Návrh státního rozpočtu byl letos sestavován pod tlakem. Tlak pochází ze dvou stran: a) pokles ekonomiky má za následek velký pokles daňových příjmů; b) prostor pro budování státního dluhu se povážlivě zužuje.
Věnujme pozornost poklesu daňových příjmů. To je běžný jev v každé ekonomice. Čím více je rozpočet založen na progresivní dani z příjmu, tím je labilnější -protože příjmy bohatých klesají v obdobích recese mnohem rychleji než příjmy středních a nižších skupin. Pro podniky to platí tím spíše: mnohé vykazují ztrátu.
Daňová progresivita vede k nestabilitě. Stát Kalifornie se kvůli ní ocitá na úrovni finanční stability Maďarska. Tedy na úrovni velmi chabé. Buďme rádi, že český státní rozpočet nestojí a hlavně nepadá s příjmy úzké skupiny nejbohatších. (Míněno těch, jejichž příjmy jsou legální, a tudíž zdanitelné. Takových je zde opravdu málo.) Populisté - jako například jihomoravský hejtman za ČSSD Michal Hašek - občas viní z poklesu daňového inkasa snižování daňových sazeb v minulých dvou letech. Nesmysl. Kdyby rovná daň a „zastropování“ odvodů z mezd byly viníky situace, muselo by k hlubokému propadu inkasa dojít již dávno před začátkem recese v roce 2009. Skutečnost? Celkové inkaso všech daní z příjmů včetně odvodů činilo v roce 2008 asi 300 miliard korun, v roce 2007 to bylo 304 miliard korun a v roce 2006 pak 264 miliard korun.
Je tedy zřejmé, že údajně „drastické“ snížení daní mělo za následek pokles rozpočtových příjmů ve výši pouhých čtyř miliard. Ve skutečnosti ještě méně: ty čtyři miliardy, které občané a podniky ušetřili, byly utraceny nebo investovány, což ekonomice prospělo.
Není vůle škrtat ve výdajích Za propad příjmů rozpočtu v roce 2009 může světová recese: faktor, který neovlivníme. Světová recese však může negativně ovlivnit poptávku po českých dluhopisech. Zatím není problém je emitovat. Během poslední emise dokonce poptávka předčila nabídku. Ale to se může rychle změnit.
Problémem českých veřejných financí nejsou příjmy, ale výdaje. Bohužel zde není vůle škrtat. Návrh rozpočtu obsahuje snížení platů státních zaměstnanců a veřejných činitelů o čtyři procenta. V kontextu se soukromým sektorem, kde se masově propouští a platy snižují někdy i o desítky procent, to zní jako výsměch.
Jednou z pozoruhodných vlastností rozpočtu je rekordní položka věnovaná dopravní infrastruktuře. Prý kvůli vysoké rozestavěnosti. Veřejné stavby bohužel patří mezi nejzkorumpovanější odvětví v zemi. Zpráva NERVu publikovaná v září přitom uvádí: „Například sousední Rakousko má cenovou relaci infrastrukturní výstavba/bytová výstavba takřka rovnou jedné. ČR má tento poměr na hodnotě 1,62 - což znamená, že české infrastrukturní zakázky jsou o 62 procent dražší (!) oproti relativní cenové hladině v oblasti bytové výstavby. Potenciálních vysvětlení tohoto fenoménu je řada: korupce, nízká intenzita soutěže...“
Když už máme dluhy, problémy s příjmy a platy se budou snižovat snad i učitelům - což je při jejich příjmech obtížně představitelné -nešlo by už konečně udělat něco účinného proti korupci?
O autorovi| PAVEL KOHOUT, ředitel pro strategii, Partners
