Z toxikologického hlediska jsou pro nás největším rizikem hadi, tvrdí lékař Jiří Hlušička z Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. S přibývajícím sluncem se objevují zmije. Jejich jed sice není extrémně toxický, ale u dětí, seniorů a lidí s oslabenou imunitou může způsobit hemodynamický šok, při kterém dochází k závažnému snížení krevního tlaku s možným selháním ledvin.
Na jaře také přibývá otrav rostlinami. Děti ochutnávají cibulky tulipánů nebo narcisů. Dospělí zase zaměňují medvědí česnek za ocún.
Záleží na přecitlivělosti
Začněme ale blanokřídlým hmyzem, tedy vosami, včelami a sršni. Jejich bodnutí je podle doktora Hlušičky nebezpečné jen za určitých okolností. „Závisí to na množství vpichů a na přecitlivělosti postiženého vůči danému jedu. U zdravých lidí se toxické příznaky mohou objevit už po pěti bodnutích, většinou ale až po dvaceti až čtyřiceti žihadlech. Smrtelný průběh u nepřecitlivělých byl popsán až asi po pěti stovkách žihadel,“ říká doktor Hlušička.
Podle jeho slov je také důležité, kam nás hmyz bodne. Nebezpečné je bodnutí do krku, jazyka, patra nebo hrtanu. Při otoku úst, hrtanu nebo krku hrozí smrt udušením. Velmi nebezpečné je pak bodnutí žihadla přímo do krevního oběhu, například do žíly.
Průvodce nebezpečím v české přírodě(Příklady vysoké nebezpečnosti) Divoké prase Největší nebezpečí v české přírodě, – střet se stopadesátikilovým kancem – může člověka stát i život. Obrana: Dokáže běžet až padesátkou – doporučuje se schovat se nebo vylézt na strom. Medvěd hnědý Sice nejnebezpečnější zvíře u nás, ale proniká k nám ze zahraničí jen zcela výjimečně. Obrana: Před medvědem nemá smysl utíkat. Nejlepší je zastavit se, předstírat, že o něm nevíme, a dívat se jinam. Sršeň, vosa, včela Zdravému člověku hrozí větší nebezpečí jen při více než padesáti žihadlech nebo po bodnutí do jazyka či krku. V ohrožení života jsou však alergici. Obrana: Repelenty obsahující vyšší množství látky DEET, nenosit příliš barevné oblečení, nechodit naboso v trávě. Klíště obecné Může přenášet několik nebezpečných nákaz. Obrana: Repelenty, očkování proti klíšťové encefalitidě a co nejrychlejší odstranění přisátého klíštěte z pokožky. Rulík zlomocný Nejnebezpečnější jedovatá rostlina v Česku. Obrana: Sbírat jen známé plody. Když rulík sníme, snažíme se bobule vyzvracet, vypláchnout žaludek vodou. Vždy kontaktujeme lékaře. Muchomůrky Nejnebezpečnější je muchomůrka zelená, kterou si lidé pletou se žampiony nebo holubinkou trávozelenou. Ke smrtelné otravě stačí pozřít jednu plodnici, úmrtnost je až 25procent.Obrana: Sbírat jen houby, které bezpečně poznáme. Při požití sníst co nejvíce tablet živočišného uhlí. Protijed dostávají jen pacienti otrávení muchomůrkou zelenou. Pokousání psem Ročně v ČR dojde v průměru asi ke 30–40 případům pokousání psem na 100 tisíc obyvatel. Pokud pes někoho pokouše, je povinností majitele nechat psa okamžitě vyšetřit u veterináře a výsledek do 24 hodin sdělit ošetřujícímu lékaři poškozeného. Alergie na hmyzí bodnutí 2,26%obyvatel uvádí, že mají alergii, která se projeví v místě hmyzího bodnutí. 1,61%obyvatel má na hmyzí bodnutí alergii, která se projevuje i na jiných místech těla. Tis červený je náš nejjedovatější strom, prudký jed taxin je v jehlicích, kůře i semenech. Růžové plody jedovaté nejsou. |
Zato u přecitlivělých lidí může i po jednom žihadle nastat alergická reakce, proto by měli mít stále po ruce prostředek proti ní, který jim předepsal lékař. Nejmenší smrtelná dávka včelího jedu je pro ně asi 7 mg, jedna včela dodá průměrně 0,1 až 0,12 mg jedu.
U sršňů může těžký obraz otravy nastat i po několika žihadlech, čmeláci jsou nebezpeční jen velmi málo. Bodavý hmyz můžete vyprovokovat rychlými pohyby, především v blízkosti hnízda. Pokud už nás bodnou, snažme se žihadlo vytáhnout a nemačkat jedový váček na jeho konci. Když máme bodnutí víc, raději vyhledejme lékaře. Jinak postačí na postižené místo přiložit čerstvou pokrájenou cibuli.
Nebezpečné rostliny
Ani všechny rostliny u nás nejsou bezpečné. Množství, které je možné požít, aniž bychom pocítili toxické příznaky, se ale u jednotlivých kytek liší.
