Lidský organismus podobně jako u ostatních živých tvorů funguje podle pravidelných rytmů, které se stále dokola opakují. Vše koordinují jakési centrální hodiny, řízené nejen vnějšími podněty. Určují dobu vhodnou ke spaní, jídlu nebo například aktivitu trávicích procesů v těle. Lidé si jich všímali zejména ve spojení s přírodními jevy, především střídáním dne a noci.
„K poznání, že jsou cyklické změny poháněny autonomním mechanismem, tedy vnitřními hodinami, vedla dlouhá cesta. Ještě v první polovině 20. století tuto skutečnost někteří vědci odmítali přijmout,“ říká profesorka Alena Sumová z Laboratoře biologických procesů Fyziologického ústavu Akademie věd.
Popisuje, že ačkoliv v té době již bylo prokázáno, že změny lze pozorovat ve stálém prostředí, kde se nestřídá světlo a tma, stále hledali nějaké další rytmicky se měnící přírodní faktory, které tyto pravidelnosti vyvolávají.
