Trojice vězněných mužů
- Kenneth Bae (46)
Kenneth Bae (vpravo) se synem Jonathanem.
Američan korejského původu si v severokorejském pracovním táboře odpykává patnáctiletý trest vězení, k němuž ho KLDR odsoudila loni v dubnu, a to za údajné podněcování ke státnímu převratu. Křesťan Bae se stal trnem v oku režimu kvůli své vytrvalé misijní činnosti mezi Severokorejci. Zadržen byl v listopadu 2012 v přístavu Rason, který navštívil jako zástupce cestovní kanceláře po boku několika turistů (více čtěte ZDE)
- Jeffrey Edward Fowle (56)
Jeffrey Edward Fowle.
Údržbář z městečka Miamisburg v americkém státě Ohio do KLDR zavítal v rámci turistického zájezdu na konci letošního dubna. Domů do Ohia se dosud nevrátil - v polovině května, chvíli před odjezdem, mu v tom Severokorejci zabránili. „Byl vzat do vazby v souvislosti s aktivitami nepřátelskými vůči KLDR. Jeho jednání bylo neslučitelné s chováním turisty," oznámila hlásná trouba režimu, zpravodajská agentura KCNA. Japonská média uvedla, že nežádoucí pozornost na sebe Fowle přivolal zapomenutou biblí (více čtěte ZDE).
- Matthew Todd Miller (24)
Matthew Miller.
Mladého Američana zadržely severokorejské úřady rovněž letos na jaře, a to 10. dubna. Stalo se tak prakticky okamžitě po Millerově příletu do země. Mladík se měl provinit výtržnictvím a nepatřičným chováním: podle agentury KCNA při vyřizování vstupních formalit teatrálně roztrhal své platné vízum (více čtěte ZDE).
Rozhovor Američanů se CNN: |
Lidovky.cz: „Zacházejí s námi lidsky,“ řekl CNN Kenneth Bae. Nemůžeme si stěžovat, potvrzoval jeho slova Jeffrey Fowle. Pravda, nebo pečlivá režie severokorejského režimu?
V reportáži CNN zaznělo, že trojice zadržených Američanů do poslední chvíle nevěděla, že budou natáčeni. Předpokládám tedy, že přípravu například v podobě naučeného textu neměli, přímo cenzurovány nebyly ani otázky. Byť Severokorejci si určitě pohlídali, aby vyjádření zpovídaných nepřekročila únosnou míru. Je známo, že Bae si stěžuje na horšící se zdraví: podmínky, ve kterých v pracovním táboře musí žít, dobré být ani nemohou. Nicméně pořád je zjevné, že v porovnání s ostatními vězni je o něj postaráno. To samé platí o Fowlem a Millerovi, ti navíc stále čekají na soudní proces. Domnívám se, že režim o jejich fyzické zdraví pečuje – potřebuje ty muže udržet ve stabilním stavu.
Rozhovor CNN se zadržovanými Američany:
Lidovky.cz: Proč? Jakou mají pro režim hodnotu?
Pro izolovanou Severní Koreu, jejíž spojení s vnějším, hlavně západním světem je značně omezené, tkví hodnota hlavně v použití ve vnitrostátní propagandě. Vzorec využívání zadržených amerických občanů jako propagandistické zbraně je v KLDR zjevný už delší dobu: připomínám známý případ amerického misionáře korejského původu Roberta Parka v roce 2009, nebo v témže roce dvě americké novinářky, pro něž přijel exprezident Clinton. A mohl bych pokračovat: učitel angličtiny v Soulu - a opět křesťan - Aijalon Gomes, který byl o rok později zadržen při nelegálním vstupu na severokorejské území a jehož „zachraňoval“ bývalý prezident Carter, další misionář, kterého si v roce 2011 vyzvedl americký vyslanec pro lidská práva Robert King... Cílem režimu je přilákat do země nějakou osobnost, jejíž návštěvu pak patřičně využije propaganda. Média se předhánějí ve zprávách o tom, že v zemi se realizuje významný představitel nepřátelských Spojených států, pochopitelně v intencích svého vlastního příběhu: Američan nepřijel vyjednávat, ale omluvit se, a tak dále. Režim tak před obyvatelstvem deklaruje, že je v jednání se Západem rovnocenným partnerem, respektive že má dokonce navrch. Samozřejmě že skutečnost je naprosto jiná.
K TÉMATU: |
Lidovky.cz: Vraťme se k rozhovorům se CNN. Proč je Pchjongjang zinscenoval právě nyní?
Motiv toho načasování úplně zřejmý není. Ale bezpochyby se snaží udržet svůj obraz v západních médiích, protože v tomto ohledu existují hluchá období, kdy po KLDR neštěkne ani pes. Vnímám to tedy jako způsob, jak se připomenout a vynutit si dialog s USA.
