20. srpna 2018 6:00 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Případ fotografky vedl k sebevraždě předního virologa. Před čtyřiceti lety naposledy děsily pravé neštovice

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 8Diskuse
V roce 1978 měla média zejména v oblibě svatební fotografii zesnulé Parkerové. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V roce 1978 měla média zejména v oblibě svatební fotografii zesnulé Parkerové. | foto: Twitter: Heather Burles

PRAHA Jakou dohru měla první infekční nemoc, se kterou lidstvo vyhrálo souboj na globální škále? Vědecká komunita se v létě 1978 již chystala vyhlásit vítězství nad pravými neštovicemi, když nemoc zasadila poslední ránu. Dosud neobjasněnou cestou se totiž začátkem srpna 1978 nakazila čtyřicetiletá fotografka Birminghamské univerzity Janet Parkerová. O měsíc později zemřela.

Psal se pátek 11. srpna 1978. Fotografka vědeckého institutu ve Velké Británii Janet Parkerová začala pociťovat první symptomy vysoce nakažlivé nemoci, která jen ve 20. století zabila minimálně 300 milionů lidí, zejména slabost, zvýšenou teplotu a kožní citlivost. O pár dní později již měla na těle odpudivé rudé fleky. Ty její doktor nejprve chybně diagnostikoval jako plané neštovice, ve skutečnosti však šlo o jejich podstatně nebezpečnější formu

V době nákazy Parkerové přitom panovalo obecné přesvědčení, že válka s pravými neštovicemi byla dobojována. „Bylo to obrovské. Pravé neštovice měly být vyhlášeny za vymýcené, lidé věděli, že se to chystá,“ komentuje případ profesor Alasdair Geddes, který pracoval v době nákazy Parkerové na Birminghamské univerzitě. „Ta nemoc lidi děsila, panika nebyla jenom v Birminghamu, panikařila celá vláda a Světová zdravotnická organizace, jenom proto, že se objevil další případ.“

Když se dostala do nemocnice, nemohla už sama chodit

Parkerová však od začátku lékařovu diagnózu zpochybňovala, a to i kvůli své matce: ta jí totiž přesvědčovala, že plané neštovice prodělala už v dětství a navíc velké puchýřovité fleky na jejím těle teď vypadají podstatně odlišně. Jelikož se stav Parkerové nezlepšoval, o devět dní později byla hospitalizována. Do nemocniční izolace se dostala ve stavu, ve kterém nebyla schopna stát bez pomoci.

„Pamatuji si, že vypadala hodně mizerně, a měla hodně dramatickou vyrážku,“ popisuje Deborah Symmonsová, členka lékařského týmu, který se o Parkerovou v nemocnici staral. Až v momentě, kdy Symmonsová Parkerovou vyšetřovala, se zmínka o pravých neštovicích poprvé dostala do jejích poznámek. Brzy z laboratoře dostala potvrzení - pravé neštovice, které byly naposled hlášené v Somálsku o rok dříve, byly v Birminghamu.

Město bylo okamžitě v centru pozornosti světové zdravotnické komunity. „Hodně, hodně rychle se objevil národní a mezinárodní tisk,“ říká Geddes. „Stala se z toho zásadní celosvětová kauza. Na místo dorazili členové Světové zdravotnické organizace. Zjevně se hodně báli.“

Jak došlo k nákaze?

Geddes dodává, že inkubační doba pravých neštovic je poměrně dlouhá - zhruba 12 dní - tudíž nastaly zhruba dva týdny stresu a čekání na to, zda případů přibude.

Při mobilizaci lékařské obce byly mezi prvními, kteří obdrželi vakcínu proti pravým neštovicím a byli umístěni do karantény, blízcí a rodina Parkerové. Její rodiče a manžel se navíc dočkali výslechu, který se snažil zjistit, kde přesně se Parkerová pohybovala a jak se nemocí vůbec mohla nakazit. 

Parkerová pracovala jako fotografka výzkumného týmu lékařské fakulty Birminghamské univerzity ve Velké Británii. Na fakultě existovala malá laboratoř zabývající se vakcinací pravých neštovic, kterou vedl profesor Henry Bedson, jeden z nejuznávanějších virologů na světě. K jeho výzkumu nyní směřují všechny teorie, které se snaží vysvětlit záhadnou nákazu Parkerové.

Bedson Parkerovou sám diagnostikoval

Jakožto špičky ve svém oboru Bedson spolu s Geddesem pracovali na diagnóze Parkerové. V den, kdy byla hospitalizována, spolu zkoumali její odběry, když se Bedson nad mikroskopem výrazně odmlčel. „Řekl jsem mu ‚vidíš něco, Henry?‘“ popisuje Geddes. „A nikdy neodpověděl. Tak jsem ho opatrně posunul, abych se do mikroskopu mohl podívat sám, a uviděl cihlovité útvary charakteristické pro pravé neštovice.“

Bedson byl podle Geddese okamžitě zděšený. „Bylo pramálo pochyb, že virus nějak unikl z jeho laboratoře a infikoval Parkerovou,“ vysvětluje. Na Bedsona se okamžitě svalila vlna kritiky a neustále ho pronásledovala média.

Stav Parkerové se mezitím zhoršoval. Byla téměř slepá a začaly jí kolabovat ledviny. V nemocnici již ležela přes dva týdny, když si nemoc řekla o svou první oběť: zřejmě na infarkt způsobený stresem z dceřina utrpení zemřel otec Parkerové, Frederick, kterému bylo 77 let. Příčina jeho smrti se nikdy nepotvrdila, pitva vzhledem k možnému nakažení vysoce infekčním virem nepřipadala v úvahu.

Den poté došlo k dalšímu úmrtí - Bedson 6. září podlehl společenskému tlaku a v kůlně u svého birminghamského domu spáchal sebevraždu.

Poslední oběť pravých neštovic na světě

Parkerová na následky nemoci zemřela o necelý týden později, 11. září 1978. Je dosud poslední obětí pravých neštovic, nemoci, která jen ve 20. století zabila stovky milionů lidí. Byť je nanejvýš pravděpodobné, že se nakazila v souvislosti s Bedsonovou prací, není jasné, jak - soudní proces ukončený v roce 1979 ho posmrtně očistil pro nedostatek důkazů.

Z Parkerové se načas stala mediální mučednice a symbol konce boje s nemocí. Nakazila se zřejmě kontaktem s kontaminovanými laboratorními pomůckami či nemocnou osobou, u které nebyla nákaza zjištěna. Nějakou dobu byla populární i teorie, že se infekce rozšířila ventilačním systémem budovy, to by však nevysvětlilo, jak je možné, že se nakazila pouze Parkerová.

„Proč umřela, proč se u ní nemoc projevila tak silně?“ ptá se Symmonsová. „Když jsme to nezjistili před 40 lety, nyní se to neobjasní.“

  • 8Diskuse




Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz