7. listopadu 2017 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

Roubalův statek Pohádka: hodil tam vrah až osmi lidí těla svých obětí prasatům nebo psům?

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
Mnohonásobný vrah Ivan Roubal. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mnohonásobný vrah Ivan Roubal. | foto: ivanroubal.estranky.cz

PRAHA Patří k nejhorším sériovým vrahům Česka. Přesto je mnoho detailů činů Ivana Roubala obestřeno tajemstvím. Dvě oběti údajně Roubal na svém statku Pohádka nechal sežrat prasaty nebo psy. Nejméně pětinásobný vrah už nejasnosti nikdy nevysvětlí, před dvěma lety zemřel ve vězení.

Sérioví vrazi

Server Lidovky.cz vám od ledna vždy na začátku týdne přináší seriál - příběhy největších sériových vrahů světa. Všechny případy najdete na www.lidovky.cz/vrazi.

Sérioví vrazi.

Tahle kauza se zapsala do dějin české justice i jedním z největších soudních přehmatů. Ivan Roubal, v té době obviněný z několika vražd, byl 30.  září 1997 propuštěn z vězení. Důvod? Soudce Jiří Horký prostě zapomněl Roubalovi prodloužit vazbu.

Před věznicí na „vražednou celebritu“ čekali novináři a televizní štáby. Před jejich zraky kriminální policie propuštěného vězně opět ihned zadržela. Roubal toho měl na svědomí totiž mnohem víc...

Ale nepředbíhejme.

Pro pražskou mordpartu začal případ Roubal v noci 8. března 1994. Kriminalisté byli přivoláni k dvojnásobné vraždě v Nuslích. Podle hlášení byli oběťmi majitelé jedné autopůjčovny.  Policii zavolal taxikář Jiří S., který se v době vražd také nacházel v suterénních prostorech činžáku, kde firma sídlila.

Taxikář kriminalistům říkal, že byl spoután pouty, ale že se z nich dostal a pak je zavolal. „Zpočátku jsme mu ani nevěřili a byl jedním z podezřelých. Bylo to celé takové divné. Dva lidi totiž pachatel zabil a třetího nechal, i když ho mohl vidět,“ popsal v dokumentu ČT Legendy kriminalistiky tehdejší mladý vyšetřovatel Josef Mareš, dnes šéf pražské mordparty.

Oběti z pražské autopůjčovny byly svázány do kozelce.

Vražedný kozelec

Jeho kolega Jan Štoček taxikáře vyslechl. „Byl v šoku z toho, jak viděl, že se oba škrtí. Z útržkovité výpovědi vyplynulo, že byli přepadeni, svázáni, pachatelé tam vybrali nějaké věci a nechali je tam svázané.“

Vrah své oběti svázal do tzv. kozelce. Škrtidlo kolem krku bylo provazem spojeno za zády se svázanýma pokrčenýma nohama. Jak síla v nohou umdlévala, ty se natahovaly a oběť dusila sama sebe.

Týden po vraždě proběhla v prostorách firmy prověrka výpovědi. Jiří S. popsal, že je přepadli tři rusky mluvící muži se zbraní. Pak podle taxikáře přišel jiný člověk a ten zavraždil oba majitele firmy. Pachatel Jiřího S. nezabil, jen mu řekl: „Tys mi vlastně nic neudělal. Tebe nechám, ať maj policajti zamotanou hlavu.“

Obětí Roubala bylo minimálně pět, víc se mu prokázat nepodařilo.

Vyšetřovatelé pak zjistili, že oba zavraždění o Vánocích prodávali ve stáncích na Václavském náměstí. Když prověřovali, komu stánky patří, narazili na jméno Václav H. Mluvit s ním ale nemohli. Už 15 měsíců byl nezvěstný. Mordparta tak poprvé narazila na jméno Ivan Roubal.

Václav H. byl totiž právě s Roubalem 10. prosince 1992 spatřen naposledy. Roubala policie znala. V roce 1994 mu bylo 43 let a měl za sebou řadu různých zaměstnání. Absolvent zemědělské školy se živil pomocník strojvedoucího ČSD, vlakový průvodčí, topič v kotelně, dřevorubec či zootechnik. Z manželství ze 70. let měl syna, před listopadem 1989 byl Roubal také členem Svědků Jehovových.

Kartoteční list Ivana Roubala.

Kartoteční list Ivana Roubala.

