Podle dostupných údajů od roku 1956 až do uzavření v roce 2001 bylo do zařízení přijato 8586 dětí. Během této doby bylo zaznamenáno kolem 1500 úmrtí, Úřad pro vyšetřování zločinů komunismu ale byl s to prověřit pouze období z 80. let. Zjistil přitom, že jen v roce 1981 v ústavu zemřelo 81 dětí.
Úřad od prokuratury žádá, aby prověřila, zda k úmrtím přispěla špatná péče o sirotky. Poukázal přitom na to, že většinou děti umíraly v zimě, a jako hlavní příčiny uvedl plicní onemocnění, epilepsii, srdeční choroby a ledvinové a jaterní problémy.
Děti podle mínění pracovníků úřadu zemřely na choroby, jimž se dalo snadno čelit, kdyby byly včas diagnostikovány. Na úmrtích se tak podepsal „režim nehumánního zacházení“.
Agentura AP poznamenala, že za komunistického režimu byli handicapovaní lidé v Rumunsku považováni za „odpad“ a nezřídka byli zavíráni do ústavů. Po pádu režimu a popravě diktátora Nicolae Ceaušesca v prosinci 1989 přinesly televizní stanice záběry tisíců rumunských dětí, které byly zanechány v sirotčincích s velmi špatnými podmínkami.
