Volba zvířete jako dárku je samozřejmě na rodičích. „Oni budou muset převzít všechnu péči a zodpovědnost, pokud nové zvíře malého chovatele dříve nebo později omrzí,“ upozorňuje přednosta Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně profesor Zdeněk Knotek.
Pes hojí rány na duši. Canisterapie pomáhá všem, od dětí po seniory |
Pokud na to jsou rodiče připraveni, nebo pokud mají dokonce i oni o zvíře v domácnosti vážný zájem, situace je mnohem snazší. „Doporučoval bych, a nikoliv jen o Vánocích, sledovat informace o zvířatech, která čekají na své nové rodiny v útulcích. V takovém případě bude radost oboustranná. Získání handicapovaného zvířete nebo zvířete z útulku samozřejmě vyžaduje zvážit i případné komplikace,“ doplňuje.
Volte návštěvu chovatele
Nejen děti, i dospělí si někdy přejí exotické zvíře. Co je v takovém případě dobré vědět? „Především je vhodné se zamyslet, jakou roli bude hrát nový člen v rodině. Je k dispozici dost prostoru? Kde bude zajišťováno krmení? Kolik hodin péče bude takový chov denně představovat? Kdo se o zvíře postará, když chovatel onemocní, bude na služební cestě nebo na dovolené?“ vypočítává profesor Knotek.
To vše je důležité i proto, že spokojené zvíře je pro chovatele bezpečnější než zvíře vystresované.
Detailní informace o nárocích exotických zvířat jsou dnes k dispozici v mnoha dostupných monografiích. Někdy poradí i zoologové v zoologických zahradách nebo veterinární lékaři. Informace na internetu jsou v některých případech spíše zavádějící. Doporučení typu „snadno chovatelný druh bez nároků“ nelze brát vážně.
Zvíře se dá koupit v kamenných prodejnách i na internetu. Druhou variantu profesor Knotek nedoporučuje. Vhodná je podle něj návštěva chovatele, který zvíře nabízí. Pak prohlídka chovného zařízení a společná debata, kdy vám zodpoví vaše otázky, případně předá i informace, na které jste se zapomněli zeptat.
Exotika je risk
Pokud zvolíme koupi exotického tvora, jakým je třeba opice, plaz, papoušek nebo jedovatý pavouk, asi trochu zariskujeme. „Opice jednoznačně nedoporučuji. Jejich chov je zakázán, případně radikálně omezen ve většině evropských států. Nebezpečí poranění chovatele u všech druhů zvířat hrozí především při nešetrné manipulaci. U velkých druhů mohou být taková poranění i vážná.
Pravidla venčení se učí pes i pán. A není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát |
Ptáci mají být označeni kroužkem nebo mikročipem. To umožňuje kontaktovat chovatele v případě, že byl ztracený jedinec odchycen. Méně často se u nás vžilo čipování plazů, takže hledání původního chovatele je komplikované.
„Když se takové zvíře ztratí, je vhodné informovat veterinární lékaře v okolí. Informace může být předána i dalším kolegům, prostřednictvím webových stánek Komory veterinárních lékařů. V případě úniku nebezpečného druhu zvířete je nutno informovat policii,“ zdůrazňuje Zdeněk Knotek.
Zrod budoucích biologů
Jestliže máme doma malého pejska, kočku, papouška nebo rybičky a nejsou ve velkém počtu, asi velká nebezpečí nehrozí. Lidé se ale i tímto chtějí odlišit a začali doma chovat nejrůznější exoty i predátory.
„Tradice chovu exotických druhů zvířat je v naší zemi velmi dlouhá, obdobně jako v sousedním Německu. První chovatelské úspěchy a neúspěchy stály u kolébky mnoha dnešních biologů, ekologů, veterinárních lékařů,“ připomíná Zdeněk Knotek.
Pro chov vysloveně nebezpečných druhů zvířat, včetně třeba jedovaté mamby, existují pravidla. Chov jedovatých plazů však profesor Knotek nepovažuje za vhodnou zálibu pro většinu lidí. Po případném útěku je obtížné je nalézt.
„Hadi obecně disponují schopností přežívat i delší dobu v provizorních podmínkách i bez příjmu potravy. Je to jejich fyziologická adaptace, která umožňuje, aby nebyli závislí na denním lovu. Tuto schopnost mají i ještěři, například leguáni nebo varani,“ říká profesor Knotek.
Za strach, který po útěku vyvolají, však jednoznačně může chovatel, který je přinutil žít uprostřed českého velkoměsta.
Vážná poranění domácími zvířaty nejsou podle profesora Knotka častá, ale občas k nim přesto dochází.
„V naší profesi všichni dobře víme, že pokud nás například při práci nějaké zvíře poraní, byla to jistě naše chyba. Drobná nepozornost při manipulaci, podcenění situace. Chovatelé se různých pochybení dopouštějí mnohem častěji. Časté bývají drobné konflikty mezi chovanými psy, vážnější situace jsou naštěstí méně časté,“ pokračuje profesor Knotek.
Nebezpečné = nevhodné
Ani pes a kočka nejsou původně domácími zvířaty, ale jejich společná cesta s člověkem je natolik dlouhá, že je dnes lze považovat podle profesora Knotka za domestikované druhy. Přesto i zde existují plemena méně nebo více vhodná. Chovatelské podmínky na samotě na venkově, v horách, anebo uprostřed velkoměsta se zásadně liší.
„Chov hlídacích nebo loveckých plemen psů je toho jasným příkladem. Slovenský čuvač, pointer nebo bígl nemají uprostřed metropole velkou šanci na normální život. Žádná zvířata nelze považovat vysloveně za domácí. Spíše je možno konstatovat, že se do určité míry zvládla technika jejich chovu. Některým druhům lidé aspoň dokážou s maximálním úsilím poskytnou podmínky, které odpovídají jejich potřebám. Zdůrazňuji s úsilím a s respektem k jejich přirozené biologii. Pro králíka ani pro morče není vhodným prostředím přetopený obývací pokoj, časté je vysloveně nevhodné složení nabízené potravy. Totéž platí pro psouna nebo činčilu,“ varuje Zdeněk Knotek.
Na chov doma jsou podle Zdeňka Knotka vysloveně nevhodné všechny druhy nebezpečných druhů zvířat. „Aféry kolem soukromých chovů velkých, ale i malých kočkovitých šelem snad již naznačily, co je vysloveně škodlivé. Riziko představují také všechny druhy opiček a primátů, případně drobných šelem, s výjimkou fretek. Ale i u fretek platí, že není snadné jim zajistit vhodné prostorové podmínky. Z pohledu skutečné pohody zvířat je jasné, že zdraví ptáci nepatří do klecí ani do voliér. V takových podmínkách lze s čistým svědomím chovat handicapované jedince, například papoušky,“ uzavírá Zdeněk Knotek.
