Mám dojem, že v noci mi to lépe myslí než přes den a mohu se v klidu lépe soustředit na své myšlenky, což v ruchu dne moc nejde, říká čtyřicátník Dominik a pokračuje: „Zcela běžně chodívám spát kolem půlnoci a někdy i o pár hodin později.“ Noční klid na práci vyhledává i jeho vrstevník Milan, který ale bojuje s tím, že musí ráno vstávat dříve, než by mu vyhovovalo. „Strašně rád bych byl sova, ale z donucení jsem ve všední dny skřivan a sova jen někdy o víkendu, čímž se to celé narušuje.“
Lidské tělo funguje v 25hodinovém rytmu. Expertka radí, jak vyzrát na změnu času |
Za ranní ptáče se naopak označuje maminka Ingrid. „Což při práci při mateřské, která mi začínala až po desáté večer, znamenalo, že tělo bdělo, ale mozek dál fungoval jako skřivan, takže jsem byla takový bezmozkový zombík!“ směje se. Velká část lidí má tedy poměrně dost jasno v tom, ke které ze svou „ptačích říší“ náleží. Jedná se však více o naučenou zvyklost, o preferenci, nebo vrozenou dispozici? A dá se o jednom z těchto nastavení říci, že je horší než druhé?
Noční pták neporozumí dennímu
Říká se, že skřivani a sovy se nikdy úplně nepochopí. „Vstávání v sedm je pro mě hrozné, hlavně v zimě za tmy, celou základní školu jsem si na to nezvykla a byla pořád ospalá. A což teprve když jsme někdy měli od sedmi a museli vstávat už v šest ráno!“ říká například zástupkyně sov. „Na vysoké škole už jsem si mohla dělat rozvrh sama, takže jsem si nebrala přednášky dříve než v devět, raději v deset nebo v jedenáct. Zase jsem někdy měla výuku až do osmi večer.“
