Nejsme v tom sami. Podobné útoky viru spalniček se objevily vloni v sousedním Německu. Podle deníku Die Welt lékaři zaznamenali přes 1770 případů, což bylo desetkrát víc než v roce 2012. Ve Francii dokonce šest lidí na následné komplikace zemřelo.
Spalničkám se daří také v Itálii, Rumunsku nebo Španělsku. Většina případů se týká neočkovaných nebo nedostatečně očkovaných osob. Nakažených přibývá také v USA, kde nemoc postihla především komunitu neočkovaných Amišů v Ohiu.
Radikální odpůrci očkování obviňují americké farmaceutické firmy, které prý vědomě vakcíny proti spalničkám a příušnicím konstruovaly tak, aby selhaly. Většina lékařů to odmítá. Světová zdravotnická organizace přitom s celosvětovým vyhubením této nemoci, tak jako se to podařilo u pravých neštovic, počítala už v roce 2015. V celém světě ročně onemocní spalničkami 20 milionů lidí především v rozvojových zemích, kterým se nedostává univerzální očkovací látka proti spalničkám, zarděnkám a příušnicím.
Comeback černého kašle
Spalničky ale nejsou jediným infekčním zabijákem, který se po letech znovu vynořil. Podle zjištění nevládní organizace Council on Foreign Relations se začínají ve vyspělých zemích objevovat i další infekční choroby, které díky očkování v západní medicíně téměř vymizely, jako jsou příušnice či zarděnky.
Jak je to s očkováním?
|
Epidemie černého kašle, během níž onemocnělo víc než devět tisíc dětí, postihla například v roce 2010 Spojené státy. V Rakousku a Německu se v reakci na návrat nemoci rozhodli proti černému kašli přeočkovávat plošně dospělé. V USA zavedli plošné očkování pro budoucí maminky, aby tak chránili novorozence. Objevilo se totiž alarmující zvýšení úmrtnosti u dětí do jednoho roku, stejně jako například v Kanadě, Austrálii či Velké Británii.
Jaká je situace u nás? „Vloni jsme v Česku zaznamenali rekordní výskyt této choroby, který odpovídá stavu z šedesátých let minulého století,“ konstatuje Kateřina Fabiánová, epidemioložka Státního zdravotního ústavu v Praze.
Oslovení odborníci se shodují, že z hlediska závažnosti jsou aktuálně pro českou populaci největší hrozbou spalničky a černý kašel. „Varovné je, že nemáme léky, které by v případě propuknutí nemoci byly účinné,“ podotýká Ladislav Machala, který pracuje v AIDS centru pražské Nemocnice Na Bulovce. V Africe jsou spalničky jednou z hlavních příčin úmrtí malých dětí. U podvyživených dětí dochází k rozpadu tkání v dutině ústní, takzvané nomě. Pokud se vyléčí, čeká je těžké zohyzdění.
Zatímco spalničky jsou virovým onemocněním, černý kašel je vysoce nakažlivým bakteriálním onemocněním. Těžký zánět průdušek způsobuje poškození sliznice dýchacích cest, který vede k velice těžkým záchvatům kašle. Čím je mladší pacient, tím je nemoc nebezpečnější, protože hrozí zástava dechu. V posledních letech u nás černý kašel zapříčinil čtyři úmrtí. Ve všech případech nemoci podlehli dosud neočkovaní kojenci, kteří se nakazili od členů rodiny. Pacienti neumírají na samotný černý kašel, ale na sekundární komplikace, které nemoc přinese – nejčastěji jde o plicní hypertenzi vyvolanou těžkým zápalem plic.
Kde hledat příčinu návratu pozapomenutých nemocí? Jednoznačnou odpověď lze dostat stěží. „Některé nemoci se pohybují v určitých cyklech, takže důvodem zvýšeného výskytu může být i fakt, že cyklus zrovna vrcholí. Konkrétní důvody se však liší nemoc od nemoci,“ vysvětluje docent Ladislav Machala.
