4. března 2018 12:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Rusko a Západ si nerozumějí, říká ruský režisér Alexej German mladší

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Milan Maric jako Sergej Dovlatov. Snímek Dovlatov (2018). Režie: Alexej German... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Milan Maric jako Sergej Dovlatov. Snímek Dovlatov (2018). Režie: Alexej German... | foto: SAGA

BERLÍN Na právě skončeném filmovém festivalu v Berlíně měl v hlavní soutěži premiéru ruský film Dovlatov režiséra Alexeje Germana mladšího, který se rozhodl připomenout příběh ruského spisovatele Sergeje Dovlatova (1941–1990), perzekvovaného sovětským režimem.

Ve filmu, zasazeném do jednoho týdne roku 1971, dal režisér velmi autentickým a působivým způsobem nahlédnout do života tehdejší umělecké komunity na okraji oficiální společnosti, kde se kromě Dovlatova pohyboval například i budoucí nositel Nobelovy ceny za literaturu Josip Brodskij. Oba umělci později emigrovali do USA. Film si z festivalu právem odnesl cenu za výpravu, jejíž autorkou je Elena Okopnaja.

LN: Sergej Dovlatov není mimo Rusko příliš znám. Proč jste se rozhodl točit zrovna o něm?

Myslím, že je to jeden z nejdůležitějších spisovatelů v Rusku. Také miluju Leningrad – teď samozřejmě nazývaný Petrohrad –, protože z něj pocházím. Vyrůstal jsem o pár let později v ulici nedaleko od místa, kde žil Dovlatov. Takže je to pro mě trochu návrat do dětství, respektive do minulosti. Myslím, že 70. léta v Petrohradě byly skvělé časy. Byla tam řada talentovaných spisovatelů, umělců, herců a také filmových režisérů. Víme, že Dovlatov a Brodskij byli zakázáni, neexistovaly žádné jejich sochy. Teď je na ulici, kde žil Dovlatov, památník jeho i Brodského. Přitom Dovlatov ani Brodskij nebyli disidenti. Chtěli jen dělat svoji práci, ale byli vyhnáni ze země. A nebyli to jen tihle dva, šlo o spoustu lidí, kteří na tom byli podobně. Chtěli jsme vyprávět jejich příběh.

Režisér Alexej German ml.

Režisér Alexej German ml.

LN: Nebyl to trochu i váš příběh? Váš otec byl také zakazovaný a měl problémy s cenzurou...

Tento film má určitě něco společného s mojí rodinou, protože můj otec (Alexej German, 1938–2013, pozn. red.) byl skvělý filmový režisér a velmi trpěl, když jeho filmy byly zakázány. Jeden film byl v trezoru hodně dlouho, myslím, že snad 15 let. Pamatuju si, jak táta schovával kopie svých filmů pod postelí, aby nebyly zničeny. Proto jsem dobře obeznámený s ruským zakázaným uměním. Nebyla to jen naše rodina, která byla takto postižená, takových rodin bylo hodně. A já obdivuju všechny, kteří v té době nesklonili hlavu. Nevím, jestli bych to dokázal. Myslím, že tehdy byly také vztahy mezi lidmi upřímnější, byli si bližší. Dělat umění bylo tehdy něco zvláštního. Nedělali jste to pro peníze ani pro slávu. Dělali jste to proto, že jste chtěli říkat pravdu a chtěli jste najít svou vlastní uměleckou řeč. Bohužel si myslím, že v ruském umění to bylo asi poslední vzepětí, kterého jsme byli svědky.

LN: Vy sám jste s cenzurou při natáčení tohoto filmu neměl potíže?

V současném Rusku cenzura není, alespoň ne v tom smyslu, jak to bylo v Sovětském svazu 70. let. Nikomu jsem nemusel ukazovat svůj film, dostal jsem peníze od ministerstva kultury, od města Petrohrad a dalších. I když shánění peněz nebylo jednoduché a více jich přišlo ze zahraničí než z Ruska. Ale cenzurován jsem nebyl.

LN: V Rusku tedy teď nikdo umělecké vyjádření neomezuje?