Lidovky.cz: Dialog, ovšem mezi dvěma státy, které spolu technicky stále válčí a jejichž oficiální diplomatické vztahy jsou na bodě nula. Takové rozložení sil vyjednávání příliš nesvědčí...
Přesto se domnívám, že šance, že se Američané vrátí domů, je poměrně velká. Miller ani Fowle ještě ani nebyli odsouzeni, tam je ta naděje ještě větší. Pravda, Baeův případ je komplikovanější. Režim je na jakékoli křesťanské aktivity silně alergický. Když jsou v Číně dopadeni a do KLDR posléze navráceni severokorejští uprchlíci (Čína, pro niž je KLDR zásadním regionálním partnerem, dopadené uprchlíky důsledně vydává do rukou Pchjongjangu, pozn. red.), jakýkoli kontakt s křesťanskými organizacemi či aktivita představují při následných výsleších velmi přitěžující okolnost. To samé v tomto ohledu platí pro pobyt turistů, ať už amerických nebo jiných. Pokud se nerekreují a místo toho vyvíjejí nějakou misionářskou činnost, je to podle režimu zkrátka špatně.
O to víc to některé misionáře láká. Kenneth Bae je jedním z nich, do Severní Koreje jezdil opakovaně, což je mimochodem znát i na délce jeho trestu a tom, že ho vůbec nastoupil. V těchto případech je to totiž poměrně výjimečné. Takže zrovna u něj jsou ty šance na propuštění přece jen menší. Nicméně záleží také na tom, jak bude Severní Korea postupovat. Spojené státy nabízely vyslání nějaké respektované osobnosti už před rokem a půl, jenže pak to překazila krize kvůli jadernému testu. (Rada bezpečnosti OSN prohloubila sankce vůči Pchjongjangu poté, co KLDR uskutečnila třetí jaderný test. Pchjongjang reagoval vypovězením veškerých dohod o vzájemném neútočení a na konci loňského března vyhlásil Soulu válku, pozn. red. Více čtěte např. ZDE.) Uvidíme, jak se to bude vyvíjet. Každopádně KLDR má zjevně zájem na tom, aby se to trochu rozvířilo, takže si myslím, že dříve či později nějakého amerického pohlavára přivítá a zadržovaní muži se vrátí domů.
PSALI JSME: |
Lidovky.cz: Kromě rozhovoru s trojicí internovaných Američanů zveřejnila CNN také zajímavý komentář, který končí těmito slovy: „Severní Korea chce kontrolu. Chce respekt. Ve světě nemá ani jedno. A doma obojí ztrácí.“ Souhlasíte?
Neřekl bych, že režim ztrácí kontrolu. Ale určitě je pravda, že respekt obyvatel vůči němu klesá. Stačí se podívat do minulosti. Kim Ir-sen je pro Severokorejce dodnes hrdinou, protože zemi osvobodil a za jeho vlády, aspoň zpočátku, vzkvétala. Později už to tak zářné nebylo, ale aspoň relativně fungovala. Za Kim Čong-ila už to šlo rapidně dolů. Tomu nepřálo už samotné načasování: moci se chopil v době, kdy se po pádu socialistického bloku zhroutil bipolární systém (Kim Čong-il stanul v čele KDLR po smrti svého otce v červenci 1994, pozn. red.). Právě s nástupem jeho vlády se pojí hladomor a velké zhoršení životních podmínek obyvatel, což lidé samozřejmě vnímali a jejich loajalita tím značně utrpěla.
Obří sochy Kim Ir-sena a Kim Čong-ila v Pchjongjangu.
Lidovky.cz: A nyní, za Kim Čong-una?
Trpí dál. Vpád informací zvnějšku, ať už jsou to zprávy zpoza hranic nebo DVD s filmy, jí zasazuje stále nové rány. Na flashkách proudí do země obrovské množství informací, ani nemluvě o tom, že spousta Severokorejců má příbuzné na jihu a běžně s nimi telefonují – byť ilegálně, prostřednictvím čínských operátorů, jejichž signál na území KLDR přesahuje. Dnešní Severokorejci toho vědí o světě dost, a nic z toho režimu neprospívá. Informační bariéra, kterou pečlivě vybudoval, začíná erodovat. Navíc tu existuje tu paralela s Východním Německem: pro autoritářský režim je velká výzva, když někde existuje druhá půlka, kde se lidé mají dobře. KLDR nikdy nebude na úrovni Jižní Koreje, nepomůže jí k tomu ani sebelepší reforma. Obojího se režim bojí.
JAROMÍR CHLADA Jaromír Chlada vystudoval koreanistiku na FF UK v Praze a North Korean Studies na Dongguk University v Soulu. V roce 2003 absolvoval šestiměsíční studijní pobyt v KLDR. Dlouhodobě se věnuje zejména problematice severokorejských uprchlíků. |
