Nový zákon, který má usnadnit onkologicky nemocným ani ne tak život, jako spíš odchod z tohoto světa, vstoupil v platnost 1. července 2015. I díky nemocné dívce Aminat.
Jeho cílem je změnit praxi, kdy lidé trpící rakovinou v posledním stadiu museli vynaložit na shánění účinného léku proti bolesti obrovské úsilí a čas. Za zhruba sedm dnů se jim podařilo získat recept, který jim zajistil medikaci na pouhých 14 dnů. A pak vše znovu, pokud jim ještě stačily síly na vyčerpávající anabázi.
Ruská cenzura zakázala zprávy o sebevraždách lidí s rakovinou |
K zjednodušení procedury přispěla i vlna sebevražd pacientů, kteří dali smrti přednost před bolestí. Sebevraždy těchto zoufalých lidí zatím plně neustaly, i když jejich počet zřejmě klesá. Statistici nejsou tak pružní, aby po měsíci bylo možné zhodnotit situaci. Ruští novináři ale zaznamenali, že tragických případů je o něco méně. Byrokracie vedená v tomto případě snahou člověka ochránit před závislostí na drogách, i když už leží na smrtelné posteli, je ale urputná.
Cesta za morfiem
Matka přivezla Aminat do Moskvy z Dagestánu letos 10. dubna. Ani v metropoli se ale nenašel jediný lékař, který by starou sovětskou normu činící lékaře trestně odpovědné za zneužívání opiátů, byl ochoten porušit. Prý by morfium děvčeti mohlo uškodit.
Až Lidie Moniavová, manažerka fondu Víra, dokázala po usilovném snažení během pěti dnů sehnat příslušné léky. „Poslední dva dny Aminat neměla ty ďábelské bolesti,“ napsala Lidie pár hodin po smrti dívky na Facebooku.
Ne všechny smrti končí ale podobným happy endem. Šestašedesátiletý kontraadmirál Vjačeslav Apanasenko se zastřelil vloni. Nedokázal dále bezmocně sledovat ponižující boj své rodiny za právo na preparáty, které by mu pomohly.
Aminat (vlevo) léky proti bolesti dostala. Vjačeslav Apanasenko to štěstí neměl. Zvolil sebevraždu.
Léky proti bolesti se v Rusku používají v mnohem menší míře než v Evropě nebo USA. Je to stará sovětská tradice – stát se tak horlivě staral o své občany a o to, aby se z nich nestali narkomani, popřípadě obchodníci s drogami, že raději přístup k vybraným lékům skoro znemožnil.
Realita byla do 1. července – a na mnohých místech stále je, neboť než se nová praxe rozšíří po celé obrovské zemi, trvá to často několik let –, neúprosná: okénka s nerudnými vrátnými, fronty před ordinacemi, spousta razítek, povolení, vyděšení lékaři, speciální komise, lékárny zavřené ve chvíli, kdy člověk konečně získal po několika dnech snažení recept. Například v Moskvě je asi 4500 lékáren, ale příslušné preparáty je možné získat jen v 79 z nich. 1 .července byla naštěstí platnost receptů na léky proti bolesti prodloužena. Do té doby se stávalo, že než nemocný stačil najít lékárnu, vystát frontu a získat preparát, recept propadl.
Ovšem zástupce starosty Moskvy Leonid Pečatnikov po skonu admirála prohlásil, že nemocní rakovinou si berou život nikoliv kvůli nedostatku péče, ale protože trpí jarní depresí. Jenže sebevraždy páchají onkologičtí pacienti i v létě, na podzim, a dokonce i v zimě. A statistika je výmluvná: Podle Mezinárodního výboru pro kontrolu drog v roce 2010 bylo Rusko na 38. místě z celkového počtu 42 evropských zemí hodnocených z hlediska dostupnosti léčby bolesti. Nejhorší je situace s dětmi. O jejich bolesti rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, které se na něčem usnese často až po smrti pacientů.
Rakovina v Rusku. Pacientům na onkologii byli lékaři schopní pomoci jen v prvních fázích onemocnění, s pozdějšími mučivými bolestmi si už bez léků neporadili.