Vím, že si spousta lidí myslí, že Rusko je něco jako druhá Severní Korea. Ale to není pravda. Samozřejmě jsou problémy i v těchto dnech. Problémy, které mě ovlivňujou a znepokojujou, jako třeba co se děje kolem Kirilla Serebrennikova (ruský divadelní režisér, kritik Kremlu, obviněný ze zpronevěry, nyní v domácím vězení – pozn. red.). Jsem si jistý, že je nevinný. A proto o tom mluvím veřejně, kdykoliv můžu. Ale totální cenzuru, jako byla v Sovětském svazu v 70. letech, dnes v Rusku nemáme.

Ovšem v Rusku stejně jako v Německu nebo v Americe jsou lidé, kteří se pokoušejí vytvořit kulturu, jež bude odrážet pouze jejich vize, a omezit pohled jiných lidí. Jsou tu lidé, kteří by rádi, aby bylo umění jen krásné a pozitivní. Bohužel je takových lidí každým rokem víc, ale ještě nevyhráli. Mohli by vyhrát, ale náš film je varováním pro budoucnost. Náš film mluví o tom, co by se mohlo stát. Říkáme, že je nepřípustné zničit talent, zničit životy. Je nepřijatelné nedovolit umělci být umělcem.

Ale ještě něco chci říct k té cenzuře. Problém je, že my si nerozumíme navzájem, tedy Rusko a Západ. Západ nechápe, jak je Rusko strukturováno. Ale ani Rusové dobře nerozumí Západu. A bohužel se vzdalujeme víc a víc. Méně si navzájem nasloucháme a méně si rozumíme. Myslím, že to je hlavní tragédie, která může vést až k válce. Protože žijeme ve vzájemných klišé. Někdy jsou klišé správná, ale někdy ne. Svět je velmi složitý.

LN: Mluvíte o válce, jak to myslíte?

Je to očividné. Je stejná situace, jako byla před první světovou válkou. Objektivně nebyl nikdo ten špatný. Nebyla to vina Ruska, nebyla to vina Německa, nebyla to ničí vina. A zároveň všech. Nikdo nikoho neposlouchal, všichni žili v klišé. Potom skončila velká válka a situace byla podobná jako předtím.

LN: Ve vašem filmu zazní mimo jiné, že je obtížné zachovat si osobní integritu, když jste nikdo. Jak těžké je podle vás zachovat si integritu dnes? Je to těžší, nebo snadnější než dřív?

Zůstat věrný sám sobě, to je vždycky složité. Dnes je tu cenzura peněz, jež způsobuje, že velmi často talentovaní lidé, kteří udělali úžasné filmy, najednou nejsou schopni si vydělat na chleba a nakrmit své děti, a proto musí dělat komerční filmy. Dokonce nekvalitní komerční filmy. To je tragédie. Myslím, že člověk, jenž +rozumí umění, má umění dělat. Bolí mě, když vidím, že tu jsou skvělí režiséři, kteří nedokážou říct producentům – proč mi nabízíte film o upírech, já mám rád Čechova!

LN: Jak jste s tím bojoval vy? Bylo těžké váš film financovat?

Měl jsem štěstí na skvělé producenty, kterým se podařilo získat pomoc od Prvního ruského televizního kanálu, a pomohlo nám i ministerstvo kultury. Ale nebylo to vůbec jednoduché. Dělat tenhle film jsem toužil velmi dlouho a myslím, že už nikdo nevěřil, že budeme schopni ho dokončit. Podařilo se nám to i díky polským a srbským kolegům. A pomohla nám i účast na Berlinale, kde jsme před třemi lety mohli promítnout náš film Pod elektrickými oblaky. Kdybychom tehdy nebyli v Berlíně, nenatočili bychom teď tento film. Pomohla nám také koprodukce mnoha zemí a řada institucí, včetně Eurimages. Zkrátka, je to někdy velmi těžké zachovat si svou vlastní integritu, ale musíte se o to snažit.

Alexej German ml. (* 1976)

Studoval na Gerasimovově filmovém institutu (VGIK). Jeho film Papírový voják získal v roce 2008 v Benátkách Stříbrného lva za režii. Snímek Pod elektrickými oblaky byl v roce 2015 na Berlinale oceněn Stříbrným medvědem za vynikající umělecký přínos.

Hedvika Petrželková
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.