Policie Roubala vyslýchala v roce 1993 - poté, co se v septiku domu na Českolipsku našlo tělo ve značném stupni rozkladu. Patřilo pražskému taxikáři Vladimírovi S., který zmizel 26. července 1992. A Roubal byl s taxikářem viděn, jak spolu odjíždí z Prahy. Když pražští kriminalisté Roubala „hlouběji“ prověřili, našli další podezřelé okolnosti. Najednou s ním chtěla mluvit pražská i severočeská policie.

Lekl se svědek?

Roubal ale nebyl pár týdnů k nalezení. Z úkrytu ho vylákal až jeho známý - z obav o život, Roubala se totiž bál. Policie Roubala maskovaného parukou zadržela 30. března 1994 v podchodu metra na Náměstí míru.

Jenže pak nastaly problémy. Svědek odmítl Roubala identifikovat jako vraha majitelů autopůjčovny, proto ho mohla policie obvinit jen z loupeže. Roubal zodpovědnost za vraždy odmítal. Kriminalistům se ale podařilo zadržet muže, kteří se na přepadení podíleli.

Roubal si podal ve Švýcarsku žádost o azyl, úřady se proto bály, že by tam mohl uprchnout.

Ti nakonec při rekonstrukci vypověděli, že všechno řídil „Majer“ - pod tímto jménem znali Roubala. Podle výpovědí je „Majer“ poslal po loupeži z firmy pryč. „Když jsme odcházeli, byli oba muži živí,“ vypověděli dva ze zlodějů. Všichni tři po krádeži na „Majera“ čekali venku v autě, ten za nimi dorazili asi o čtvrt hodiny později.

Na Roubala se hrnula další podezření. 3. října 1993 našli při vypouštění rybníka ve Veselí nad Lužnicí tělo zavražděného muže. Leželo tam od konce května. „Nevěděli jsme, o koho se jedná,“ popsal bývalý jihočeský kriminalista František Jonáš. „V Praze ale postrádali člověka a nám bylo řečeno, že by to mohl být on.“ Jednalo se o důchodce Josefa S. U Roubala pak policie našla věci mrtvého a zjistila, že z účtu důchodce vybíral peníze.

Další vražda v kozelci

Roubalovo jméno se zjevilo u další neobjasněné vraždy. 12. listopadu 1993 našla policie v bytě v pražských Letňanech mrtvého důchodce Václava D., ten byl známý tím, že se živil prodejem pornofilmů. Zemřel na udušení po svázání do kozelce. Roubal trval na tom, že je nevinný a odmítal se s kriminalisty bavit.

Během soudního procesu byl Roubal kvůli chybě soudce na chvíli dokonce propuštěn na svobodu.

Policie musela hledat další důkazy. Na začátku 90. let zprivatizoval Roubal statek Pohádka na Plzeňsku. Choval tam slepice a prasata. Podnikatel František H. tam poté chtěl postavit vodní pilu. V prosinci 1991 však se svou ruskou přítelkyní zmizel.

Roubal tvrdil, že odjeli do Německa, používal ale jejich auto a rozprodával jejich majetek. Synovi i jednomu členovi podsvětí se měl přiznat, že je zavraždil a těla pak předhodil prasatům. Roubal to odmítal před soudem i při rozhovoru s deníkem Blesk v roce 2002. „Ten statek jsem měl pronajatý a choval jsem tam čtyřicet vietnamských čuníků. Myslíte, že by - s těmi malýma tlamama - někoho sežrali? Kromě toho můj syn svá slova odvolal.“

Statek Pohádka důkazy nedodal

Na osamocený statek Pohádka tak v polovině 90. let zamířila pražská mordparta. „Stále se hledalo místo, kde by je mohl zahrabat, kdyby nebyla pravdivá teorie o sežrání psy nebo prasaty,“ popsal Štoček. „Na začátku 90. let bylo pohřešovaných lidí docela dost, mohlo jich tu skončit víc,“ dodal zkušený kriminalista, proslavený mj. z případu Orlických vražd.

Jan Štoček u trosek statku Pohádka.

Jan Štoček u trosek statku Pohádka.

Josef Mareš, šéf pražské mordparty, tedy 1. oddělení.

Josef Mareš, šéf pražské mordparty, tedy 1. oddělení.

Jenže i přes týdny úmorné práce na statku policisté nic nenašli. Neuspělo ani nasazení potápěčů či vrtulníku. Náročné vyšetřování pak vystřídal šok. Kvůli chybě soudce Horkého měl jít Roubal na svobodu. To nemohla mordparta dopustit.  „V tu chvíli bylo štěstí, že jsme měli v rukách jeden trumf. Byl to výhrůžný dopis jednomu svědkovi,“ popsal Josef Mareš.