Bez razítka to nejde
Nedávno ruský server Meduza zveřejnil reportáž Kateriny Gordějevové Epidemie bolesti. Autorka v ní popsala, jak se lidé na pořadník k onkologovi musejí zapisovat v šest hodin ráno. Někdy ani to nestačí a další den musejí do fronty znovu, a ještě dřív. Od onkologa dostanou jen doporučení, na základě kterého jim jejich obvodní lékař na druhém konci města vydá recept. Na něj potřebují speciální razítko a podpis nejméně tří lékařů.
Irská pohotovost na vlastní kůži: 19 hodin čekání na židli bez jídla |
Razítko bývá uloženo u vedení polikliniky. Starostliví vedoucí pracovníci mají právo například morfin i v této fázi zamítnout. To vše ještě může fungovat ve velkých městech. Ale někteří pacienti cestují za specialistou stovky kilometrů daleko.
Jako pacientka z Brjanska, která se tři dny po svých sedmatřicátých narozeninách oběsila na WC moskevské nemocnice číslo 13. Měla rakovinu žaludku. Její muž popisuje, jak během tří posledních měsíců objížděli zdravotnická zařízení, ale nikdo ji zadarmo nechtěl přijmout ani léčit. Už umírající ji přijali ve 13. moskevském stacionáři.
Ještě za SSSR bylo rozhodnuto, že některé léky proti bolesti dělají z pacientů narkomany a z lékařů zločince. V novodobém Rusku se na scéně objevila přísná Federální služba pro kontrolu drog. Pokud chtěli lékaři pomoci trpícímu, museli vykonat tolik úředních kroků, že nemohli léčit.
V roce 2009 krasnojarská lékařka Alevtina Choriňjaková napsala umírajícímu na rakovinu preparát Gramadol. Soud jí vyměřil pokutu ve výši 15 tisíc rublů za nezákonné nakládání s omamnými látkami. V roce 2014 byla vyhlášena ženou roku časopisem Forbes Woman.
Женский рейтинг Forbes возглавила врач из Красноярска Алевтина Хориняк
http://t.co/96raIrvajs
#runews24 #новости pic.twitter.com/6D0ZfTd7Ro
— RuNews24.ru Новости (@runews24ru) 29. Prosinec 2014Beznadějné případy
19. března 2015 vyskočil ze sedmého patra kardiolog Edmund Michail Ljude. V dopise na rozloučenou prosil nikoho nevinit ze své smrti. Během 48 hodin před smrtí dvakrát volal záchranku, ale odmítli ho hospitalizovat, natož aby mu ulevili od bolesti. Vzápětí ruské úřady vydaly zákaz zveřejňovat důvody sebevražd.
Právo na sebevraždu? Věděl jsem 20 let, že se rodiče zabijí, vypráví syn |
Podobně stylizován byl i dopis na rozloučenou slavného ruského psychologa Michaila Kondratěva: „Prosím, abyste nikoho nečinili vinným z mé smrti. Já jsem prostě jen unavený ze své nemoci a beznaděje. Dostatečně dobře se mohu pohybovat po místnosti na invalidním křesle, a proto mohu sám vzít svou karabinu z železné skříně…“
Bezpochyby Kondratěv psal dopis ve snaze, aby jeho blízcí neměli opletačky s policií, která by je mohla podezírat z vraždy, respektive eutanazie.
Devětapadesátiletý Kondratěv spáchal sebevraždu 5. května. Dvaadvacet dní poté dobrovolně opustil tento svět jaderný fyzik Alexej Kalagin trpící rakovinou slinivky. 11. července, tedy už po změně zákona, která měla vést k zpřístupnění léků proti bolesti pacientům, vyskočil z okna svého moskevského bytu šestasedmdesátiletý důchodce nemocný rakovinou.
Podle poslance Nikolaje Gerasimenka, který prosadil změny zákona o léčbě bolesti, ze 300 tisíc Rusů zemřelých na rakovinu ročně 183 tisíce umírají v bolestech, aniž by jim někdo pomohl.
Jen v Moskvě spáchaly od začátku letošního roku sebevraždu desítky onkologicky nemocných. Bojovali s chorobou i se systémem. V tom druhém nyní zaznamenali výrazné vítězství. Díky nim snad bude umírání v Rusku méně bolestivé.