„Prudce jedovatý je například oměj šalamounek, bylina vysoká až 1,5 metru s řepovitým kořenem a modrofialovými květy. Všichni pacienti, kteří požili tuto rostlinu, vyžadují lékařskou pomoc. Durman obecný je až dva metry vysoká bylina. Smrtelná dávka je pro děti 15 až 20 semen. Nejčastěji se zaměňuje za mák nebo kmín. Rulík zlomocný je až 180 cm vysoká vytrvalá rostlina. Je také prudce jedovatý. Uvádí se smrtelná dávka pro děti 3 až 4 bobule, pro dospělé 15 až 30 bobulí. Při správné terapii je ale smrtelný průběh krajně nepravděpodobný,“ upozorňuje Jiří Hlušička.
Tis červený je okrasná dřevina a roste skoro všude. Je to náš nejjedovatější strom, prudký jed taxin je v jehlicích, kůře i semenech. Růžové plody, jež jsou ozdobou tisu, jedovaté nejsou.
Další jedovaté rostliny, které můžeme najít v naší přírodě, jsou například náprstník velkokvětý, bolehlav palmatý, ocún jesenní, vistárie, narcis, tulipán, rododendron, hortenzie, chryzantéma nebo vraní oko.
Jestliže se vám podaří je sníst, první pomocí je vyzvracení bobulí, propláchnutí žaludku vodou a vyhledání lékaře. Pomoci může živočišné uhlí.
Moucha nese infekci
Sliny komárů ze sosáku po vpichu dráždí, způsobují lokální reakce, které jsou silně svědící. Hrozí také riziko sekundární infekce, hlavně po rozškrábání. Vzácně se podle doktora Hlušičky mohou objevit alergické reakce. Mouchy mohou na své končetiny nasbírat velké množství mikroorganismů a ty pak snadno přenést na jídlo a přivodit nám žaludeční problémy.
Klíšťata přenášejí mimo jiné nemoci, jako jsou lymeská borrelióza a klíšťová encefalitida. Jejich aktivita se stupňuje hlavně ve vlhkém a teplém počasí, mají ráda smíšené lesy, louky, zahrady a parky. Přisáté klíště bychom měli odstranit z kůže co nejdříve, abychom zabránili přenosu případné nákazy. Použijeme k tomu pinzetu nebo speciální kleště. Kývavými pohyby (nikoli kroucením!) parazita vytáhneme a ránu dezinfikujeme.
Muchomůrka zelená není žampion
„U nás roste okolo tří tisíc druhů velkých hub, tedy těch, které vidíme očima. Asi 300 až 400 z nich je jedovatých. Do tohoto počtu jsou zahrnuty ty, jež způsobují banální otravy, které příliš neuškodí. Hub, jež způsobují závažné otravy, je ale do deseti druhů, abych citoval mykologa Jaroslava Klána,“ říká doktor Hlušička. Nejnebezpečnější houbou je muchomůrka zelená. Tu si lidé pletou s žampiony nebo holubinkou trávozelenou. Ke smrtelné otravě stačí sníst jednu plodnici. Poznáme ji podle objemného spodního třeně obepnutého volnou pochvou připomínající punčochu. Říká se jí kalich smrti. Prudce jedovatá je také její blízká příbuzná muchomůrka tygrovaná, kterou si lidé pletou s růžovkou. Od ní rozeznáme jedovatou houbu podle toho, že má kolem nohy hladký prsten.
Z hadů je u nás jedovatá jen zmije obecná. Pro dospělého zdravého člověka nepředstavuje její kousnutí nebezpečí. Jinak je tomu u dětí a starých lidí. Ránu bychom měli po kousnutí vypláchnout, vydezinfikovat a pro jistotu vyhledat lékařskou pomoc. „V našem toxikologickém středisku máme již i protilátky na uštknutí cizokrajnými hady. Jejich podání ale vždy neznamená jisté uzdravení,“ upozorňuje Jiří Hlušička. Hadí jedy jsou totiž různorodé a je třeba mít proti každému jednotlivému druhu hada namíchaný speciální koktejl protijedu.
Kousnutí zápřednice bolí
Z jedovatých pavouků se u nás vyskytuje zápřednice. „Její kousnutí se dá přirovnat k bodnutí včelou. Příznaky jsou bolest, otok, zarudnutí. Ránu je nutno opět vyčistit, dezinfikovat. Doporučuje se podat antihistaminika a analgetika. U citlivějších lidí může mít kousnutí i komplikovanější průběh,“ varuje lékař. U pavouků, které si přivezeme z ciziny, platí stejný postup. A kdyby se stav zhoršoval, potom raději volejte nejbližší toxikologické středisko.
Na závěr ještě rada doktora Hlušičky, jak by se měl člověk obecně chovat, aby se z procházky v přírodě nestal úprk na pohotovost: „Stačí koukat, kam šlapu. A nejíst a nesbírat nic, čím si nejsem jistý.“
