Rusové zamítli nápad prezidenta nejchudší postsovětské republiky Tádžikistán Emomaliho Rachmona, který navrhoval poslat do této středoasijské země divizi učitelů ruského jazyka a literatury. Ruština v této části bývalého Sovětského svazu totiž vymírá spolu s obyvateli, kteří ještě povinně chodili do ruských škol a svůj rodný jazyk – farsí – měli pouze pár hodin týdně. Dnes je situace zcela opačná.
Jazyk jako cesta k blahobytu
Imomali Rachmon.
Už v roce 2013 Rachmon požádal Moskvu, aby mu poskytla nějaké pedagogy. Slíbil jim kromě mzdy i slušné bydlení, pokud by chtěli zůstat déle, dokonce pozemek či kus políčka. Tento týden ale jeho nápad definitivně pohřbila šéfka Federální agentury pro věci Společenství nezávislých států Ljubov Glebovová.
„Asi není nutné tam posílat učitele, když dvanáct tádžických institutů připravuje studenty na kariéru učitele ruštiny,“ podotkla.
Jenže problém ruštiny v Tádžikistánu nebude v počtu institutů a učitelů, ale v tom, že ruštinu neovládají natolik dobře, aby ji mohli vyučovat. Zatímco bezprostředně po rozpadu sovětského impéria byl prakticky ve všech bývalých členských republikách cítit zásadní odpor k ruštině a boom zaznamenávaly rodné jazyky místních etnik a angličtina, dnes je o ruštinu v zemích, jako je Tádžikistán, Kazachstán nebo Bělorusko, opět obrovský zájem.
Do Ruska za prací
Především proto, že každý druhý tádžický muž v produktivním věku odjíždí do Ruska za prací. Peníze, které tito tádžičtí pracovní migranti dokážou ročně poslat domů, tvoří skoro polovinu hrubého národního produktu Tádžikistánu. Žádná jiná země na světě není tak závislá na převodech finančních prostředků od svých krajanů ze zahraničí jako Tádžikistán. Bez peněz vydělaných v Rusku by země zřejmě musela vyhlásit bankrot.
Imigrace a nacionalismus? Zásadní problémy dnešního Ruska. A bude hůř |
Proč by námezdní dělník potřeboval dokonalou ruštinu? Protože Rusko zpřísnilo zákony o přijímání pracovních migrantů a zkouška z ruštiny, ruské historie a práva je pro mnohé Tádžiky nepřekonatelnou překážkou k relativnímu blahobytu. Proto by své děti nejraději dali do čistě ruských škol, kde učí rodilí Rusové. Zaručí jim to lepší budoucnost.
Vedení Tádžikistánu ale příliš spoléhalo na veřejně deklarovanou touhu Moskvy kulturně i jazykově expandovat do prostranství, ze kterého byli Rusové v 90. letech vytlačeni. Britská BBC popisuje příběh Rusky, která se jako jedna z mála nechala zlákat sliby prezidenta Rachmona, a aniž byl program posvěcen ruskou vládou, odjela učit tádžické studenty ruštinu. „Slyšela jsem projev prezidenta Tádžikistánu, že v jeho zemi čtyři tisíce škol čekají na ruské učitele, že Dušanbe je připraveno nás přivítat,“ říká Natalija Kutuzovová.
Kdo to zaplatí?
Na místě ale zjistila, že žádný byt pro ni připraven není a plat nestačí ani na to, aby si pronajala místnost na ubytovně – průměrná mzda tádžického učitele dosahuje 500 somonů (asi 2000 korun). Tádžická strana zjevně počítala s tím, že Rusko bude své pedagogy s nadšením financovat jako misionáře ruské kultury. Nic takového se ale nestalo. I když experti varují: „Rusko rychle ztrácí své kulturně-jazykové pozice v oblasti,“ tvrdí Michail Petruškov, představitel střední Asie ve Světovém koordinačním centru ruských krajanů.
Záhadně zmizelý elitní policista se vynořil na výhružném videu Islámského státu |
Moskva má obrovský zájem na tom, aby ruština zůstala dorozumívacím jazykem mezi občany někdejších sovětských republik. Jenže s některými zeměmi nemá zrovna nejlepší vztahy. Například v Gruzii se mladé pokolení snaží mluvit anglicky a rusky řada lidí už nerozumí. Na Ukrajině nyní vzhledem ke konfliktu s Moskvou řada lidí dává přednost ukrajinštině. V Tádžikistánu je ale situace jiná. Ruština tady stále je klíčem k relativnímu bohatství.
