Sčítací komisaři kolabují. Kvůli chybám ČSÚ padají únavou

V ospalém odpoledni působí šedivé paneláky na pražském sídlišti Černý Most zvlášť ponuře. Sčítací komisařka Irena Tutterová jako by se snažila tuto zachmuřenou atmosféru rozjasnit. V oranžovém svetru a s jasně modrou taškou České pošty přes rameno vchází do jednoho z domů v ulici Kapitána Stránského. Jsou čtyři odpoledne a energické ženě začíná její čtyřhodinová sčítací směna.

"Haló, haló. Vy jste tady kvůli tomu sčítání," odchytí komisařku hned ve dveřích mladý muž, který vyběhl ze svého vozu před domem. Černovlasý třicátník tu bydlí a byl zrovna na odjezdu na chalupu. "Jen si přeberu ty papíry, abyste k nám už nemusela," čeká několikavteřinovou akci mladý muž. "Jak se jmenujete, rok narození, v jakém bytě bydlíte?" bombarduje muže otázkami komisařka. Nic jiného jí ani nezbývá.

Na poště totiž chybou statistického úřadu vyfasovala zcela prázdné formuláře osobních listů. Za normálních okolností by jen vyhledala formulář podle jména dotyčného, našla list jeho ženy a případně vydala prázdný list i pro jejich malé dítě. Takto musí vše vypisovat ručně přímo na chodbě.

Rodina tak v nastartovaném autě čeká přes patnáct minut. "Je to hrozné. Hlavičky formulářů si už i vyplňujeme předem na poště, což nám zabere tak hodinu a půl. Zaměstnankyně pošty jedou vlastně nonstop. Přijdou v šest, odkroutí si šichtu do jedné, poté nadepisují formuláře, které měly být nadepsané, a od čtyř do osmi jdou sčítat," popisuje pracovní den svých kolegyň Tutterová. Ta je na tom přece jen o něco lépe.

Nemá pravidelnou pracovní dobu a ke sčítání se přihlásila dobrovolně. Zčásti tak chtěla pomoci své dceři, která na poště dělá, a zčásti to bere jako akční zpestření březnových dní. "O nějaké výnosné brigádě nemůže být ani řeč. Za tohle totální nasazení dostanu nějakých šest tisíc. To je přece k smíchu," říká.
"Já bych se vám rád nahlásil," naléhá už na komisařku další obyvatel domu a patnáctiminutová procedura s vyplňováním formulářů se opakuje znovu.

Kromě samotného nadepsání dokumentu musí totiž komisařka vysvětlit lidem celý průběh sčítání a takřka pravidelně vysvětlovat některé otázky. Irena Tutterová je zkrátka v potemnělých chodbách paneláku jednou z nejžádanějších osob. Lidé tu o sčítání vědí a s komisařkou vcelku ochotně spolupracují. Tedy na výjimky.
"Před dvěma dny jsem narazila na chlapa, který vypadal, že mě zmlátí. Vykřikoval, že sčítání je blbost, že o něm stejně všichni všechno vědí a ať jdu do háje.

Tak jsem mu řekla, že pokud sčítání odmítne, vlastně poruší zákon a hrozí mu až desetitisícová pokuta. A že mně je to jedno. Nakonec obrátil a neprotestoval," popisuje největší incident své dvoutýdenní služby komisařka. Během vypravování bere schody po dvou a skoro utíká do prvního patra. "To víte, nestíhám. Chybí mi ještě tři celé paneláky o několika vchodech a čas mám dva dny. A to už mám dvanáct paneláků za sebou. Na každou domácnost mám maximálně šest minut," říká Tutterová ve chvíli, kdy buší na chodbové dveře v prvním patře.

Na zvonění zvonků totiž nikdo nereagoval. "Zase další tři," poznamená si Tutterová "hříšníky", které na první pokus nezastihla. Zkusit to bude muset znovu ve zbývajících dnech. Už nyní má na seznamu sedmdesát lidí.