Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

‚Rusové jsou obětí teroru. Bojí se moci a podřídí se čemukoli‘

Vraždy

  7:00
PRAHA - Proč dnes tolik Rusů vzpomíná v dobrém na Stalina? „Většina společnosti má mentalitu oběti teroru: připravenost k represím, strach z moci a demonstrativní loajalita,“ vysvětluje Irina Flige, ředitelka petrohradské pobočky proslulého Memorialu – oceňované nevládní organizace, která mapuje bolševický teror v postsovětském prostoru.

„Ve veřejném prostoru často zaslechnete, že práce Memorialu „očerňuje ruskou historii“, ale na naší práci jako takové se žádné jejich politické hry neodrazily,“ říká Irina Flige. foto: MAFRA - Yan Renelt

Lidovky.cz: Stalinovu éru dnes pozitivně hodnotí 40 % Rusů, na přelomu tisíciletí jich přitom byla necelá pětina. Odkud takový obrat?
Když mluvíme o stalinismu, hovoříme vlastně o historické paměti - problematice, kterou Memorial už třicet let zkoumá, vysvětlím to tedy z našeho pohledu. Letos, v roce 2016, už bohužel není možné mluvit o historické paměti z tradiční perspektivy, jako o pohledu na něco, co se událo. Sovětský státní teror totiž ruská společnost nevnímá jako minulost, ale jako současnost, je pro ni aktuálním tématem. Není to historická paměť, ale dědictví minulosti. Dnešní ruská společnost na sebe přejala kompletní sovětské dědictví.

Lidovky.cz: Včetně sebeklamu?
To dědictví stojí na třech pilířích. Prvním je mechanismus teroru, druhým zkušenost oběti a třetím odpor proti režimu, a každý z nich přejala jiná společenská skupina. Dnešní moc si osvojila veškeré mechanismy sovětského teroru, a velmi podobně je také uplatňuje - pronásleduje politické oponenty, falšuje materiály, využívá, ale i konstruuje nejrůznější agenty a špiony.

CO JE MEMORIAL?

  • Memorial je původem ruská nevládní organizace, která zkoumá sovětský teror, jeho principy, mechanismy i obětí.
  • Za více než třicet let existence realizoval řadu oceňovaných projektů, například Virtuální muzeum GULAG či databázi obětí, která dnes obsahuje na 3 miliony jmen; podílel se rovněž na zákonné rehabilitaci pronásledovaných. Zabývá se také problematikou současných politických vězňů a porušováním lidských práv v oblastech vojenských konfliktů.
  • Spolupracuje s partnerskými organizacemi v bývalých zemích sféry sovětského vlivu, včetně českého sdružení Archipelag.
  • Je laureátem prestižních lidsko-právních ocenění, mj. Sacharovovy ceny za svobodu myšlení, již obdržel v roce 2009 po vraždě Natalije Estěmirové, novinářky a ředitelky čečenské kanceláře Memorialu. V roce 2014 byl nominován na Nobelovu cenu míru.
  • Ze strany Kremlu čelí Memorial dlouhodobému tlaku. Posledním úderem bylo zařazení petrohradského Memorialu na seznam zahraničních agentů loni v listopadu – spolu s prohlášením ministerstva spravedlnosti, že Memorial „rozvrací ústavní pořádek Ruské federace a vybízí ke změně politického režimu“.
  • K TÉMATU: Poslední adresa před vraždou svobody. Na ruských domech žijí oběti sovětské tyranie

Také odpor proti režimu snese srovnání se sovětskými časy. Stejně jako tehdy je aktivní odboj malý, ale velmi různorodý, ubírá se po humanitárních i společenských cestách, organizuje protesty a mítinky, bojuje za ochranu občanských práv a politických svobod...

Nepočetná skupina u moci, nepočetná opozice. Zbývá většina, a ta svým způsobem života přejala mentalitu oběti teroru. To znamená připravenost k represím, která sílí vzhledem k reálnému nebezpečí. Strach z moci. Demonstrativní loajalita. A ochota podřídit se čemukoli. Právě to odrážejí ta vámi zmiňovaná procenta – vnímání sama sebe jako oběti.

