Spousta lidí žije v domnění, že strach a úzkost pociťují vždy ti nejohroženější. „Reakce seniorů na pandemii koronaviru byla ale překvapivě klidná a vyrovnaná,“ konstatuje docentka Iva Holmerová, ředitelka Gerontologického centra v Praze 8. „Naprosto ojediněle jsme se setkávali s panickou reakcí například v souvislosti se zásobováním.“
K podobným poznatkům dospěl i bleskový průzkum, který společně připravily agentura Behavio a think tank IDEA. Autoři studie nezaznamenali u starších lidí žádné zvýšené obavy, přestože právě oni jsou onemocněním Covid-19 nejvíc ohroženi.
Seniorů se nejvíc dotýkají katastrofické scénáře, propadají panice |
Podle slov docentky Holmerové to může souviset s tím, že už museli během svého života řadu svých obav překonávat. V mládí se obvykle báli sami o sebe a svou kariéru, s postupujícím věkem však sami sebe pomalu začali upozaďovat. A mnohem větší starosti si dělali o své potomky.
Koronavirová pandemie je přitom „milosrdná“ v tom, že děti a mladé lidi ohrožuje v mnohem menší míře. Seniorům tak díky tomu odpadl jeden velký stres.
Znovu nalezená solidarita
Koronavirová pandemie navíc odhalila, že s mezigenerační solidaritou to u nás není zdaleka tak zlé, jak jsme si nejspíš donedávna mysleli. „A také vyvrátila řadu špatných stereotypů, které v naší společnosti o seniorech panují,“ říká docentka Holmerová. „Dnešní šedesátníci jsou přitom mnohdy stejně aktivní jako mladší generace.“
Pomáhají se šitím roušek nebo s nákupy pro lidi v karanténě stejně tak jako mladí dobrovolníci. Pomoc a podporu vyžadují tak spíše osmdesátníci, kteří už trpí závažnějšími nemocemi, syndromem frailty neboli křehkosti či různými typy demencí.
„Někteří lidé v pokročilém věku k současné situaci přistupují s překvapující odevzdaností, někdy až fatalisticky,“ říká psycholog a psychoterapeut Adam Suchý z Ordinace klinické psychologie v Prostějově. „Jsou smířeni se životem i jeho konečností.“ Nedávno se mu jeden ze seniorů dokonce přiznal, že může být v klidu, protože závěť má už sepsanou.
Ale ne všichni přijímají krizovou realitu s tak ledovým klidem. I když nejsou naštěstí tak často zahlceni negativními zprávami, které se na mladší generaci valí ze sociálních sítí, mailů i chytrých telefonů. O špatné zprávy není ale nouze ani v televizním zpravodajství.
Dobré zprávy nad zlato
Obzvlášť tíživě působí přísun negativních zpráv na seniory, kteří zůstanou doma sami bez možnosti vídat se se svými blízkými. „V takovém případě se mohou dostavit pocity izolace, strachu i úzkosti, “ říká docentka Holmerová. „A to vše nepříznivě ovlivňuje psychiku.“
Začala 160 rouškami pro domov seniorů, teď koordinuje tým desítek řidičů. Hlava dobrovolníků mluví o zoufalství |
Důležité podle ní proto je, jakým způsobem se těmto lidem informace podávají. Uklidnění může přinést už to, když jim jejich blízcí alespoň po telefonu některé věci srozumitelně vysvětlí. Tak, aby pochopili, proč se právě teď přijímají určitá opatření.
Určitě by před seniory neměli zatajovat fakta, ale spíš odfiltrovat některé obzvlášť drastické informace třeba o tom, jak vypadají plíce nakažených lidí nebo kolik je v které zemi mrtvých.
Pozitivní zprávy jsou dnes nad zlato. Mimo jiné i proto, že mohou prospět psychice osamělých lidí. Nedávno proto docentku Holmerovou v televizním pořadu pro seniory potěšil herec a včelař Václav Kopta. Vyprávěl o tom, jak se mu podařilo úspěšně spojit, a tím i zachránit, dvě špatná včelstva. A na závěr historky pak vyslovil domněnku, že stejně tak se mohou v těžké situaci spojit a zachránit i lidé.
Malé radosti potěší
Pokud jsou senioři ve špatném duševním rozpoložení, mnohdy jejich blízcí bojují s pokušením je navštívit. Musí tedy svým způsobem volit mezi dvěma zly. „Když staršího člověka odizolujeme, ochráníme ho před virem,“ říká psycholog Adam Suchý. „Jestliže ho ale na delší čas připravíme o sociální vazby i oblíbené aktivity, jeho psychice ani imunitnímu systému to neprospěje.“
Následný stres pak může poškodit už tak dost křehkou obranyschopnost. V takovém případě je podle psychologa vždy zapotřebí pečlivě zvažovat únosnou míru rizika. A když to situaci prospěje, aspoň na chvíli se se seniory na bezpečnou vzdálenost sejít.
„Dospělé děti by měly také dohlédnout na to, aby jejich rodiče i v izolaci co nejvíce žili normálním životem,“ dodává docentka Holmerová. „To znamená, aby neupadali do pyžamového režimu, normálně se oblékali a stravovali.“
Starší lidé bývají podle ní často velmi skromní a říkají, že už ve svém věku nic nepotřebují. Ve chvíli, kdy si musí odříct většinu svých oblíbených aktivit, by si měli umět dopřát aspoň malé radosti. Ať už si objednají od zásilkové služby hezkou knížku, nebo nějakou tu dobrotu.
