21. května 2019 5:54 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Senioři se cestování nebojí. Cestují čím dál častěji a dále

Senioři se cestování nebojí. Cestují čím dál častěji a dále | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Senioři se cestování nebojí. Cestují čím dál častěji a dále | foto: Shutterstock

Lidé ve vyšším věku dnes cestují daleko víc než před lety. Dokonce i ti, kteří trpí chronickými nemocemi. Neláká je pouze tuzemsko, ale i exotické krajiny. V některých případech může cestování jejich zdraví prospět, jindy však uškodit.

Zdravotní stav pětašedesátníků se za posledních třicet let výrazně zlepšil. Přibližně třetina z nich patří mezi takzvané elitní seniory, kteří nemají významné pohybové ani mentální omezení. Výraznější zdravotní potíže se dnes obvykle objevují až u osmdesátníků.

„Po sametové revoluci se změnilo celkové klima v české společnosti, lidé o sebe začali více dbát, zlepšila se kvalita potravin i životního prostředí, zaváděly se nové preventivní programy,“ vysvětluje posun k lepšímu Tomáš Richter, primář Geriatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. „Dnešní pětašedesátník je na tom přibližně tak jako pětapadesátník v osmdesátých letech minulého století.“

Díky lepší kondici začali starší lidé více cestovat, i do oblastí o jakých se jim do té doby ani nesnilo. Potvrzuje to profesor Michal Vrablík z 3. interní kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Ve své ordinaci se poměrně běžně setkává s vitálními sedmdesátníky, kteří cestují velmi intenzivně, mnohdy i do exotických krajů. Leckteří mají už přitom řadu chronických onemocnění, která mohou průběh cestování ovlivnit. Právě oni by se proto měli na cestu obzvlášť důkladně připravit a realisticky zvážit na co stačí.

Inventura léčiv se vyplatí

Zvolit si správně cíl dovolené je pro staršího člověka důležité, ještě důležitější ale je vyrazit na cesty ve správnou dobu. „Vydat se v letním období do subtropických a tropických oblastí Spojených států nebo Austrálie, kdy tam bývají extrémní vedra, je pro seniora vysoká zátěž,“ upozorňuje primář Tomáš Richter. „Riskantní je i cestování do oblastí s nadmořskou výškou nad 3000 metrů.“

Základní rady

Lidé, kteří trpí některou z chronických nemocí, by si navíc měli už před cestou udělat malou inventuru přípravků, které pravidelně užívají. A zajistit si i dostatečnou rezervu třeba pro případ, že bude mít letadlo zpoždění. Většina léků, které berou chroničtí pacienti, se užívá jen jednou denně. Několikahodinové časové posuny proto pro ně nebývají velkým problémem. Potíže mohou ale nastat u léčiv, která je třeba brát v přesných časových intervalech. Také na tyto okolnosti by proto měli myslet, než si koupí letenku do vzdálenější destinace.

„Léky je vhodné umístit do příručního zavazadla, kde je mohou mít pod kontrolou,“ radí profesor Michal Vrablík. „Když se jim v cizině ztratí kufr ze zavazadlového prostoru, nepotřebují si dělat starost s tím, kde sehnat nové.“

Ale ani ztracený nebo zapomenutý lék nemusí nutně znamenat katastrofu. Většina starších cestovatelů přece jenom o dovolené míří do zemí, kde je zdravotní péče srovnatelná s Českou republikou. Získat tu adekvátní náhradu nebývá obvykle nijak obtížné. O pomoc navíc může senior požádat svého ošetřujícího lékaře. Profesor Michal Vrablík už nejednou posílal e-recept na telefon svým pacientům, kteří se vydali na tuzemské cesty. Poměrně nedávno také řešil na dálku složitou situaci seniora s mnoha chronickými nemocemi, který během dovolené na Seychelách dostal vysoké teploty a místní lékař si nebyl jistý tím, zda mu může předepsat antibiotika.

Podezřelé injekční stříkačky

Před odjezdem na dovolenou řada starších cestovatelů řeší také dilema, jak se na vybrané místo dopravit. „Letecká doprava je pro seniory možná bezpečnější už proto, že na silnicích bývá nehod o několik řádů víc než v letadle,“ míní doktor Tomáš Richter. „Problémem ale mohou být lety, které trvají déle než tři hodiny.“

V takovém případě hrozí totiž seniorům několikanásobně vyšší riziko zánětů žil než mladším lidem. Riziko se zvyšuje obzvlášť u kuřáků a u lidí s genetickou dispozicí k trombózám. Velmi nebezpečná je pak kombinace kouření a genetické dispozice. Před odletem by proto tito pacienti měli požádat svého lékaře o léky, které preventivně snižují riziko žilních zánětů.

Nečekané potíže mohou mít ale někteří chroničtí pacienti už při odletu. V poslední době přibývá totiž léků v injekční formě – užívají je nejen diabetici, ale i pacienti s některými neurologickými či kardiologickými nemocemi. A právě tyto přípravky mohou vzbudit nežádoucí pozornost při letištních kontrolách.

„Bezpečnostní technici je mohou podezírat z pašování drog či z toho, že chtějí spáchat atentát,“ říká profesor Vrablík. Proto by tito pacienti podle jeho názoru měli mít s sebou lékařské potvrzení psané v angličtině, že tyto léky nezbytně potřebují.

Vlak je někdy lepší volbou

Někteří starší lidé mívají ale z létání velké obavy. Pro pětašedesátníka zvyklého trávit dlouhé hodiny za volantem nebývá většinou cesta do Chorvatska žádným problémem. Horší je když se tuto trasu rozhodne zvládnout starší řidič, který běžně jezdí jen na nedalekou chatu. Snad nejhorší variantou ale bývá, když za volant usedne člověk, který trpí záchvatovitými stavy.

„Měl jsem pacienta s epilepsií, který byl úspěšně léčený, a proto mu vrátili řidičský průkaz,“ vzpomíná profesor Vrablík. „Po dvou třech letech se ale u něj epileptický záchvat opět objevil, ale před svým neurologem to tajil z obavy, že by znovu přišel o řidičák.“ Podobný řidič může přitom v hustém dálničním provozu snadno ohrozit nejen sebe, ale i ostatní.

„Riziko trombóz je navíc při dlouhé cestě úplně stejné jako během letu,“ dodává doktor Richter. „Ale i zkušený řidič by si měl při jízdě každé dvě hodiny udělat přestávku, jinak může dojít k fatální chybě.“ Pro svátečního jezdce je ale v každém případě lepší, když se na dovolenou vydá autobusem či vlakem, kde má navíc větší možnost se občas projít.

Infarkt je závod s časem

Náhlé zdravotní komplikace mohou cestujícího ovšem přepadnout prakticky v každém dopravním prostředku. „Mnozí lidé si myslí, že v nouzi stihnou lékaři říct, jaké nemoci mají,“ říká profesor Vrablík. „Pokud je však postihne cévní mozková příhoda a upadnou do bezvědomí, nic takového nestihnou.“

Při cestě do Chicaga osobně zažil situaci, kdy zkolaboval starší člověk. Dodnes si pamatuje, jak obtížné bylo zjišťovat jeho anamnézu. Nakonec se ukázalo, že už má za sebou několik infarktů a na dlouhou cestu se vydal přesto, že mu ji jeho lékař nedoporučil. Podobná věc se ale může stát jakémukoliv seniorovi, který se vydá sám na cesty. Pro všechny případy by měl některého ze spolucestujících raději předem informovat o tom, jakými nemocemi trpí. Popřípadě předat před odjezdem tyto informace v zalepené obálce třeba vedoucímu zájezdu. Pacientům s chronickými nemocemi se může takové bezpečnostní opatření bohatě vyplatit.

IVANA MATYÁŠOVÁ, Autorka je spolupracovnicí redakce

Najdete na Lidovky.cz