Zdravotní klaun je nezisková organizace s národní a mezinárodní působností, která přináší humor a radost hospitalizovaným dětem, geriatrickým pacientům a dalším potřebným v oblasti zdravotnictví. Věří, že tím přispívá ke zlepšení jejich psychického i celkového zdravotního stavu. 86 speciálně vyškolených zdravotních klaunů pravidelně navštěvuje 64 nemocnic a 7 domovů pro seniory se speciálně připravenými programy.
Lidovky.cz: Odkud nápad zdravotních klaunů přišel a jaká je jeho tradice v České republice?
Celou myšlenku zdravotních klaunů přivezl do Česka zakladatel Gary Edwards, Američan, který se přistěhoval do Čech v roce 2000, kdy z vlastních financí začal v Česku realizovat tenhle nápad. Sám jako klaun působil v Americe už v roce 1976. V roce 2001 pak oficiálně založil naše sdružení, nyní jsme obecně prospěšnou společností.
Lidovky.cz: Kdo jsou zdravotní klauni? Je obtížné získat lidi pro práci, která může být psychicky náročná? Pracuje se i s těžce nemocnými dětmi. Musí mít klaun hereckou průpravu?
Herecká průprava není podmínkou, ale bývá velmi častá. V současné sestavě 86 klaunů je hodně herců, ať už amatérů, nebo profesionálů. Například držitelka divadelní ceny Thálie Tereza Vilišová, nebo Petra Bučková z Divadla na Zábradlí. Jde taky o to, jak se člověk dokáže s hereckou schopností vypořádat v nemocničním prostředí. Pracují pro nás i učitelé z mateřských a lidových škol. Výběr nových klaunů je poměrně náročný, nyní jsme ve fázi konkurzu, který běžně trvá i půl roku a má více kol. Uchazečů bylo asi 80. Teprve po konkurzu začíná samotné školení, kdy jsou klauni připravování na zátěžové situace. Tréninky, workshopy a školení probíhají neustále, ten výcvik nikdy nekončí.
Lidovky.cz: Jak těžké bylo ze začátku přemluvit nemocnice pro vaši věc? Jaký je současný zájem?
Na začátku byla ta nedůvěra poměrně veliká, jako se vším novým. V současné době je situace úplně opačná. Zájem je veliký a momentálně je ještě asi 25 zařízení po celém Česku, které by mělo o naše služby zájem, kapacitně je však nejsme schopni pokrýt. Snažíme se jim vyjít vstříc alespoň speciálními programy, pravidelné návštěvy zatím z kapacitních důvodů nejsou možné.
Lidovky.cz: Jaké jsou reakce dětí? Předvídatelné a pozitivní, nebo už jste se setkali s nepříjemným zážitkem?
V základě bývá pozitivní. Samozřejmě se řídíme zdravotním stavem dítěte a atmosférou na oddělení. Způsob naší práce není jen klasická cirkusová barevná taškařice. Snažíme se vystupovat v postavách lékařů a být tak co nejvíce součástí nemocnice.
Zdravotní klauni rozesmávají hlavně děti.
Lidovky.cz: Jak návštěva klauna vypadá? čistě o improvizaci, nebo se držíte předem vytvořené linie?
Při běžných návštěvách nemocnic chodí klauni ve dvojicích. Například v motolské nemocnici jsme téměř každý den. Vždy se ohlásíme u personálu, zjistíme zdravotní stav dětí a pak chodíme pokoj po pokoji, vždy zaklepeme, a bavíme děti podle jejich momentální nálady. Při běžných každodenních návštěvách nemocnic je ta improvizace veliká. Jednotlivé postavy a charaktery ale pilujeme na workshopech. Potom máme spoustu speciálních programů, například Nos!, Na operační sál!, kdy dětem a personálu pomáháme s přípravou i samotnou cestou na operační sál, nebo Cirkus Paciento. To je týdenní program určený především dlouhodobě nemocným dětem.
Lidovky.cz: To se ale potom s dětskými pacienty setkáváte opakovaně. Zajímáte se o jejich příběhy po opuštění nemocnice? Jak se vyrovnáváte se zjištěním, že dítě léčbu nezvládlo?
Takovou zkušenost máme už od začátku, kdy jsme chodili jen k dlouhodobě vážně nemocným dětem. Potkávali jsme je například dvakrát týdně po dobu dvou let. Dnes už nechodíme jen na onkologická oddělení, takže pozornost klaunů je rozmělněna. Pro klauny je zde psychologická pomoc, speciální programy ale už máme i pro ty opravdu nemocné děti, kterým léčba nepomáhá. Program se jmenuje Přezůvky máme a chodíme přímo k dětem domů.
Lidovky.cz: Jezdíte i do domovů pro seniory a do léčeben dlouhodobě nemocných? Systém paliativní péče v České republice bývá kritizovaný. Je o vaše služby v tomto směru zájem?
Zájem je stejně veliký jako u dětských pacientů, kteří jsou naším hlavním zájmem. Proto je pokrytí domů pro seniory a LDN menší. Opět se to snažíme vynahradit jednorázovými akcemi. Když odcházíme, změnu nálady vidíme nejen u klientů, ale i u personálu té instituce.
  |
Lidovky.cz: Jak na váš program reagují samotní klienti domovů seniorů a LDN? Je to úplně jiné než u dětí?
Je to úplně jiné. Děti jsou v nemocnici na návštěvě. Senioři jsou v domovech vlastně doma, kdy my vstupuje k nim domů na návštěvu. Pracujeme i s tím, že nás senioři nechtějí a i to, že nás mohou v klidu odmítnout. Mohou si k nám dovolit cokoli a my to ustojíme. I tom jim někdy pomůže. Pracujeme ale i s dospělými pacienty v nemocnicích. Z toho jsme měli na začátku strach, ale zbytečný. Nemusíme hledat dětský humor, humor dospělých je na stejné úrovni jako ten klaunů, takže je to paradoxně jednodušší.
Lidovky.cz: Kde vás může vidět širší veřejnost, kdyby se chtěla o vašich aktivitách dozvědět více a třeba vás podpořit?
Každý rok máme akce pro dárce, různé koncerty a kabarety. Z 90% jsme financování od jednotlivých dárců, které oslovujeme klasickým způsobem, například mailem. Zbytek jsou firmy a granty. Příští rok máme patnácté výročí a chceme těch akcí pro veřejnost udělat více, protože nelze všechny dárce pozvat do nemocnice, aby viděli naší práci a na co přispěli. Proto naše představení přesouváme i do divadel. Stačí sledovat naše stránky.