Když udělal Roubal pár kroků z věznice, přistoupil k němu Jan Štoček. „Pane Roubal, policie. Budete zadržen podle trestního řádu a budete převezen na součást policie,“ říkal kriminalista před desítkami novinářů. Policie Roubala zadržela za vydírání svědka. Soudce Horký odešel s trestem dvacetiprocentního snížení platu.

Mnohonásobný vrah Ivan Roubal.

Policii se podařilo objasnit, proč zabil majitele autopůjčovny. Protože předtím Roubal zavraždil majitele vánočních stánků, považoval za oprávněné, že bude od nyní „svých“ prodejců vybírat výdělek. Dvojice mu však odmítla peníze vydat. Když si pro ně přišel, došlo k potyčce, při které jeden z mužů použil proti Roubalovi elektrický paralyzér. Roubal upadl a vyrazil si zub.

Uražený „Majer“ proto zosnoval loupež a dvojici poté z pomsty zavraždil. „Na tom místě jsem opravdu byl a skutečně tam přivedl partu ukrajinskejch lumpů. Ale byli jsme tam předtím, než ti lidé umřeli. A dlouho předtím, než umřeli, jsme odtamtud všichni odešli,“ tvrdil Roubal později ve vězení.

Může za to Parkanová

Roubal se nikdy k žádné násilné trestné činnosti nepřiznal. V roce 1998 byl dokonce pro nedostatek důkazů zproštěn z dvojnásobné vraždy majitelů autopůjčovny. Vyvázl jen s pětiletým trestem za loupež. Roubal během procesu několikrát obvinil policii a justici ze spiknutí a dokonce předal soudcům kopii dopisu adresovaného prezidentu Václavu Havlovi, v němž dal podnět k trestnímu stíhání tehdejší ministryně spravedlnosti Vlasty Parkanové. „Je hlavní organizátorkou spiknutí proti mně a podle mého názoru se spolu s dalšími neznámými pachateli dopustila trestného činu zločinného spolčení.“

Ivan Roubal začal často hned po vraždě používat vozidlo své oběti.

Roubal další soudy stížnostmi a připomínkami komplikoval a natahoval, jak mohl. Přesto byl v roce 1999 tentokrát už shledán vinným a odsouzen za vraždu majitelů autopůjčovny na 22 let vězení. O rok později zasedl další soud, v kterém byl obviněn z vražd taxikáře Vladimíra S. a dvou důchodců Josefa S. a Václava D. Muž s IQ 112 byl shledán vinným ze všech pěti vražd a odsouzen na doživotí.

Tělo podnikatele a jeho ruské přítelkyně ze statku Pohádka se nikdo nenašlo. Stejně tak tělo majitele stánků z Václavského náměstí Václava H. Roubal proto nebyl za tyto vraždy souzen, měl už stejně maximální trest. V případě, že opravdu spáchal všechny tyto činy Roubal, vyrovnal se počtem osmi obětí nejhorším sériovým vrahům Česka - manželům Stodolovým.

Ve vězení si Roubal neustále na něco stěžoval. V roce 2010 žaloval pojišťovnu VZP za to, že mu odmítla poskytnout samonosné punčochy na křečové žíly. Obvinil rovněž vězeňskou službu, která podle něj nesprávným léčením zhoršila jeho zdravotní stav. Žaloval i ministerstvo spravedlnosti. Všechny žaloby byly smeteny ze stolu.

Zemřel ve vězení

„Podívejte na tuhle knížku, to je Listina základních lidských práv a svobod. Zaškrtal jsem v ní všechno, v čem jsem poškozován (téměř celá Listina je různobarevně proškrtána) a píšu o tom. Třeba státnímu zástupci. On se tím zabývá a pak mi sdělí, že je všechno v nejlepším pořádku,“ přiblížil v roce 2002 redaktorovi Blesku.

Ivan Roubal z vězení už nikdy nevyšel. Zemřel ve věku 64 let 29. června 2015 v nemocnici v Karviné, kam ho převezli poté, co se mu pár hodin předtím ve věznici udělalo špatně.

Další případy


Kathryn Brightová, pátá obět BTK.
Caroline Clarkeová snila o cestě do Austrálie už od 10 let.


Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky