LN Jaké otázky by měl každý lékárník položit člověku, který si přijde vyzvednout lék?
Záleží na tom, jedná-li se u pacienta o léčbu novou, anebo její pokračování. To by měla být určitě první otázka. Další by měly směřovat k případné změně dávkování, výskytu nežádoucích účinků, znalosti správnosti aplikace třeba inhalačních nebo injekčních přípravků a podobně. Stejně tak se ovšem lékárník ujišťuje, zda pacient užívá i dlouhodobou terapii správně. Pokud pacient navštěvuje stejnou lékárnu, může lékárník zjistit jeho dříve užívané léky a zkontrolovat, jestli náhodou neužívá duplicitně jednu účinnou látku ve dvou rozdílně pojmenovaných lécích. Podobný přehled bychom měli získat v případě zavedení takzvaného Lékového záznamu pacienta, který je v současné době projednáván v parlamentu.
LN Existují krabičky, do nichž si pacient rozdělí léky – podle toho, kdy je má užívat. Jsou třeba i s nějakým budíkem, aby člověk nezapomněl?
Najdeme spoustu užitečných pomůcek, které mohou podpořit správné užívání léků. Takovou je například půlička tablet, která zajistí bezproblémové rozpůlení tablety bez nutnosti krájet je nožem a hledat následně tablety po kuchyni. Denní či týdenní dávkovače jsou dostupné v každé lékárně a mají zpravidla pro každý den tři až pět přihrádek pro rozdělení léků na příslušnou denní dobu.
Ne všechny léky se do dávkovače hodí, vybalení z hliníkové folie blistru jim může uškodit. Jedná se například o přípravky citlivé na světlo anebo na vzdušnou vlhkost. Určitě je vhodné, aby si člověk, který bude dávkovač používat, vybral takový, s nímž se mu bude dobře manipulovat.
Nejefektivnějším budíkem se zdá být aplikace v chytrém telefonu. Po zadání hesla „drug reminder“ do internetového vyhledávače lze objevit širokou nabídku těchto aplikací. Ne každý má ovšem chytrý telefon, někomu pomáhá i papírový rozpis a odškrtnutí příslušné dávky.
LN Z jakého důvodu nejčastěji nosí lidé do lékárny léky s prošlou trvanlivostí?
Velmi často je to likvidace pozůstalosti po zemřelém příbuzném a dále potom léky, které pacient nespotřeboval z důvodu změny léčby nebo obnovy domácí lékárničky. Oceňuji u pacientů jejich zodpovědnost, že prošlé léky vracejí do lékárny, protože léky obecně nepatří do běžného komunálního odpadu.
LN Stává se běžně, že teprve lékárníkovi si pacient postěžuje, že mu lék nedělá dobře?
Lékárník si od pacienta v lékárně vyslechne mnohé. A ještě víc v případě, že se šikovně zeptá. Poté se pacienti často rozpovídají a sdělují nám, že léky užívají například v jiných dávkách, než jim byly lékařem předepsány, nebo je neužívají vůbec, protože u nich vyvolávají nežádoucí účinky. Možnosti lékárníků jsou poměrně široké. Nejdůležitější je pacientům vše řádně vysvětlit. Část nežádoucích účinků je třeba dočasná, pacient se s nimi setká jen na počátku léčby a postupně odezní. Zde je vhodné v léčbě vytrvat. Část jich lze eliminovat režimovými opatřeními. Pokud jsou ale nežádoucí účinky takové, že pacientovi výrazně ovlivňují kvalitu života, a jsou opravdu spojeny s konkrétním léčivem a nejedná se o příznaky probíhajícího onemocnění, pak zazní rada navštívit lékaře, který má možnost léčbu změnit.
LN Většina léků se má zapíjet vodou, ale dost lidí si vezme, co je po ruce. Je něco, čím se opravdu léky zapíjet nesmějí?
Bez diskuse je nejlepší tekutinou na zapití léků čistá neperlivá voda. Slazené nápoje znamenají zbytečné kalorie. Riziko ovlivnění účinku léků s sebou přináší například grapefruitový džus, třezalkový čaj – ty s některými léky není vhodné kombinovat vůbec. Mléko může výrazně snížit účinnost některých antibiotik anebo přípravků se železem sloužících k léčbě anémií.
LN Někomu vyhovují kapky, jinému pilulky, dětem často sirup. Má každá skupina léků všechny tyto varianty?
Mít široké spektrum variant je bezesporu velká výhoda. Pro pacienty s poruchou polykání může být často nepřekonatelný problém užít tabletu či kapsli, tekutá léková forma anebo třeba čípek pro ně může představovat jedinou možnost léčby. Bohužel ne všechny účinné látky jsou v roztoku stabilní, a proto jsou nejčastější formou tablety. V některých případech jsme schopni pomoci přípravou vhodné lékové formy ze suroviny v laboratoři lékárny.
LN Někomu dělá problém polykat velké tablety, a tak je třeba drtí. Smí se to s každým lékem?
Na vhodnost tohoto typu úpravy tablety je určitě dobré se zeptat v lékárně. Jsou tablety, jimž toto zacházení nevadí, jejich účinek nebude ovlivněn, ale na druhou stranu je poměrně četná skupina přípravků, u nichž vnější obal představuje vrstvu zajišťující například prodloužený účinek. Nadrcením tablety a okamžitým působením účinné látky by mohlo dojít k poškození zdraví pacienta. Podobně platí zákaz drcení i u léků, které mohou po rozdrcení působit negativně v dutině ústní. Týká se to i velmi často užívaných takzvaných enterosolventních tablet. Ty jsou upraveny tak, aby prošly nepoškozeny agresivním žaludečním prostředím a účinná látka se z nich uvolnila až v tenkém střevu.
