Pane kuchari, strcte si toho danka a 50 ingredienci nekam. Staci kapusta, brambor, cesnek a klobasa, uvarte to a s dobrym zitnym chlebem si posmaknete. A neda to moc prace.

Bohuzel, kuchari na lidovkach ziji v domeni, ze cim je jidlo slozitejsi, tim vice budou davem obdivovani. Nebudou !

Tož to vaříme také tak, ale mám jednu praktickou variantu, aby nám ty všechny drahocené vitamíny neutekly do vody. Na dno napařovacího hrnce vložím brambory rozkrojené na poloviny a na ně dám rozrojenou kapustu na čtvrtiny rozkrojenou částí nahoru, osolím a vařím v páře asi 20 minut. Nakrájím uzený bůček na kousky a na pánvi ho orestuji do křupava. Každý dostane na talíř čtvrtku kapusty, kterou přelijeme tím vyškvařeným uzeným bůčkem a k tomumty brambory. Je to rychlé, zdravé a velmi dobré.

K tomu napsanému bych jenom dodal něco pro vysvětlení, proč se říká také kapustě kel, kchél? Nejen staří Slované v tom pojmenování neměli jasno, ale také Germáni. Německy der Kohl je zelí, nebo kapusta. Přitom kapusta je der Wirsing a aby to nebylo snadné tak ten upravený Kohl je das Kraut a proto je na jídelním lístku napsáno : Schweinebraten mit Knödel und weißkraut(bílé zelí), nebo Blaukraut(červené zelí), nebo také Rotkohl. Jak vidno, tak vyznat se v tom, co je zelí, nebo není, není zase tak jednoduché. U nás na Moravě se však říká kchél a je to vliv německy mluvících obyvatel, kteří ve městech často činili většinu. A proto na Hané máme rčení: Co belo na oběd? Ale kchél. A jaké bel? No dobré bel!

Proč děti nemají rády kapustu?

Protože ve školních jídelnách do ní strkají špek.