PRAHA Festival v rámci pocty herci, který se v mládí proslavil postavami dekadentních a cynických mladíků ve Viscontiho filmech, uvádí kromě zmíněného snímku ještě Viscontiho drama Ludvík z roku 1972 v opravené digitální kopii. Berger za roli podivínského bavorského panovníka Ludvíka II. obdržel evropskou filmovou cenu - Donatellova Davida, ve velkolepé čtyřhodinové fresce hrála také Romy Schneiderová. Helmut Berger, „padlý anděl Luchina Viscontiho“, zaujal slavného režiséra svou úžasnou grácií a půvabem, jeden z italských kritiků o něm napsal, že „vedle něj už ženy nejsou krásné“. Bergerův život v mladších letech také provázely různé skandály a milostné aféry s příslušníky obou pohlaví. Žil většinou v Itálii, ale nedávno se vrátil do Rakouska. Točil i s jinými slavnými režiséry, například s Coppolou, Loseyem, v Americe hrál i v seriálu Dynasty. V Praze předvedl, že stále má hvězdné manýry a na včerejší tiskovou konferenci se nedostavil. Údajně byl večer předtím roztrpčen, že na něj v hotelovém apartmá nečekaly bílé květiny Situaci za něj zachraňoval sympatický Peter Kern, pod jehož vedením Berger v Pokrevním přátelství ztvárnil postavu bývalého nacisty Gustava.
Kern hned v úvodu prohlásil, že má české kořeny, babička byla Češka a strýc byl údajně slavným českým hercem, na jeho jméno si ale nemohl vzpomenout. Sám Kern byl původně také herec, režii se věnuje od počátku 80. let. Od počátku se objevoval ve snímcích špičkových německých režisérů od Fassbindera přes Zadeka až po Wenderse. „Od první chvíle, kdy jsem stál před kamerou, mě zajímalo, co se děje za ní. Uvažoval jsem, proč je kamera právě tam, a ne jinde. To také bylo zdrojem konfliktů s režiséry, protože jsem pochopitelně všechno věděl nejlépe. Bylo tedy otázkou času, kdy se kormidlo obrátí,“ řekl.
Herecké zkušenosti jsou podle něj pro režiséra spíš výhodné. „Vždycky jsem bral herecký casting vážně. Nezdržoval jsem se dlouhými proslovy, už ve dveřích jsem viděl, jestli dotyčný je můj herec, nebo ne. Když jsme hledali, kdo by hrál postavu Gustava v Pokrevním přátelství, padala různá zvučná jména a pak jsem si vzpomněl na Bergera. Seděl jsem v kavárně a čekal, až vstoupí, byl jsem napnutý, zda bude vyzařovat to samé, jako když byl mladý. Najednou jsem uslyšel jeho hlas, a když jsem se otočil, viděl jsem stejný pohled a stejné charisma. Už jsem nemusel hledat.“ Podle Kerna byla práce s Bergerem krásná, byl spolehlivý a připravený. „On vlastně nepotřebuje hrát, protože na plátně skutečně žije a vytrhává si kus svého srdce.“
Kern také režíroval satiru Haider žije - 1. duben 2021, která se vysmívá neonacismu. „Extrémní pravici považuji za evropský problém, ale když jsem žil v cizině, vždy jsem se za Haidera a rakouské neonacisty styděl. Jsou směšní ale jde z nich i strach. Úkolem filmařů je o tom vypovídat. Věděl jsem, že nejlepší způsob, jak je odhalit, je zesměšnění.“
