Když se před několika lety rozbíhala reforma českého školství, hodně se mluvilo o pojmech, jako je demokracie, svoboda a aktivní občanský postoj. Ale jak už to tak bývá, často opravdu jen mluvilo. Nikdo totiž učitelům na konkrétních příkladech neukázal, jak žáky v tomto ohledu vychovávat, jak je vést k tomu, aby nebyli k dění kolem sebe lhostejní.
Protože jsme měli ve škole o tuto formu práce zájem, ale nevěděli, jak začít, uvítali jsme možnost zapojit se do projektu Kdo jiný? společnosti Člověk v tísni, který prostřednictvím audiovizuálních prostředků motivuje a vede mladé lidi k aktivní občanské angažovanosti.
Oslovili jsme děti nejvyšších ročníků naší základní školy a zeptali se jich, jestli by přímo v naší škole chtěly něco změnit. A protože jsme tehdy měli velký problém s tříděním (resp. netříděním) odpadu, rozhodli jsme se společně s žáky pro téma aktivní ochrany životního prostředí.
Mladí ekologičtí aktivisté Žáci si připravili otázky pro ředitele školy a učitelku přírodopisu, aby zjistili, co škola pro ochranu životního prostředí dělá. Zkontrolovali, jak jednotlivé třídy k třídění odpadu přistupují (v každé učebně jsou kontejnery na plast a papír), a následně si pro vybrané třídy připravili vyučovací hodinu, jejímž prostřednictvím se snažili jejich postoje změnit.
Vůbec jsme přitom neměli problém s jejich motivací. Myslím, že jedním z faktorů, který jejich přístup příznivě ovlivnil, byla značná volnost při práci. Už to nebyl učitel, kdo vybíral metodu práce, ale žáci sami. Učitel pouze naznačil možné cesty a pro děti bylo docela dobrodružné vybrat si tu svou a překonávat jednotlivé překážky při dosahování vytčeného cíle.
Žáci v roli dokumentaristů Jako dobrý motivační prvek působila i atraktivita celého projektu. Žáci dostali do rukou videokameru a všechno si na ni zaznamenali. Na krátkou dobu se tak proměnili ve filmové tvůrce, což se jim opravdu hodně líbilo. Jak se ale v průběhu projektu ukázalo, atraktivita byla u žáků až na druhém místě. Projekt Kdo jiný? jim totiž umožnil v lecčems dospět (a jak rádi si žáci základních škol hrají na dospělé!). Museli odložit své dětské chování, naučit se vystupovat před dospělými, komunikovat s nimi, a v některých případech dokonce prokázat jistou úroveň odborného vzdělání. A nakonec museli odložit i svůj strach či stud, když s kamerou v ruce vstupovali do třídy a hovořili se svými mladšími spolužáky o opravdu vážných věcech.
První ročník projektu Kdo jiný? měl ve škole velký ohlas. Z nasbíraného filmového materiálu vznikl krátký dokument, se kterým ve škole dále pracujeme. Aktivita těchto žáků navíc ovlivnila i jejich mladší spolužáky. Ve dvou třídách vznikly v následujícím školním roce skupiny, které se do podobné činnosti chtěly rovněž zapojit. A protože vedeme žáky ke skutečně praktickým aktivitám, vybrali jsme společně s nimi témata, jejichž zpracování nám snad umožní překročit práh školy. Žáci, doufejme, pochopí, že nejde jen o to, podílet se na nějakém projektu, ale skutečně se zajímat o to, co se kolem nich děje. Vybranými tématy letošního školního roku jsou proto problém drogové závislosti a její prevence a téma homosexuality a přijímání jinakosti druhých lidí.
Projekt Kdo jiný? samozřejmě nemůže nahradit běžnou výuku, věříme však, že díky němu můžeme naše žáky lépe naučit porozumět slovům, jako je demokracie, svoboda a aktivní občanský postoj, která jsem zmínil na začátku. Věříme také, že právě takový projekt ukazuje našim žákům jednu z možných cest, kterými by se během svého života měli vydat.
O autorovi| STANISLAV ŠVEJCAR, Autor učí na Soukromé střední odborné škole TRADING CENTRE v Litomyšli
