LN Lékaři u nás ročně diagnostikují kolem dvou a půl tisíce nových případů melanomu, ale celkově je nových případů rakoviny kůže až třicet tisíc ročně. Takže se vyskytují i jiné nádory?
Ano a všechny jsou zhoubné, ale naštěstí ne tolik jako melanom. Vůbec nejčastější je bazaliom, na který se většinou nedá umřít – těch bývá kolem dvaceti tisíc ročně. Je ho potřeba odstranit, například chirurgicky, ale používá se i fotodynamická metoda, tedy působení světla, které ničí nádorové buňky ovlivněné speciální látkou. Na místě tak nezůstane jizva. Bazaliom metastazuje extrémně vzácně, takové případy jsou v Česku nejvýše jeden nebo dva do roka. Dalším typem zhoubného nádoru kůže je spinaliom, který už metastázy tvoří, například v mízních uzlinách, ale nebývá to takové drama jako u melanomu. Na postiženém místě se nejdříve vytvoří takzvaná aktinická keratóza, kůže se olupuje, typicky například na pleši u mužů, někdy se tam pak vyvine spinaliom, který ale život většinou neohrozí.
LN V čem je melanom jiný?
Maligní melanom bývá totálně nenápadný, může se vyvinout z úplně malého znaménka, které začíná měnit barvu, bývá třeba na zádech, kam si nikdo nevidí a nikdo si sám nic nezkontroluje. Nemá smysl chodit na prevenci třeba každé tři měsíce, ale má smysl nechat si vyšetřit riziková znaménka a sledovat u nich změny v čase.
LN Jak vypadá typický pacient s melanomem?
Je to muž ve věku 54 let, světlejší fototyp, který v létě rád pracuje venku svlečený do půl těla. Aby mu slunce nesvítilo do obličeje, nastaví mu záda. V posledních letech muže ve výskytu melanomu dohánějí ženy, které obecně více chodí na sluníčko a do solárií. Ta jsou rozhodně rizikem, pokud jde o rakovinu kůže, protože rovněž využívají ultrafialové záření. Navíc, zjednodušeně řečeno, používají jen tu složku, která způsobuje pigmentaci, takže se v soláriích nespálíte a nemáte pocit, že byste kůži škodili. Ale existují výsledky velké srovnávací studie ze Švédska, která porovnávala dvě velké padesátitisícové skupiny – jedna chodila do solária, druhá nikoliv. Výskyt zhoubného melanomu v první z nich byl o 75 procent vyšší. Část lidí přitom chodí do solária několikrát týdně, aby si udrželi snědou pokožku, slunění u nich navíc přispívá k dobré náladě, odborníci v takovém případně používají termín tanorexie neboli závislost na opalování.
LN Existuje někdo, komu se tento typ nádoru vyhýbá?
Jistý si nemůže být nikdo. Spíše mluvíme o větším riziku u někoho, kdo má spoustu znamének nebo světlejší kůži. Na fototypy už tolik ohled nebereme, protože i snědším lidem, kteří se takzvaně dobře opalují, UV záření škodí. A je to tak vlastně horší než u lidí, kteří se snadno spálí a slunci se vyhýbají. Nemají totiž zpětnou vazbu, kůže jim na slunci nezčervená a oni si neuvědomují, kolik škodlivého záření jejich kůže dostává. Na zádech se jim může vyvíjet melanom zvětšující se až na pět milimetrů, který založí metastázy, a je to ani nenapadne. Jsou vlastně ohroženější než ten, kdo má kůži citlivou, a proto chodí na kontroly. Existují také profese, jež jsou ohroženější než jiné. Týká se to třeba stavebních dělníků nebo poštovních doručovatelů, kteří hodně chodí venku. Ohroženější je rovněž letecký personál, zejména piloti, protože sluneční záření proniká i k nim do kabiny. Navíc dostávají vyšší dávky kosmického záření, které je pro tělo další zátěží, s níž se musí vyrovnat.
LN Je jedinou příčinou vzniku melanomu sluneční záření?
Příčin je řada, ale sluneční záření je jedinou, s níž dokážeme pracovat v tom smyslu, že se můžeme snažit jeho škodlivý vliv omezit. Protože rodiče a od nich zděděné genetické dispozice ani typ kůže si vybrat nemůžeme. Ale můžeme používat různé ochranné prostředky. Sám jsem také dospěl třeba k tomu, že i když jsem se namazal krémem s faktorem 50, stejně jsem si při plavání spálil ramena, a proto jsem začal nosit speciální oblečení, které má faktor 80.
LN Kde se máme nechat vyšetřit, abychom si byli jistí, že lékař skutečně dokáže naše znaménka posoudit a odhalit případný melanom?
Je potřeba jít k dobrému dermatologovi, který už viděl a posuzoval hodně znamének. Zároveň je potřeba, aby měl dermatoskop – bez něj se i hodně zkušený lékař může zmýlit. Udává se, že při posouzení pouhým okem se lékaři shodnou s potvrzeným histologickým nálezem v sedmdesáti procentech. Bez přístroje také hrozí, že se naopak některá znaménka nechají vyříznout zbytečně. Existují totiž znaménka, která se pouhým okem nedají odlišit například od ucpané žilky, ale už ruční dermatoskop to dokáže. Ještě lepší je dermatoskop digitální, kterým můžete znaménko zvětšit a vyfotit, snímky se ukládají, a vy tak můžete posuzovat vývoj znaménka v čase.
