Stejný lék na předpis si skutečně můžete v lékárnách pořídit za rozdílnou cenu. U nás se totiž za některé předepsané léky doplácí – a doplatek není v každé lékárně stejný.
Mění se cena i úhrada
Stanovování cen léků má na starosti Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) a činí tak každý měsíc. Takže v tomto intervalu se mohou ceny léků lišit. Prodejní cena léku je cena výrobce plus obchodní přirážka plus daň z přidané hodnoty. Zdravotní pojišťovna pak může lék hradit celý, zčásti, anebo vůbec.
„Cenu léků na předpis často nehradí zdravotní pojišťovna celou. Rozdíl je doplatek, který platí pacient,“ říká mluvčí České lékárnické komory Michaela Bažantová. A vzhledem k tomu, že výrobní cena jednoho léčivého přípravku se může změnit téměř kdykoli, může se podle mluvčí lišit i cena doplatku.
„Také úhrady pojišťovny se podle toho mění, a to každý měsíc. Může se tedy stát, že pacient, který jeden měsíc za lék nedoplácel, může další měsíc doplácet. Nebo naopak. A dokonce může pacient doplácet víc, i když je lék levnější – prostě proto, že úhrada klesla víc než cena léku. Tento systém je divný, nepřehledný a netransparentní a pacienti, lékaři ani lékárníci se v takovém chaosu nemají šanci vyznat. Je otázkou, kdo z této netransparentnosti profituje. Vyjmenované skupiny rozhodně nikoli,“ upozorňuje Michaela Bažantová.
Obíhání lékáren
Lékárna musí za lék zaplatit výrobci, profit má ze zmíněné obchodní přirážky. Ta má ale také své hranice, které určuje ministerstvo, a je ziskem, o nějž se dělí distributor a lékárna.
Pro nás pacienty je ale samozřejmě důležitý výsledek, tedy kolik musíme vytáhnout z peněženky, abychom lék získali. Některé lékárny mohou mít lék levnější, když na něj nedají příliš vysokou obchodní přirážku. Aby ale za pacienta převzaly celý doplatek pojišťovny a on nedoplácel nic, na to zpravidla jednotlivé lékárny ekonomicky nemají.
Jiné je to u lékárenských řetězců, jež si díky tomu, že hospodaří ve velkém, mohou dovolit doplatky v některých případech zcela zrušit nebo si najít výrobce či distributora, který jim lék dodá opět ve velkém a výhodněji. A pacientovi pak řetězec nabízí například léky bez doplatku. Tak tedy hurá do řetězců?
„V případě, že pacient lpí na konkrétním léku, pak mu nezbývá nic potupnějšího než skutečně obíhat lékárny nebo tam volat a ptát se na cenu. Na druhé straně může často s překvapením zjistit, že nižší cenu nabízí neřetězcová lékárna. Začít by ale měl už u lékaře: probrat s ním možné alternativy – a třeba oba přijdou na to, že lze zvolit léky s nižším doplatkem nebo zcela bez doplatku,“ pokračuje mluvčí lékárníků. Rozdíly nejsou malicherné, ceny se mohou lišit i o stokoruny, pokud je lék opravdu drahý.
Rada je obvykle zadarmo
„V lékárně zůstává 6 až 18 procent z konečné ceny léku a úhrada 14 korun za výdej jedné položky z receptu, která ale nesmí překročit limit počítaný z výkonů lékárny v roce 2014. Jen naprosto výjimečně může lékárník účtovat pacientovi poplatek za nadstandardní konzultační služby jako například poradenství při odvykání kouření. Ale například za to, že pacientovi poradí nebo volá lékaři kvůli nutné opravě receptu, či za rozmluvení nevhodného léku pro samoléčbu lékárna žádné finanční prostředky nedostává. Ani od pacienta, ani od pojišťovny,“ pokračuje Michaela Bažantová.
Ochranný limit příliš nechrání
Doplatky za léky však neplatíme neomezeně. Běžní pojištěnci mají limit 5000 korun ročně – co zaplatí nad tuto hranici, to jim zdravotní pojišťovna vrátí. Lidé nad 65 a děti do 18 let mohou využívat ochranný limit, který od roku 2018 činí za rok 1000 korun, u sedmdesátiletých pak jenom 500 korun.
