Slavit začala AKP už ve chvíli, kdy bylo sečteno něco přes polovinu hlasovacích lístků. Příznivci zakladatele strany prezidenta Erdogana a současného vůdce AKP premiéra Davutoglua byli právem přesvědčeni, že tentokrát obsadí v parlamentu dostatek křesel k tomu, aby mohli sestavit kabinet sami.
ERDOGAN: JE TO VŮLE LIDU"Náš lid dal ve volbách z 1. listopadu jasně najevo, že upřednostňuje službu a projekty před polemikou," uvedl turecký prezident ve své první reakci na výsledky voleb. Voliči prý "podali důkaz o silné vůli ve prospěch jednoty a celistvosti" Turecka. Podle prezidenta by nyní svět měl ukázat, že výsledky voleb respektuje.  |
Stačilo by jim 276 mandátů. Místo toho se dokonce přiblížili ústavní většině, tedy 330 křeslům. Nakonec v novém parlamentu za AKP usedne až 316 poslanců.
Zbytek si mezi sebou rozdělí tři strany, stejně jako tomu bylo v červnu. Opoziční sociálnědemokratická CHP si s klidem a přehledem udržela druhé místo s 25 procenty. Nacionalistická Strana národní akce spadla ze 16 procent na dvanáct a její vůdce Devlet Bahceli v neděli večer odstoupil z funkce.
Největší bitvu s vládní AKP ale sváděli Kurdové. Moc se jim nevydařila. Jejich HDP si oproti červnu pohoršila – namísto 13 procent sotva překročila zákonnou desetiprocentní hranici av parlamentu usednou její členové na asi 60 křesel. Zbývajících dvanáct stran v parlamentu mít zastoupení nebude.
Turkey's AK Party wins back majority in snap election. https://t.co/TwNYyR3X2D pic.twitter.com/jbTSv65c8o
— AJE News (@AJENews) 2. Listopad 2015
‚Jacky někdo zabil.‘ Známou britskou novinářku našli oběšenou na záchodech tureckého letiště |
Všechny tři strany ale obviňují vedení země z toho, že když se mu výsledky červnových voleb nelíbily, protože neumožňovaly jednobarevnou vládu AKP, Erdogan je zrušil a uspořádaly se nové. V mezičase pak AKP využila všech možností, jak veřejnost zmanipulovat, vystrašit a podplatit. Je zřejmé, že přes 55 milionů registrovaných voličů pojalo volby jako referendum o pravomocích prezidenta. A nakonec ho Recep Tayyip Erdogan vyhrál.
Ve čtvrti zahalených brad
„Jedině za Erdogana. Jedině za něj,“ naléhavě velmi prostou angličtinou vysvětluje žena zahalená od hlavy až k patě do černého hidžábu. Jsou jí vidět jen oči, což v Istanbulu sice není nic výjimečného, ale ani ne obvyklého. Do volební místnosti ve střední škole ve čtvrti Fatih v evropské části města přišla s manželem a tříletou dcerou, oblečenou do stejného černého hábitu, jen s tím rozdílem, že holčičce byl vidět obličej. „Erdogan je náš prezident a ví, co dělat. Je to správný muslim.“ Ženě vůbec nevadí, že nejde o prezidentské, ale parlamentní volby. Tuší ale správně, že rozhodnou o tom, jakou moc do svých rukou shromáždí hlava státu.
Prosadit změny ústavy o posílení pravomocí hlavy státu se AKP sice s 316 poslanci nepovede snadno, ale v každém případě si v opakovaných volbách vládní strana polepšila – nemusí se nyní o místa v kabinetu s nikým dělit.
Čtvrť Fatih na první pohled napovídá, že tu žije mnohem víc přívrženců přísného islámu než v centru a kurdských částech Istanbulu. Vítězství AKP se zde předpokládalo, stejně jako vysoká účast. Před volebními místnostmi byly od rána spořádané fronty. „Odhadujeme to na 80 procent v našem okrsku,“ říká mladý člen volební komise půl hodiny před koncem hlasování. „Možná víc,“ prohlásí, spokojen s vysokou účastí v provládní čtvrti.
