Odborně řečeno je gel tuhý roztok nerozpustné látky, která do sebe pojala velké množství rozpouštědla.
Struktura jednoduchého gelu připomíná trojrozměrnou rybářskou síť. Provázky a uzlíky představují rozvětvenou, z mnoha atomů složenou molekulu sesíťovaného polymerního materiálu, jako je například guma nebo epoxidová pryskyřice. V těchto materiálech je v ideálním případě celý kus, který držíme v ruce, jedna 3D-síťovitá molekula. V okách sítě je „nabrané“ velké množství molekul rozpouštědla. Hydrogely jsou pak tuhé materiály, které ve značném množství obsahují vstřebanou vodu (řecky hydor, odtud hydro-). Laboratorní usušené vzorky dokážou vsáknout až tisícinásobek tekutiny v poměru k výchozí hmotnosti.
Lidské tělo se s přítomností hydrogelů velmi dobře vyrovnává. Dokážou totiž téměř stoprocentně nabobtnávat fyziologickou kapalinu, která tvoří přirozené vodnaté prostředí mezi buňkami. Kromě výroby měkkých kontaktních čoček se hydrogely používají například jako implantáty nebo jako podpůrné materiály ve tkáňovém inženýrství. Do struktury gelu lze také zabudovat protizánětlivý lék a vytvořit tak přípravek schopný hojit těžce se zacelující rány. Příkladem takové aplikace je HemaGel vyvinutý v Ústavu makromolekulární chemie AV ČR.
Hydrogely v sušené podobě se pro svoji superschopnost pohlcovat vlhkost nejčastěji používají v dětských plenách.
