ošetřujícího lékaře. Studie vždy obsahuje přesná vstupní kritéria, kterým musí stav pacienta odpovídat. Navíc bývá stanovena řada faktorů, jež vstup do studie neumožňují, jako například dříve prodělané nebo souběžné další choroby.

Problémem může být fakt, že je ve studii podáváno části pacientů placebo, tedy neúčinná náhražka. Proto se někdy pacienti zdráhají do klinického sledování vstoupit.
 Ve světě se v současné době vyvíjí kolem sta nových přípravků určených k léčbě rakoviny, včetně několika vakcín a cílených biologických léčiv.

„Téměř polovina přípravků je ve druhé fázi klinického hodnocení, tedy ve fázi, kdy je přípravek podáván stu až pěti stům pacientů,“ uvádí Jakub Dvořáček, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu. Pokud bude testování těchto léčiv úspěšné a projdou přísným registračním procesem, budou moci pomáhat pacientům v průběhu šesti až osmi let.

Nejvíce zkoumanou oblastí u karcinomu prostaty je stadium nemoci, kdy přestává být účinná standardní hormonální léčba. Nově se rýsují jak chemoterapie, tak i nové hormonální přípravky, léky ovlivňující kostní metabolismus a imunoterapie. „Nejslibnější se zdají novinky z oblasti hormonální léčby, enzalutamid a abirateron, ale i další, které jsou zatím v nižších fázích klinického hodnocení,“ říká Michaela Matoušková. „Tyto látky zcela jinak než dosavadní léky ovlivňují takzvaný androgenní receptor nádorových buněk, jehož cestou působí mužský pohlavní hormon, a můžeme je řadit mezi takzvanou cílenou léčbu,“ dodává lékařka.

S nádorem se dá žít dlouho

Na příbězích pacientů zařazených do klinických studií je podle doktorky Matouškové zajímavé nejen to, zda jim pomáhá nově vyvíjený lék. Muži s karcinomy prostaty bývají obvykle dlouhodobě v péči svého urologa či uroonkologa, takže určitě stojí za pozornost, jak svůj život skloubí s onemocněním. Následující příběh také potvrzuje, že s nádorem prostaty se dá opravdu dlouho žít.

Pětaosmdesátiletému panu Václavovi již před 17 lety v Kanadě kvůli nádoru operačně odstranili prostatu. Nález byl bohužel pokročilý, následovalo ozařování, které nemoc na několik let zastavilo, ale poté se začala zhoršovat. Tou dobou se pan Václav přestěhoval do Česka a dostal se do péče doktorky Matouškové. Hormonální léčba pacientovi pomáhala více než sedm dalších let, pak na ni však onemocnění, které nebylo metastatické, pouze pokročilé, pozvolna přestalo reagovat.

„Pacient neměl žádné příznaky, byl ve velmi dobrém stavu, s léčbou jsme vyčkali. Po devíti měsících se objevila metastáza v páteři, a tak jsme začali podávat lék ovlivňující kostní metabolismus,“ vzpomíná lékařka. Po zhoršení nálezu pacient dostal další léky, na něž dobře zareagoval, ale léčbu špatně toleroval, takže ji po určité době odmítl. „Loni v březnu jsme mu nabídli enzalutamid v rámci specifického léčebného programu. Tento klinicky testovaný lék užívá bez obtíží již celý rok s dobrou léčebnou odpovědí a dobrou tolerancí,“ dodává doktorka Matoušková. Pan Václav tedy nadále pečuje o svá zvířata a cestuje po světě.