Lidovky.cz: Jak taková oběť vnímá důkazy o brutalitě sovětského režimu, které Memorial shromažďuje?
Složitá otázka, mimo jiné i proto, že se ten pohled v čase měnil. Koncem 80. a začátkem 90. let mělo ještě hodně lidí osobní zkušenost s gulagem, pořád žily děti, kterým v třicátém sedmém zmizela matka, unesli otce, zatímco dnes už jsou to buď jejich děti, nebo dokonce vnuci. Ale není to jen změna generace. Masivní zájem o sovětské represe na přelomu 80. a 90. let souvisel s obdobím transformace. Všechno se měnilo před očima: politika, ekonomika, fungování společnosti, která najednou cítila, že se všemi těmi změnami musí přijít i přímý, jasný pohled na minulost. Dožadovala se otevření archivů, plného přístupu k informacím...

Jenže uběhlo několik let a najednou jako by ty informace byly úplně nepotřebné. Zájem se vytratil, přičemž příčiny se u různých společenských skupin mohly lišit. Zajímaví jsou ti, kteří měli se sovětskou represí přímou zkušenost, ať už vlastní, nebo byli nablízku lidem, kteří se v 60. a 70. letech postavili proti režimu. I oni se odtrhli od paměti, jako by jí byli přesyceni: „Všechno to vím, ale nepotřebuju to, nezajímá mě to.“ Právě tento moment v polovině 90. let - bez ohledu na politické tlaky, které se to snažily vykládat jinak – byl z mého hlediska tou největší prohrou naší společnosti.

Lidovky.cz: A dnes, o dvacet let později?
V Memorialu jsme si dlouhá léta mysleli, že základem všeho je zkoumání minulosti, analýza mechanismu a paměti teroru. Že ze vzpomínek vzešlá zkušenost musí pomoci dnes, že minulost pomůže současnosti. Ale teď se ukazuje přesný opak: na základě zkušeností ze současnosti se díváme do minulosti. Protože zájem o ni nevymizel zcela, naopak, poslední dobou je kolosální, aspoň ze strany části ruské společnosti. Lidé se všemožně setkávají s omezováním a perzekucemi ze strany vládní moci – a najednou se zajímají o to, co se dělo ve 30. letech za Stalina. Vnuci a pravnuci chtějí kvůli své vlastní zkušenosti zjistit, co se tehdy stalo s jejich dědy.

Zkoumání historie touto optikou je nesmírně zajímavý trend. Nikdo se nikdy nezajímal o UPA (Ukrajinská povstalecká armáda spjatá s se Stepanem Banderou – pozn. red.) tak jako dnes. Ještě nikdy se tak ostře nediskutovalo o roli ukrajinské armády v ruské historii. Když Rusové vidí represe vládního režimu nebo to, jak Rusko postupuje na Ukrajině, ptají se: Jak to tedy bylo v minulosti? Jakým způsobem Rusko „osvobozovalo“ Pobaltí?

Lidovky.cz: Memorial nabízí na řadu takových otázek odpovědi – k nelibosti vlády, podle které „rozvracíte ústavní pořádek Ruské federace.“ Jak se na vaší práci odrazilo listopadové zařazení petrohradského Memorialu na kontroverzní seznam zahraničních agentů?
Válka vládní moci s občanskou společností probíhá na několika frontách, a jednou z nich je i historická paměť, kterou Memorial představuje. Pro režim je historie životně důležitým tématem: bere si ji za rukojmí a vykládá ji ve svůj prospěch. A my mu v tom překážíme.

Ve veřejném prostoru často zaslechnete, že práce Memorialu „očerňuje ruskou historii“, ale na naší práci jako takové se žádné jejich politické hry neodrazily. To označení „zahraniční agent“ jsme nikam nenapsali, ačkoli to ukládá zákon, a všechny naše projekty zatím pokračují, dokonce jsme zahájili i nějaké nové. Velmi ostře se však změnila administrativní část našeho života. Podrobují nás teď neustálým prověrkám, pořád musíme dodávat nějaké výkazy, vyplňovat dokumenty... Je smutné, když v organizaci jako Memorial má nejvíc práce účetní.

Irina Flige vede petrohradskou pobočku Memorialu. Do Prahy přijela na pozvání sdružení Archipelag, jež stojí za projektem Online muzeum Gulag.cz.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!