V saloncích visí oděvy z poslední kolekce Couture a v místnosti s šicími stroji panuje čilý ruch. Zuzana sedí na velkém fialovém sofa v šatech ze své kolekce, přes které si natáhla ladící zelenou mikinu, a s překvapivou skromností vypráví o silných kořenech, které ji poutají k rodnému Zlínu. Prozradila, co jejímu týmu pomohlo v době pandemie, kdy zákaznice řešily jiné starosti než velkou večerní, a proč se nerada plácá po ramenou.
Lidovky.cz: Svou práci spíš než jako módní značku označujete za módní ateliér a pravidelně vyzdvihujete práci svých kolegyň, které šaty šijí. Takový přístup jste měla vždycky?
Módní branže může být pro někoho opředená tajemstvím, takže když mluvím o své práci, snažím se ji definovat co nejpřesněji, aby si lidi představili, jak fungujeme. Také jsem přesvědčená, že já jsem sice tvůrce, hlava všeho, ale kolektiv, se kterým pracuji, je stejně tak důležitý.
 |
Lidovky.cz: Setkala jsem se ale i s tvůrci, kteří neradi ukazují zákulisí výroby nebo neradi mluví o lidech, kteří jejich návrhy skutečně šijí.
Každý má samozřejmě jinou filozofii. Já jsem ale už od začátku věděla, jakmile jsem skončila školu, že chci pracovat tímto způsobem – mít ateliér, kam budou zákaznice chodit a budou mít osobní servis, což je úplně jiný zážitek, než když zajdete do butiku, kde vidíte věci hotové a můžete si je rovnou odnést. U nás tvoříme přímo pro konkrétní osobu. Za ta léta jsem zjistila, že pro klientky je zajímavé, když vidí, z jakého prostředí oděv pochází, kdo ho šije. Je to sice trochu zdlouhavější než nákup v butiku, ale je to výjimečný zážitek.
