28. listopadu 2017 6:45 Lidovky.cz > Relax > Zdraví

Lidí se zdravotním postižením přibývá, zájem Čechů o rehabilitaci vzrůstá

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Rehabilitace (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Rehabilitace (ilustrační foto) | foto: Shutterstock

Čechů se zdravotním postižením přibývá. O tom, jestli se vrátí k původní kvalitě života, velice často rozhoduje dobrá rehabilitační péče.

V tradičním pojetí rehabilitační péče znamenala pohybovou léčbu. „Moderní rehabilitace má ale mnohem širší hranice,“ říká docentka Olga Švestková, přednostka Kliniky rehabilitačního lékařství 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. „A vyžaduje úzkou spolupráci interprofesního týmu.“

Kromě lékaře a fyzioterapeuta k němu patří například i psycholog, logoped, speciální pedagog nebo protetik. Jejich společnou snahou bymělo být dostat pacienta se zdravotním postižením co nejdříve domů. A to s pomocí moderních metod, technologií i pomůcek.

Proč přibývá pacientů

Příčin, proč přibývá lidí se zdravotním postižením, kteří vyžadují rehabilitaci, je několik. „Souvisí to bezesporu se stárnutím populace, ale i s tím, že lékaři dnes zachraňují děti s velice nízkou porodní hmotností,“ míní docentka Švestková. „A kromě toho roste i genetická zátěž populace.“

V evropské populaci (a podobně i v ČR) žije

  • 10–12 procent lidí se zdravotním postižením (disabilitou). Jejich počet zvolna roste. Mnohým z nich pomohou fyzioterapeuti. Fyzioterapie je nelékařský zdravotnický obor, který se zabývá diagnostikou, léčbou
  • a prevencí zejména poruch pohybového systému. V přepočtu na plné pracovní úvazky pracuje v ČR 7480 fyzioterapeutů. Z toho 973 působí v zařízeních, jejichž zřizovatelem je ministerstvo zdravotnictví, 1353 ve zdravotnických zařízeních zřízených kraji. Ostatní pracují zejména v soukromých ambulancích. Na 100 000 obyvatel ČR tedy připadá asi 70 fyzioterapeutů. Obdobně je tomu například v Rakousku. V Německu jich je 150, a v severských zemích dokonce 200 na stejný počet obyvatel.
  • Akutní péči zachraňující život máme rozvinutou. Horší už je to s péčí následnou, jež by měla člověka vrátit z nemocnice domů.

Zjistit přesný počet Čechů, kteří trpí zdravotním postižením, není snadné. „Vždy záleží na typu člověka a na jeho konkrétní situaci,“ připomíná Libor Musil, primář Rehabilitační kliniky Malvazinky v Praze. „Bolavý kotník znamená třeba pro počítačového experta drobnou nepříjemnost, pro vrcholového sportovce však velkou překážku.“

Mezi schopností pracovat a tíží postižení nelze proto podle slov docentky Švestkové dělat rovnítko. Přesvědčivým důkazem tohoto tvrzení je britský profesor Stephen Hawking, který má pouze žijící mozek. S okolím může komunikovat jen pomocí speciálního syntetizéru zesilujícího hlasivky. Přesto je právě on v současnosti považován za největšího žijícího astrofyzika.

Následná péče pokulhává

Před několika desetiletími se pacienti po infarktech a cévních mozkových příhodách léčili převážně klidem. Mnozí z nich končili v léčebnách dlouhodobě nemocných, kde zůstávali většinou až do konce života. Dnes putují tito pacienti obvykle po jednom až dvou týdnech na oddělení akutní rehabilitace. Tady s nimi v dalších třech týdnech rehabilitační pracovníci intenzivně pracují. Výsledky této časné rehabilitace například pro pacienty po mozkové mrtvici, které nedávno vyhodnocovali v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, jsou opravdu povzbuzující. Ukázalo se, že díky této intenzivní aktivizaci pacienta mohlo být časem až 70 procent nemocných propuštěno do domácí péče. U těžších stavů je však nutná delší péče.

„Akutní péči zachraňující život máme u nás velice slušně rozvinutou,“ soudí doktor Libor Musil. „Horší už je to s péčí následnou, jež by měla člověka vrátit z nemocnice domů.“

Ta je podle jeho slov vzhledem k nákladům nedostatečně hrazena. Když o tom nedávno hovořil se svými švýcarskými kolegy, nedokázali vůbec pochopit, jak je možné se s tak malými finančními prostředky o pacienta postarat. „S úsměvem mi sdělili, že se příště ubytují v nemocnici, protože hrazené náklady za den hospitalizace jsou nižší než den v Praze v průměrném hotelu,“ říká.