Fatih je sice typicky muslimskou čtvrtí, kde se nosí hidžáb ve stylu „zahalená brada“ (obličej je vidět celý kromě brady), ale nikoho nepohoršuje žena v upnutých legínách a kratičké kožené bundičce, navíc s vlasy odbarvenými skoro nabílo. „Nakonec jsem to dala opozici (má na mysli sekulární sociálnědemokratickou CHP –pozn. red.), protože chci demokracii. A ne to, aby mě taky za chvíli zabalili do nějaké černé deky. A když o všem bude rozhodovat jen Erdogan s Davutogluem, žádná demokracie to není. Pracovala jsem v Německu a vím, co je politika,“ dodává pyšně směsicí němčiny a angličtiny.
Islámský stát není pro Erdogana hrozbou. Jde mu o Kurdy, říká expertka z Turecka |
Kromě zastánců přísnějšího islámu volili stranu prezidenta Erdogana příslušníci vládnoucí elity a často i obyvatelé menších měst a obcí a především lidé s nižším vzděláním a příjmy. Zcela chudí lidé ocenili, že jim při volební kampani aktivisté AKP rozdávali jídlo, pro děti slibovali bezplatné učebnice. Volily ho i obě nejstarší voličky na okrsku číslo 1046 ve čtvrti Fatih – jedné bylo 96 let a druhé 92. „Dokáže zvítězit nad Kurdy,“ zdůvodnila ta mladší svou volbu, než s nečekanou razancí vlepila razítko k emblému AKP. Ránu bylo slyšet i zpoza plenty. Vnuk, který ji přivedl, souhlasně přikyvoval. „Jen on dokáže vyhrát válku s Kurdy, Islámským státem, Asadem, teroristy...“
  |
Kurdské naděje
V převážně Kurdy obydlené čtvrti Istanbulu Tarlabaši je podobně bojovná a aktivní atmosféra jako ve Fatihu, jen s obráceným znaménkem – Erdogan je tady pokládán za „hrozbu Kurdů, svobody i Evropy“.
Turecko vs. Islámský stát? Ankara netušila, jaké monstrum podporuje, vysvětluje expert |
Do školy, kde je několik volebních místností, včera od rána proudily davy svátečně oblečených mužů i žen. O tom, že razítko patří pod emblém připomínající zelený strom a symbolizující prokurdsky orientovanou HDP, nikdo nepochyboval. Paní Gulí Mustafaové je 76 let. Je Kurdka, a když na otázku, komu dala hlas, zvolá „HDP“, ještě pozvedne ruku s prsty ve tvaru vítězného véčka. Zahalené ženy tady jsou vidět zřídka. Rada mužů se ale mračí, když se na chodbě objeví turecká státní televize. Kvečeru, když se začnou sčítat hlasy, napětí vyvrcholí a kurdští členové volební komise turecké novináře bez pardonu vyženou z budovy.
„Je to souboj mezi námi a erdoganovci,“ vysvětluje Jusuf, aktivista kurdské HDP, který pracoval v Paříži a Londýně. „To, kudy bude kráčet Turecko, bude záležet na tom, zda se Kurdové dostanou do parlamentu. V červnu se nám to povedlo, teď vláda dělala všechno, aby z nás udělala teroristy a levičáky. Aby mohl Erdogan vládnout sám. My Kurdové jsme jeho větší nepřítel než Islámský stát – radši se spojí s nimi než s námi,“ tvrdí Jusuf a večer se ukáže, jak byly jeho obavy oprávněné. „Erdogan nesnáší křesťany, Židy ani Kurdy, já zase nesnáším Turky,“ řekne důrazně a na otázku, jak tedy chce žít ve společném státě s někým, koho nenávidí, už neodpoví.
Dobrovolníci na stráži
Volby po celém Turecku sledovalo přes 60 tisíc dobrovolníků z turecké organizace Oy ve Ötesi. Paní Diler je jednou z dobrovolných aktivistek organizace. „Nepokryjeme všechny volební okrsky, ale doufáme, že alespoň nějakým machinacím zabránit dokážeme,“ říká. „Za mnoho lidí volí strach. Strach, že když se nedohodnou, začnou spolu bojovat. Nám stačí válka v Sýrii, uprchlíci a teroristi.“
