Řezníci při práci i slečny na korzu. Rodinný klan vytvořil fotografickou kroniku Tábora

Zakladatelem fotoateliéru v Táboře byl Ignác Šechtl, který se narodil v roce 1840 v Praze, vyučil se v Kladně. Zkoušel štěstí v Plzni, putoval do dalších měst a snažil se sehnat stálé místo městského fotografa. Nakonec zakotvil v Táboře, kde získal nejen práci, ale také zde potkal svoji budoucí ženu, Kateřinu. Zpočátku pracoval jako asistent městského fotografa Alexandera Seika, po čase se však jejich cesty rozešly. Ignác si v roce 1876 založil se společníkem fotoateliér Šechtl a Voseček.

Snímek zmrzlináře Voláka, který měl svůj stánek na ulici 9. května

Portrétní snímky si u nich objednávali svatebčané, vojáci i pan starosta s chotí. Šechtl však nebyl jen ateliérový fotograf, často vyrážel do terénu. Dokumentoval proměny města, kde postupně mizely venkovské domky a na jejichmístě vyrůstaly koloniály i činžovní domy. Podnikavý fotograf byl u všech zásadních událostí táborského života. V srpnu 1877 přihlížel odhalení Žižkova pomníku na hlavním náměstí a byl také na peróně, když do Tábora v roce 1907 přijel císař František Josef. Jenže jak zachytit stovky diváků, když doba exponování trvala několik minut? Šechtl musel neklidný dav doslova režírovat. Mezi lidmi měl několik figurantů, kterým dával znamení, aby se všichni dívali do objektu. Několik minut nehybnosti a pak si mohl být jistý, že snímek je hotov. Fotografickou tvorbu Ignáce Šechtla i jeho potomků nyní představuje nová publikace Tábor: malovaný světlem. Na 270 snímcích jsou ulice, náměstí, sochy, ale hlavně momentky z každodenního života v Táboře. Ignác Šechtl pozoroval trhovce, jak vykládají zboží, řezníky při práci nebo slečny při nedělním korzu.

Zahradní restaurace společenského domu Střelnice, který byl postaven v roce 1895

Zajímal se nejen o fotografii, ale také o film a byl prvním, kdo táborskému publiku nabídl projekce filmových příběhů. Vášeň pro fotografování po něm převzal jeho syn Josef Jindřich, který přestěhoval fotoateliér na hlavní ulici, kde dnes stojí hotel Palcát. Vybudoval zde velké moderní studio. Pak ovšem přišla 50. léta a s nimi konec soukromého podnikání.

Tisíce vyhozených snímků

Historii rodinné firmy popisuje Josefova vnučka Marie Michaela Šechtlová: „Ateliér se musel stát součástí družstva, ale prakticky až do smrti dědečkovi prošlo, že nechal ve výloze fotografii Edvarda Beneše. Už se také všeobecně vědělo, že všechny zájezdy k prezidentské vile mají zastávku u pana Šechtla, který prodával Benešovy fotografie. V roce 1951 komunisti firmu zabavili. Báli se, že v našem archivu budou kompromitující snímky, které zachytily členy tehdejší garnitury v politicky nekorektních pozicích. Pár dní před razií se naše rodina dozvěděla, že komunisti zabaví celý archiv. Nejcennější snímky stihli rodiče uschovat. Tisíce dalších však skončily na dně rybníku Jordán.“

Po roce 1989 se rodina rozhodla, že zpřístupní svůj bohatý archiv na internetu. Marie Michaela Šechtlová a její rodina se věnuje digitalizaci fotografií. Stále ještě zbývá tisíce dalších, které čekají na identifikaci. Postupně se tak kompletuje kronika jednoho města i jedné rodiny.