Vzpoura proti palmovému oleji
Vína, vonné masti, oleje... To všechno si brali faraoni s sebou na onen svět v džbánech naskládaných v komorách hrobek staroegyptského Abydosu. Staří Egypťané lisovali olej z oliv a mnoha dalších místních rostlin. Chemické analýzy zbytků tuků nasáklých do pórů keramiky ale odhalily, že faraonova posmrtná výbava obsahuje i olej z plodů stromů, které jsou domovem daleko na západ v deltě Nigeru.
Indonésie hoří, spotřeba palmového oleje roste. Výsledkem je ekologická katastrofa |
Šlo o důkaz, že palma olejná, vědeckým jménem Elaeis guineensis, patřila už před pěti tisíciletími k vysoce ceněným komoditám. Olej z jejích oranžově červených peckovic zřejmě dováželi na faraonův dvůr arabští kupci jako exotickou delikatesu.
Ani po tisíciletích palmový olej neztratil na ceně. Naopak. Dnes patří k nejžhavějším komoditám na mezinárodním trhu. Pozornost přitahuje nejen svými vlastnostmi a nízkou cenou, ale především okolnostmi, za jakých je ve stále větších kvantech produkován.
Následky jsou patrné i z oběžné dráhy Země. Aparatury družic zaznamenávají na rozsáhlých plochách Malajsie, Indonésie a mnoha dalších zemí proměnu původních pralesních porostů na plantáže táhnoucí se od obzoru k obzoru. Jsme svědky nenávratného zániku jedinečné tropické vegetace as ní i unikátní fauny.
Ačkoli se kritika pěstování palmy olejné obrací přednostně k indonéským a malajsijským plantážím, explozivní růst ploch osázených palmou olejnou se zdaleka neomezuje jen na jihovýchodní Asii. Prales ustupuje monokulturám této rostliny i na Nové Guineji, v Kolumbii nebo v Libérii.
Olejový hlad
Olej vylisovaný z dužniny plodů palmy olejné hraje odedávna důležitou roli v jídelníčku obyvatel rovníkové Afriky. V nerafinované formě je zbarven do červena velkým množstvím karotenů, kterých se nedostává především lidem živeným bílou rýží.
Dětem hrozí chronický nedostatek vitaminu A a oslepnutí; ročně jich přichází o zrak na celém světě asi 300 tisíc. Malí i velcí bývají při nedostatku karotenu náchylní k infekcím. Surový palmový olej je proto jednou z důležitých zbraní v boji s podvýživou v subsaharské Africe.
Na přelomu 20. a 21. století se využívání palmového oleje globalizovalo. Důvodem byly krom jiného snahy o záměnu živočišných tuků za rostlinné oleje v potravinářství a náhradu fosilních paliv obnovitelnými zdroji energie. Palmový olej nebo jeho jednotlivé komponenty najdeme nejen v potravinách, ale také v kosmetice, bionaftě a mnoha dalších produktech. Přitom třeba pro použití v biopalivech není palmový olej pro viskozitu a vysokou zápalnou teplotu nejvhodnější. Podobně jako další uživatele však láká výrobce biopaliv nízkou cenou.
Zoo bojují za šetrnou produkci palmového oleje. Přidala se i Praha |
Poptávka po palmovém oleji neustále roste. S roční celosvětovou produkcí kolem půl milionu tun představoval palmový olej ještě počátkem 60. let minulého století okrajovou komoditu. O dvacet let později už se ho vyrábělo pětkrát víc. Dnes se odhaduje objem světové výroby palmového oleje na 60 milionů tun ročně. Do roku 2020 se má toto množství zdvojnásobit a do roku 2050 ztrojnásobit.
Pro potravinářství je palmový olej kromě nízké ceny lákavý především značným podílem nasycených mastných kyselin, které mu zajišťují odolnost vůči vysokým teplotám. Při smažení se nepřepaluje a není třeba jej tak často měnit.
Ze zdravotního hlediska nejsou nasycené mastné kyseliny hodnoceny pozitivně - podílejí se na tvorbě „špatného“ cholesterolu, který je rizikovým faktorem srdečně - cévních onemocnění. Palmový olej však obsahuje i významné množství dietně prospěšných nenasycených mastných kyselin. Jeví se proto jako dobrý kompromis mezi živočišnými tuky a rostlinnými oleji náchylnými k přepalování.
Navíc je laciný a pomaleji se kazí. O tom, do jakých potravin se palmový olej přidává, se obyvatelé Evropské unie dozvěděli až loni. Výrobci se museli přestat schovávat za obecným označením „rostlinný olej“. Překvapení bylo nemalé - byl téměř všudypřítomný. Podle odhadů jej obsahují nejmíň dvě třetiny potravin, které denně sníme.
Palma jede do Asie
První semena palmy olejné byla dovezena do Indonésie ze západoafrické domoviny tohoto až třicet metrů vysokého stromu už v roce 1848. V botanické zahradě v Bongoru z nich vyklíčily čtyři rostliny. O čtyřicet let později byla semena dovezena také do Malajsie. V obou zemích se tehdy palma olejná pěstovala pro dekorativní účely. Místní lidé pro ni ale brzy našli praktické využití a začali ji pěstovat jako olejninu.
Když nastal v 90. letech minulého století boom palmového oleje, chytla Indonésie s Malajsií nabízenou šanci za pačesy. Pěstování palmy olejné tu bylo odzkoušené a stačilo „jen“ vytěžit z pralesa stromy s nejcennějším dřevem azbytek porostu jednoduše vypálit.
Top10 in 2015 #8: Primary rainforest cleared for massive palm oil plantations in Peru https://t.co/4RNHUgNrmw pic.twitter.com/7M3T2onsVF
— Mongabay (@mongabay) 27. Prosinec 2015V Indonésii se od roku 1990 do roku 2010 rozloha plantáží palmy olejné zvětšila desetkrát. Momentálně zajišťuje Malajsie spolu s Indonésií světovou produkci palmového oleje z 85 až 90 procent. Zároveň se na jejich území rozkládá 80 procent původních pralesních porostů jihovýchodní Asie. Z hlediska druhové rozmanitosti patří k nejvýznamnějším pralesy rostoucí na rozsáhlých rašeliništích. I ty však berou rychle za své.
Od začátku 21. století ustoupila na Malajském poloostrově plantážím palmy olejné osmina všech pralesních rašelinišť. Nikdo neví, kolik jedinečných organismů nenávratně zmizelo z povrchu Země.
