V přírodě na nás čekají klíšťata, včely, vosy, sršni a také zápřednice, jediný jedovatý pavouk u nás

LN: Proč považujete za nejnebezpečnější právě klíště?
Je nejpravděpobnějším přenašečem nebezpečných infekčních chorob.V Česku nás může nakazit především lymeskou boreliózou a také klíšťovou encefalitidou. Na lidi s oslabenou imunitou může klíště přenést také další nemoci: anaplazmózu, bartonelózu, ricketsiózu, neoehrlichiózu a babeziózu. Proti klíšťové encefalitidě se lze bránit účinným očkováním. Před onemocněním lymeskou boreliózou nám pomůže jedině používání repelentů, každodenní večerní prohlídka těla a včasné vyndání přisátého klíštěte.

LN: Očkování u nás „v módě“ příliš není...
V České republice je bohužel naočkováno oproti sousednímu Rakousku jen malé procento obyvatelstva, i když riziko nákazy je podobné. Nízkou proočkovanost může způsobovat třeba nutnost platit za vakcínu, nedostatečná informovanost či odmítavý postoj k očkování. Je to velká škoda. Chytit infikované klíště může každý a riskuje tak i možnost trvalých následků.

LN: Borelióze se ale preventivně bránit nemůžeme. Kterým místům se máme vyhýbat, abychom se jí nenakazili?
Jedinou prevenci proti borelióze je používání repelentů, a to opakovaně. Určitě se nestačí nastříkat jen jednou za den. Důležitý je rovněž vhodný oděv a každý večer po pobytu venku si bedlivě prohlédnout tělo a včas odstranit přisátá klíšťata. Pokud na nás již sálo klíště, je potřeba v průběhu dalšího měsíce mít na mysli možnou nákazu.

LN: Jak poznám, že mám boreliózu?
Nejčastějším příznakem je charakteristická skvrna v místě přisátí či jinde na těle, která je jasně ohraničená, velikosti větší než pět centimetrů, není horká a nesvědí. Také se mohou objevit během prvního měsíce nespecifické chřipkové příznaky jako velká únava, bolest svalů a kloubů, zvýšená teplota. Častou formou je také neuroborelióza, která se projevuje například jako obrna lícního nervu, zánětem kořenů míšních či zánětem mozkových blan. Také pozdní forma boreliózy – lymeská artritida – je u nás běžná a objevuje se až měsíce po přisátí klíštěte. Méně časté jsou pak formy oční či postižení srdce. Pokud se objeví jakýkoli z těchto projevů je potřeba vyhledat lékaře.

Klíště (ilustrační foto)

LN: Slyšel jsem, že borelie, tedy bakterie, které onemocnění způsobují, mohou v člověku „žít“ ještě dlouho, je to tak?
Bohužel nebylo ještě jasně potvrzeno, že jsou borelie schopné přečkat i opakovanou léčbu. Takový důkaz není vůbec jednoduché získat. Setkáváme se však s pacienty, kteří mají i po několika léčbách a několika letech opakovaně pozitivní výsledky na detekci DNA borelií. Borelie jsou zřejmě schopné léčbu přečkat a je možné, že se při oslabené imunitě „znova probudí k životu“. Tuto teorii je však nutno ještě dále testovat. Důležité je nepodcenit prvotní příznaky a zahájit včas správnou léčbu. Borelióza v akutní fázi onemocnění má dobrou prognózu na vyléčení.

LN: Obtěžující jsou také včely, vosy a sršni. Co dělat, abych je proti sobě nepopudil?
Včely i vosy láká odložené jídlo a pití, hlavně to sladké. Nenechávejme tedy nikde povalovat zbytky jídla a pití, nevoňme se sladkými parfémy a vosy pak k sobě nenalákáme. Pokud již přiletí, rozhodně je od sebe neodhánějme prudkými pohyby, jen tím zvýšíme riziko bodnutí.

LN: Do našich končin se prý začíná přemísťovat nový druh sršně. Co nám od něj hrozí?
Jak potvrdil můj kolega z Národní referenční laboratoře pro dezinsekci a deratizaci Martin Kulma, jedná se o invazní druh sršně z Asie. Sršeň byl zavlečen zřejmě ve formě hibernujících královen z Číny do Francie a odtud se šíří do okolních států západní Evropy včetně Německa. Její výskyt v České republice doposud není zaznamenán. Sršni běžně člověka neohrožují, nicméně v případě náhodného vyrušení v hnízdě mohou zaútočit.

LN: Co když jsem alergik. Je pro mě jarní, letní a podzimní příroda zcela nepřístupná?
Příroda není pro alergiky ve zmíněných obdobích ztracená, jen by měli dodržovat základní pravidla. Neměli by chodit bosýma nohama v trávě, vonět se parfémy a oblékat pestré květinové vzory. Také by se neměli pohybovat v období zrání plodů v blízkosti stromů. Každý alergik by měl vždy sebou nosit léky předepsané ošetřujícím lékařem a být připraven i na závažnou alergickou reakci.

LN: Komáři či mouchy jsou otravní, ale mohou nás nějak ohrozit?
Invazní druh komár tygrovaný, který prozatím Českou republiku neosídlil natrvalo, nicméně jeho import zde byl opakovaně zachycen, je přenašečem mnoha onemocnění, jako jsou horečka dengue, chikungunya, žlutá zimnice nebo třeba virus zika. Většina těchto onemocnění se však v Evropě vyskytuje jen jako importované onemocnění, protože zatím v ČR chybí rezervoáry těchto onemocnění. Pouhá přítomnost přenašeče nestačí. V posledních letech se však objevilo několik endemických případů – nakažen byl člověk, který prokazatelně nikam necestoval. Bylo to onemocnění západonilskou horečkou na jižní Moravě. Přenašečem může být i u nás běžně rozšířený komár pisklavý a další druhy komárů. Je důležité používat repelenty, i prostorové, a sítě do oken.

LN: Hrozí mi něco, když si postižené svědivé místo rozškrábu?
Svědivý štípanec bychom si v žádném případě neměli rozškrábávat, protože si můžeme způsobit sekundární bakteriální infekci, a skončíme tak nakonec s antibiotiky.

LN: Jedovatí pavouci nežijí jen v cizině. Čím nám hrozí tuzemská zápřednice?
Jak mne poučili moji kolegové Martin Kulma a Daniel Krsek, kteří studují pavouky, zápřednice je u nás již poměrně rozšířená. Nehrozí, že by aktivně člověka honila, ale pokud v létě při procházení vysokou trávou omylem porušíme její kokon, rozzlobená samice může zaútočit. Pokousání je nepříjemné, lokální otok může přetrvat několik dní a je vhodné ho chladit. U alergiků však může být průběh horší.

LN: Jak zápřednici poznám?
Je to poměrně velký pavouk, samice může bez končetin měřit až 15 milimetrů. Nejjednodušší znamení je oranžová nebo červenooranžová barva hlavohrudí.