Podle studie, kterou v pondělí zveřejnil server časopisu PLoS One, krátké zadutí na nástroj způsobí spršku slin podobnou kýchnutí, při níž se do vzduchu za vteřinu dostane na čtyři miliony drobných kapének.
V prostorách přeplněných lidmi tak může člověk zahoukáním nakazit další nemocemi, které se přenášejí vzduchem, například chřipkou nebo tuberkulózou. Organizátoři blížících se olympijských her v Londýně podle zpravodajského serveru BBC zvažují, jestli vuvuzely nezakážou.
Plastové vuvuzely se staly jedním z průvodních znaků loňského fotbalového šampionátu, kde na mnoha zápasech tvořily ohlušující zvukovou kulisu. Neznámé nejsou ani v ČR: v sobotu na ně troubili lidé při čekání na protestní pochod proti chystaným vládním reformám v rámci demonstrace, kterou do Prahy svolali odboráři.
Novou studii zdravotních dopadů vuvuzel provedli vědci z Londýnské školy hygieny a tropického lékařství. Požádali osm dobrovolníků, aby troubilo na vuvuzely, a speciálním laserovým zařízením měřili, kolik kapének přitom "vyrobí". Průměrně tak uvolnili 658.000 částic na litr vzduchu, přičemž za vteřinu jich z trubic vyletěly čtyři miliony. Když dobrovolníci dostali za úkol křičet, uvolnili 3700 částeček na litr vzduchu. Za vteřinu jich z trubky ven vyšlo 7000.
Diváci sportovních zápasů, jejichž sousedé troubí na vuvuzely, tak mohou počítat s tím, že při zápasu velké množství tohoto aerosolu vdechnou, tvrdí jedna z autorů studie Ruth McNerneyová. Není ale prý třeba, aby vuvuzelám odzvonilo úplně. Podobně jako při kašli nebo kýchání by měly vzniknout pravidla slušného troubení na vuvuzely. Především lidem s infekcemi je třeba doporučit, aby na vuvuzely netroubili, když je blízko nich někdo jiný, řekla McNerneyová podle BBC.
