LN Když dostaneme pod stromeček pejska nebo kočku, asi bychom měli mít podmínky pro jejich chov. Jaký „domácí mazlíček“ je vhodný pro rodinný dům, pro sídliště, pro děti?
Je nutné se dopředu zamyslet nad tím, jak náročný chov zvířete je, jaký má temperament, nároky na stravu, kolik času mu můžeme denně věnovat, zda jde o vhodné zvíře do rodiny s dětmi, co s ním bude o naší dovolené. Tohle je dobré předem probrat s chovateli nebo s veterinárními lékaři.
LN Zvířecí přátelé se často pořizují seniorům…
Pro seniory do bytu není vhodné pořizovat temperamentní zvířata velmi náročná na pohyb a výcvik. Stejně tak do rodin s malými dětmi bych nedoporučila malá plemena psů, které děti berou jako hračky. Zvířata pak podléhají úrazům typu přivření mezi dveře či přišlápnutí. Zvířátko jako překvapení se může vymstít. Darovat bychom je měli jen s důkladnou přípravou a se souhlasem obdarovaného.
LN Co když nám někdo přiveze nějaké exotické zvíře, navíc asi nelegálně?
Veterinární lékař v ordinaci nemá pravomoc zjišťovat, zda je zvířecí pacient chován legálně či nelegálně. To je úkol státní veterinární správy. Pokud se však klinickým vyšetřením zjistí podezření na týrání zvířete, vzniká veterináři ohlašovací povinnost. Jedná se však o delikátní záležitost a každé takové podezření se musí vyhodnotit individuálně.
LN Co radíte chovatelům exotických zvířat?
Veterinární lékař zabývající se touto problematikou může chovateli poskytnout informace týkající se chovu daného druhu. Nicméně v první řadě je to odpovědnost především chovatele, aby sám tyto informace nabyl, hlavně ještě před pořízením zvířete. Musím upozornit na zásadní věc. Dříve, než si jakékoli zvíře pořídím, musím zjistit, že mám v dosahu veterinárního lékaře, který je schopen poskytnout mu adekvátní péči. Proto je důležité si nejdříve situaci prověřit, vybraného veterinárního lékaře kontaktovat a domluvit s ním případné podmínky smluvního vztahu. Bez tohoto kroku je nezodpovědné si zvíře pořizovat.
LN Je vůbec možné, aby si exotické zvíře u nás zvyklo na domácí chov?
To je velice diskutabilní téma. Odolní jedinci si „zvyknou“. Zdaleka to však neznamená, že jim jsme schopni poskytnou podmínky, na které jsou po miliony let adaptováni. Čistě logicky – vyrveme jedince z lůna přírody, a je v zásadě jedno, zda přímo jeho nebo až jeho potomstvo narozené v zajetí, nacpeme ho do terária, klece či nějaké bedny s představou, že pro něj děláme to nejlepší, co můžeme. A začneme ho krmit povětšinou něčím, co ve své domovině neviděl ani v nejhorším snu. V praxi se bohužel setkáváme s nemocnými zvířaty, která jsou nemocná právě proto, že chovatelé nedodrželi ani minimální podmínky pro jejich chov.
LN Co mají udělat lidé, kteří výchovu podobného zvířete nezvládají?
Pokud mají ambice dál chovat zvířata, měli by si pořídit druh, který není pro chov tak náročný, předem si získat informace, být v kontaktu s ostatními chovateli, s veterináři a problémy řešit včas.
LN Znáte chovy, kde jsou skutečně životu nebezpečná zvířata?
Znám. A zná je asi každý. Zoologické zahrady. Pak jistě i cirkusy. Samozřejmě, že se vyskytují i soukromí chovatelé. Pokud jim radíme, pak především, aby dodržovali platnou legislativu.
LN Která zvířata jsou pro domácí chov zcela nevhodná?
Z hlediska nebezpečí pro člověka jsou rizikové všechny jedovaté druhy plazů a krokodýli. Zdraví ale mohou ohrozit i velké druhy hadů a pak i velké druhy ještěrů, jejichž kousnutí může způsobit nepříjemná poranění, i ztrátu prstu. Pavouci jsou jedovatí prakticky všichni, jejich nebezpečnost se odvíjí od míry jedovatosti, což závisí na druhu. Lidé říkají, že doma mají „opičky“. Pravděpodobně jsou tím myšleny drápkaté opičky. Původní legislativní pojem, který už byl ze zákona vyjmut – „nebezpečný druh zvířete“, zahrnoval druh, jenž vzhledem ke svým biologickým vlastnostem má zvláštní nároky na zacházení, umístění, krmení, případně ošetřování a je způsobilý ohrozit zdraví nebo život člověka. Drápkaté opičky tento pojem nezahrnoval, ostatní primáty však ano. Dnes jsou všichni primáti řazeni pod pojem „druh zvířat vyžadující zvláštní péči“.
