GRUZÍNSKÁ BILANCE
TBILISI/PRAHA Z války vyšla nejhůř ze všech. Jako poražená země přišla Gruzie fakticky nejen o Jižní Osetii, ale i o druhou separatistickou enklávu, Abcházii. Naopak „získala“ dalších asi 30 tisíc uprchlíků a ekonomicky se téměř zhroutila, k čemuž přispěla i světová finanční krize. Jedinou radost může mít gruzínský prezident Michail Saakašvili snad jedině z toho, že i po roce konflikt politicky přežívá – tedy zatím.
Vše se seběhlo rychle, v noci na 8. srpna 2008. Ruské tanky přejely ze severu gruzínskou hranici a zahájily největší vojenskou operaci od roku 1994. Tehdy ale zaváděly „ústavní pořádek“ na svém území, v severokavkazském Čečensku. Válku o Jižní Osetii nadále vnímají v Tbilisi jako agresi a porušení mezinárodního práva. Je to jedno z mála tvrzení, na kterém se v Gruzii shodnou téměř všichni. Jak vládnoucí elita v čele se Saakašvilim, tak i různorodá opozice, či část „nepolitické“ veřejnosti.
Saakašvili se během týdne, kdy válka trvala, ukázal jako příliš zbrklý, nezkušený a mladý vojevůdce. Během následujícího, poválečného roku zklidnil svůj styl a zahájil boj, ve kterém měl větší šanci vyhrát než v zápase s Ruskem. Boj o politické přežití, o udržení se v roli gruzínského vůdce i po drtivé porážce ve válce.
Zatím se mu to daří a zdá se, že šanci vydržet v prezidentském křesle do roku 2013, kdy mu vyprší prezidentský mandát, přece jen má. A nebojí se ani případného dalšího konfliktu s Ruskem – tedy alespoň podle svých slov: „Ano, budeme se bránit. Ale je to strašlivý scénář,“ přiznává Saakašvili.
Jeho země je však v bídném stavu. Ekonomika se stále nevzpamatovala z loňského konfliktu a zatěžuje ji i trvající napětí. A k tomu je třeba připočíst zahraničně-politickou nejistotu. Vstup Gruzie do NATO byl konfliktem odsunut na daleké neurčito.
A pak je tu samozřejmě Rusko, které neskrývá, že Saakašvili pro něj přestal být relevantním partnerem – a jeho odchod z funkce je nanejvýš žádoucí. S tímto cílem Kreml údajně podporuje i gruzínskou opozici, která se během uplynulého roku nejednou pokusila donutit prezidenta k demisi.
Domácí političtí odpůrci ho viní z ekonomického kolapsu i z vyprovokování předem prohraného konfliktu a ztráty velké části gruzínského území. Gruzínské tajné služby prý mají důkazy o tom, že pouliční akce a vzpoury v gruzínské armádě, které byly na jaře potlačeny, financují jejich ruští kolegové a zaštiťuje je přímo premiér Vladimir Putin.
„Už nikdo nepochybuje o tom, že Rusko je schopné ještě radikálnějších kroků až do úplné okupace Gruzie, a to v případě, pokud pozornost Západu vůči této oblasti opadne,“ prohlásil v rozhovoru pro LN gruzínský politolog Georgij Kanašvili. Podle něj je pomoc Západu pro zachování gruzínské státnosti klíčová – byť v přímou vojenskou podporu nikdo nevěří. „Konfrontace Západu s Ruskem má své hranice, a ty Západ nikdy nepřekročí,“ připomněl Kanašvili.
Mírová pomoc I podle gruzínských ekonomů ale finanční podpora západních zemí ve výši 4,5 miliardy dolarů pomohla Tbilisi v zachování fungujícího státu poté, co Gruzie přišla o velkou část svého území. Přinejmenším tedy válka o Jižní Osetii Gruzíncům přinesla jedno důležité zjištění – spoléhat se na pomoc Západu je možné pouze v případě, pokud bude v Zakavkazsku alespoň relativní mír.
***
O co šlo ve válce mezi Ruskem a Gruzií DOBA TRVÁNÍ: 8. srpna – 12. srpna 2008 (konec vojenských operací ) STRANY KONFLIKTU: Gruzínská armáda proti ruským, jihoosetským a abchazským jednotkám. DVĚ VÁLKY: Kořeny konfliktu sahají do počátku 90. let, kdy Jižní Osetie, kde většinu obyvatel tvoří Osetinci a Rusové, vyhlásila nezávislost na Gruzii. Po krátké válce, v níž bojovali na osetské straně i příslušníci vojsk ministerstva vnitra SSSR, se dostala mimo vliv Tbilisi. Druhý konflikt o Jižní Osetii vypukl 8. srpna poté, co Gruzie zesílila po potyčkách na hranicích ofenzivu proti regionu a s cílem obnovit svou moc v provincii vstoupila do správního střediska Cchinvali. Moskva reagovala silným protiútokem, při kterém obsadila nejen Jižní Osetii a Abcházii, ale i další gruzínské oblasti. PŘÍMĚŘÍ: Na příměří, které bylo definitivně podepsáno ruskou stranou 16. srpna, dohlíží od loňského října pozorovatelská mise Evropské unie, v Abcházii a Jižní Osetii ale zůstává asi 3700 ruských vojáků. POČTY OBĚTÍ: Moskva nejprve uváděla, že gruzínští vojáci v Jižní Osetii zabili až 2000 obyvatel, poté upřesnila, že se jí podařilo zdokumentovat 162 obětí. Jihoosetské úřady udávají 365 obětí mezi civilisty. Při konfliktu bylo podle Moskvy zabito 64 ruských vojáků, padlo také na 150 příslušníků ozbrojených složek Jižní Osetie. Tbilisi hovoří o 228 zabitých gruzínských civilistech a o 169 vojácích.
Pramen: ČTK
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
