VĚDNOHUBKY
Vědci z amerického Oceánografického ústavu ve Woods Hole změřili podmořský „oblak“ ropy, který vznikl po dubnové havárii vrtu Deepwater Horizon v Mexickém zálivu. Informovali o tom tento týden v časopise Science.
Je to vůbec poprvé, kdy se podařilo existenci takového mraku prokázat – dosud byla ropa po podobných událostech pozorována pouze na hladině a její obsah ve vodním sloupci byl jen předmětem teoretických úvah. O vzniku mraku v Mexickém zálivu vědci spekulovali především proto, že se ropy na hladinu dostalo méně, než kolik jí podle odhadů vytékalo z poškozeného vrtu.
Odborníci z Woods Hole odebrali 57 tisíc vzorků. Využili k tomu robotickou ponorku se speciálním přístrojem pro chemické analýzy. Zjistili, že ropa je rozptýlena zhruba kilometr pod hladinou v oblaku dlouhém 35 km, širokém dva kilometry a vysokém 200 metrů. Mrak se v červnu pomalu přesouval na jihozápad od místa havárie. Ropa v něm není příliš koncentrovaná, vzorky odebrané vody jsou na pohled čiré a bez zápachu. Přesto se v jednom litru mořské vody nachází přes 50 mikrogramů uhlovodíků, mezi něž patří toxický benzen, toluen nebo etylbenzen. Vědce překvapilo, že mořské mikroorganismy tyto zbytky ropy z prostředí odbourávají pomaleji, než předpokládali.
Podle geochemika Christophera Reddyho, jednoho z autorů studie, zatím nelze určit, do jaké míry tento ropný mrak ohrožuje mořský ekosystém. Nevíme ani, jak a proč přesně vznikl – ale to, že jsme přesně změřili jeho velikost, tvar, hloubku a směr, nám umožní na tyto otázky odpovědět, domnívá se Reddy.
Vztahy, které si vytvoříme na pracovišti, hrají v našich životech stále větší roli, tvrdí Rabina Cozijnsenová z Amsterodamské univerzity. Její studii zveřejnil časopis Personal Relationships.
Nizozemská socioložka pomocí dotazníků zkoumala vztahy lidí, kteří šli do důchodu v letech 1992 až 1995 a v letech 2002 až 2005. Osoby, které ukončily pracovní kariéru po roce 2000, častěji uvádějí, že ve svém soukromém životě i nadále udržují alespoň jeden vztah, který si vytvořily na pracovišti.
Cozijnsenová vidí možné vysvětlení v tom, že upadá význam vztahů v tradičních strukturách, jako je sousedství nebo místní organizace. Společnost se stále více individualizuje a místem, kde lidé navazují osobní vztahy, se tudíž stále častěji stává zaměstnání, kde trávíme hodně času, komunikujeme s ostatními a zažíváme sociální interakce. Kromě toho podle socioložky v posledních letech vzrůstá význam budování osobních i profesních sítí a jejich udržování po celý život.
Svaly astronautů během dlouhodobého pobytu ve stavu beztíže ochabují až o 40 procent, což je stejné, jako by se místo třicetiletého člověka vrátil osmdesátiletý stařík. Vyplývá to ze studie zveřejněné v online vydání časopisu Journal of Physiology.
Profesor Robert Fitts z Marquette University v Milwaukee ve Wisconsinu odebral vzorky tkáně z lýtkového svalu devíti astronautům těsně před půlročním pobytem na Mezinárodní kosmické stanici a hned po návratu. Vědec vzorky podrobně analyzoval a ve všech případech zjistil radikální úbytek svalových vláken. Výrazně se zmenšila i síla, kterou dokázala zbylá vlákna vyvinout.
Dostatečná fyzička před odletem přitom není nic platná – právě u astronautů s nejmohutnějšími svaly došlo k největšímu úbytku svalové hmoty. Obyvatelé orbitální stanice sice pravidelně cvičí a posilují, přesto někdy po přistání mívají problém s chůzí a trvá týdny, než se opět dostanou do kondice.
Z výsledků vyplývá, že bychom měli vyvinout efektivnější posilovací stroje pro Mezinárodní kosmickou stanici i pro případné vesmírné lodě, které se vydají do vzdálenějšího vesmíru, třeba na Mars, upozorňuje profesor Fitts.
O autorovi| Eva Vlčková, redaktorka LN