Co se stane bez očkování
Faktem je, že v západním světě, a Česko není výjimkou, přibývá lidí, kteří se očkování sebe a především svých dětí brání. Nárůst počtu infekčních nemocí může být částečným důsledkem tohoto přístupu. Lékaři přitom tvrdí, že dokud je víc než 90 procent lidí v populaci dobře proočkovaných, virus nemá prostor.
PSALI JSME: |
Když se však nenaočkuje dost lidí, stoupá počet osob vnímavých k infekci. Lokální epidemie spalniček na Ústecku a Teplicku je podle mínění odborníků právě okrajovým důsledkem faktu, že plíživě narůstá skupina vnímavé populace.
K nechuti rodičů dát své děti očkovat speciálně v Česku vydatnou mírou přispívá i mnohdy nepříliš vstřícné chování pediatrů. „Chybí trpělivý přístup a vysvětlování,“ je přesvědčen Ladislav Machala, který před lety začínal svou lékařskou dráhu jako pediatr.
I odborníci, kteří jednoznačně podporují vakcinaci, zároveň upozorňují na příliš zaplněný povinný očkovací kalendář. Epidemiologický potenciál chybí třeba u očkování proti tetanu. „Je v podstatě téměř nemožné, aby novorozeně onemocnělo žloutenkou typu B, která se přenáší krví a pohlavním stykem, nebo obrnou, která se naposledy u nás objevila v padesátých letech minulého století,“ říká Petr Sedláček z občanského sdružení Rozalio.
Ne každá vakcína je dokonalá
Na odpůrce očkování lze svádět nárůst infekčních onemocnění jenom částečně. Spalničkami, které mimochodem do Česka přivezl turista po návštěvě Indie, se nakazili i třicátníci či čtyřicátníci, navzdory tomu, že byli v dětském věku očkováni.
„Nejčastěji onemocněly osoby, které nebyly správně očkovány nebo měly pouze jednu dávku. Nyní je dvoudávková vakcína vysoce účinná,“ uvádí Josef Trmal, ředitel Krajské hygienické stanice Ústeckého kraje, pro Český rozhlas. „Vakcína byla velmi citlivá na světlo a teplo. Pokud se s ní v ordinacích nesprávně manipulovalo, účinnost očkování podstatně klesala,“ dodává.
Mnozí z lidí, kteří prošli očkováním na přelomu 60. a 70. let minulého století, tak pravděpodobně už vůbec nejsou proti viru chráněni. „Samozřejmě po tak dlouhé době došlo k nějakému odstupu, někdy se mluví o takzvaném vyvanutí imunity,“ vysvětluje Josef Trmal.
Roli hraje také poněkud opomíjený fakt, že očkování u některých infekčních nemocí nezaručuje celoživotní imunitu. Například očkování proti černému kašli poskytuje omezenou ochranu na čtyři až dvanáct let a pak je třeba přeočkovat.
ČTĚTE TAKÉ: |
„Ani po prožití onemocnění není imunita doživotní,“ připomíná Jana Pratingerová z liberecké krajské hygieny. Vakcína proti černému kašli často měla nežádoucí účinky. Například mohla způsobovat křeče a pro děti, o nichž se vědělo, že mají neurologické problémy, se vůbec nedoporučovala. Díky medicínskému vývoji je vakcína po této stránce bezpečnější, ale zdá se, že také méně chrání.
Šíření infekcí nahrává i změna životních podmínek. „Když jedu z Unhoště do Prahy, potkám cestou víc lidí než můj pradědeček za celý rok,“ konstatuje Ladislav Machala. V úvahu je třeba vzít i skutečnost, že se mění i viry, proti kterým se očkuje, a přibývá lidí, kteří mají z nějakých důvodů horší a horší imunitu. „Kvůli tomu vakcíny, které byly před několika desetiletími v pořádku, mohou začít selhávat,“ tvrdí profesor Jiří Beneš, přednosta Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí z pražské Bulovky.