Případ 39leté Juliany Finondové podle jejího kardiochirurga Sergia Perroneho otřásl zažitými předsudky o životě po transplantaci. "Neexistují záznamy o pacientce s transplantovanými orgány, která by porodila po umělém oplodnění," řekl Gustavo Leguizamón z oddělení pro vysoce riziková těhotenství v Buenos Aires, kde žena rodila.
Největším rizikem pro případné rodičky po transplantaci jsou léky podávané na podporu přijetí orgánu, jejichž účinky na plod jsou neprobádané. Transplantované srdce se zřejmě s těhotenstvím slučuje asi nejméně. Žena má totiž v těhotenství o 40 procent více krve, což znamená pro srdeční sval větší zátěž.
ČTĚTE TAKÉ |
Finondové srdce transplantovali v roce 1999 a o desetiletí později se po dohodě s manželem rozhodla, že se nechce nechat o mateřství ochudit. Přirozenou cestou však neotěhotněla, tak podstoupila umělé oplodnění in vitro, při kterém se vajíčko oplodňuje spermií mimo tělo, a poté se zavede do těla matky.
"Nikdy jsem se nebála. Možná jsem moc velká optimistka," řekla Finondová, která porodila 15. ledna zdravou dceru Emilii.
Kardiochirurg Perrone doufá, že lidé pochopí, že transplantací lze zachránit život, z kterého může vzniknout další, a budou orgány darovat.