Ke všemu náš zdravotnický systém nerozlišuje náklady na rehabilitaci ortopedického a neurologického pacienta tak, jako je to běžné například v Německu či ve Švýcarsku. Zatímco ten první potřebuje obvykle jen rehabilitačního lékaře a fyzioterapeuta, ten druhý se ve valné většině případů neobejde bez zapojení podstatně většího počtu pracovníků. Zájem o těžké pacienty bývá proto v praxi jednoznačně menší než o ty lehčí.

Do bezbariérového bytu

Pacient propuštěný do domácí péče se navíc musí postarat o řadu praktických problémů, se kterými si mnohdy neví rady. O tom, že to jde jinak, může vyprávět třeba pan Karel, který si ve švédském Göteborgu našel práci svých snů. Radoval se z ní ale pouze do chvíle, než zůstal po vážné autonehodě upoutaný na invalidní vozík. „Naštěstí mají ve švédských nemocnicích kurátory, kteří vám poskytnou informace o tom, na jaké podpory máte nárok, zařídí pro začátek pečovatelskou službu a pomohou vám přebrodit se horou dotazníků,“ pochvaluje si. „A pokud to potřebujete, zajistí vám kurátor i bezbariérovou přestavbu bytu ještě předtím, než se budete moci vrátit domů.“

Také jeho zaměstnavatel dostal prostředky na to, aby mu mohl odpovídajícím způsobem upravit pracovní místo. A tak se mohl vrátit do své firmy, i když ne úplně na stejnou pozici.

U nás to má pacient složitější. „Když od nás po třech týdnech akutní rehabilitace odchází, víme už zhruba, jak na tom v budoucnu bude,“ říká primář Musil. „Pokud mu ale chci předepsat třeba vysoké chodítko, musí mi návrh schválit revizní lékař.“ V praxi tedy trvá klidně měsíc, než ho dostane. Nekoncepčnost celého zdravotnického systému a utápění personálu v rostoucí byrokracii na úkor péče o pacienty je asi v současné době to, co mu nejvíce vadí.

Podat včas pomocnou ruku

„Nedávno jsem slyšela přednášku švédského kolegy, který hovořil o tom, že 95 procent zdravotně postižených Švédů zvládne žít doma samostatně,“ říká docentka Olga Švestková. „V posledních pěti letech se jim díky tomu podařilo citelně snížit náklady na péči o lidi se zdravotním postižením.“

Propojit sociální a zdravotní systém se podle jejích slov u nás stále ještě nedaří. Určitým příslibem do budoucna bymohl být projekt Všeobecné zdravotní pojišťovny, který právě rozjíždí s iktovými centry (v nichž se léči lidé po mozkové mrtvici) v pražské Všeobecné fakultní nemocnici, Ústí nad Labem a Ostravě. Jeho úkolem je zjistit, jaké jsou skutečné náklady na těžce zdravotně postiženého pacienta a kolik terapeutů by o něj mělo optimálně pečovat.

Snad časem i českým zaměstnavatelům dojde, že by se o své lidi, kteří se třeba ze dne na den ocitli na vozíku, mohli lépe postarat. Tak jako to třeba dělají ve Škodovce v rakouském Innsbrucku, kde mají ergoterapeutické centrum. Jeho pracovníci vyhodnotí schopnosti zdravotně postiženého zaměstnance a doporučí mu vhodnou práci, kterou by bez problémů zvládal i se svým postižením. Docentka Švestková je přesvědčená o tom, že v 21. století už nestačí pacienta jen diagnostikovat a léčit, ale je třeba mu také pomoci najít cestu k maximální možné kvalitě života.

IVANA MATYÁŠOVÁ, Autorka je spolupracovnicí redakce
  • 0Diskuse




Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové
Rakovina prsu může postihnout každou ženu. Včasné odhalení je klíčové

Říjen je celosvětově označován jako měsíc boje proti rakovině prsu. Cílem řady kampaní a přednášek je především poukázat na to, že rakovina prsu může postihnout každou ženu bez ohledu na věk. Včasné nalezení nádoru značně zvyšuje šanci uzdravení.