Smrtelný koktejl z pilulek. Za 10 let vzrostl desetkrát počet úmrtí v souvislosti s léky |
„V roce 2017 zaplatili všichni pacienti na doplatcích za předepsané léky asi osm miliard korun a vzhledem k překročení ochranného limitu jim bylo vráceno pouhých 117 milionů korun. Koncem roku 2018 již zdravotní pojišťovny hlásily, že vzhledem ke snížení hranice limitu budou vracet asi 400 milionů. I to je však v poměru k částce zaplacené pacienty za doplatky velmi málo,“ říká mluvčí lékárníků. Vyplývá z toho, že limit chrání jen menšinu pacientů. Pacienti se samozřejmě setkávají s akcemi lékárenských řetězců, kdy jsou jim mnohé léky nabízeny bez doplatků nebo s menšími doplatky. Podle mluvčí Bažantové ale takto nelze mezi jednotlivými lékárníky a řetězci rozlišovat.
„Lékárník je zdravotník, který pracuje v lékárně – a tu někdo provozuje. V obecné rovině platí mezi řetězcovými a neřetězcovými provozovateli lékáren stejné: všichni se musí řídit úhradami a maximálními cenami stanovenými Státním ústavem pro kontrolu léčiv i přirážkou stanovenou ministerstvem zdravotnictví. Rozdíly mezi nezávislými lékárnami a řetězci jsou dány spíš rozdílnými možnostmi v dostupnosti léčivých přípravků za výrazně nižší ceny, ve využívání takzvaných zpětných bonusů, tedy odměn za velký obrat léků, nebo v přístupu k zaměňování předepsaných léků podle toho, který prodej léku je pro provozovatele výhodnější,“ vysvětluje magistra Bažantová.
Jak ovšem dodává, pokud bychom se drželi toho, že pacient by měl mít stejný přístup k státem hrazené péči, a tedy i k hrazeným léčivým přípravkům, měl by mít možnost si svůj lék vyzvednout v každé lékárně buď zadarmo, nebo se stejným doplatkem.
„Tolik z pohledu pacienta. Z pohledu provozovatele lékárny si tento stát musí uvědomit, jestli je jeho prioritou zabezpečování potřeb obyvatel prostřednictvím nadnárodních řetězců, nebo jestli k tomu chce využívat schopností svých občanů. Zatím dělá vše pro to, aby platilo to první.“
Dva pohledy na doplatky
Mnohdy se setkáváme s argumentací, že pokud by byly doplatky za léky fixní, byly by léky dražší, a navíc by to pro některé lékárny mohlo být ekonomicky neúnosné. Michaela Bažantová ale namítá, že by léky dražší nebyly.
„To je vždy závislé na tom, jak si stát dokáže ohlídat prostřednictvím cenové regulace, aby ceny léků nebyly zbytečně vysoké. Bylo by ale konečně dodrženo právo pacienta na stejnou zdravotní péči. Pacient, lékař i lékárník by také znali výši doplatku předem. V téměř celé Evropě jsou doplatky za jednotlivé léky stejné, a to po dobu například jednoho roku,“ uvádí mluvčí lékárníků.
Léky používané při chemoterapii mohou být nebezpečné pro sestry |
Mluvčí resortu zdravotnictví Gabriela Štěpanyová k tomu poznamenává, že v České republice není tradice pevně stanovených cen či doplatků za léky. Současný systém financování zdravotní péče je velmi složitý a za desetiletí vývoje dospěl zejména k maximalizaci úspor pro systém veřejného zdravotního pojištění a také k co nejnižším doplatkům ze strany pacientů.
„Existence maximální ceny a maximální obchodní přirážky vede k soutěži mezi dodavateli léčiv a lékárnami, ze které profitují zejména pacienti, popřípadě také zdravotní pojišťovny,“ zdůrazňuje Štěpanyová. „Pokud by se učinil do tohoto systému zásah v podobě zavedení pevně stanovených cen nebo doplatků za léky, obáváme se, že by tato změna vedla buď ke zvýšení doplatků, nebo ke zvýšení nákladů zdravotních pojišťoven na léky. Ministerstvo zdravotnictví ovšem nesouhlasí s žádnými změnami, které by vedly k tomu, že by pacienti či zdravotní pojišťovny platili za léky víc,“ dodává mluvčí.
