Ivan Brezina se pustil do Greenpeace za to, že hodlá provést průzkum ekologických dopadů ropné havárie v Mexickém zálivu (Vrtěti ropnou plošinou, LN 6. 8.). Na něco podobného prý nemáme nárok, protože jsme údajně před šestnácti lety lhali médiím a veřejnosti v kauze plošiny Brent Spar. Navíc prý porušujeme pravidla, jejichž dodržování požadujeme od průmyslu. A všechno to vlastně děláme proto, abychom mohli lépe „obchodovat se strachem“. Dost na to, aby člověk místo občasného lezení po střeše úřadu vlády začal chodit kanály. Pokud by ovšem něco z toho byla pravda.
Vezměme to popořadě, tedy od Brent Spar. Shell vysloužilý obří zásobník ropy poslat na dno Atlantiku. Potopením namísto ekologičtějšího rozebrání na pevnině by firma ušetřila přes 20 milionů liber. Brent Spar nebyl žádný drobeček -byl 150 metrů vysoký, 30 metrů široký a podle údajů samotného Shellu obsahoval 50 tun ropy.
Greenpeace zahájilo kampaň proti potopení plošiny na základě informací, které zveřejnila sama firma. Teprve obsazení plošiny v dubnu 1995 nám umožnilo získat vlastní data o množství odpadů, které na ní zůstávaly. V důsledku špatně provedeného odběru vzorků jsme došli k chybnému závěru, že zařízení obsahuje více než 5,5 tisíce tun ropy (tedy cca 10 procent skladovací kapacity celé plošiny), a tuto mylnou informaci jsme zveřejnili. Důležité je, co následovalo: jakmile jsme chybu zjistili, uveřejnili jsme opravu a veřejnosti i Shellu se omluvili. Nevybavuje se mi žádný politik či kapitán průmyslu, který by se v podobné situaci zachoval stejně. Shrnuto a podtrženo: dopustili jsme se vážného a velmi nepříjemného profesionální selhání, nikoliv však vědomé lži, jak tvrdí Ivan Brezina. Lháři se totiž obvykle sami od sebe nepřiznávají.
Tato chyba však samozřejmě neměla vliv na důvody, proč jsme proti potopení plošiny protestovali. Pro pořádek dodejme, že jsme nakonec uspěli a pomohli tak vytvořit významný precedent.
Greenpeace jde o tlak na politiky A Brezinou zmiňovaný dvojí metr? V roce 1985 agenti francouzské tajné služby vyhodili do vzduchu a potopili (nikoliv „poškodili“, jak píše Brezina) vlajkovou loď Greenpeace Rainbow Warrior a o život přišel jeden člen posádky. Loď byla po skončení vyšetřování vyčištěna a se souhlasem úřadů v malé hloubce potopena. Jenže tím její život neskončil: stala se vyhledávaným cílem potápěčů. Podobně se dekontaminovaný Brent Spar stal nakonec základem nového mola v norském Makjerviku. Greenpeace souhlasilo. Kde je ten dvojí metr?
„Zatímco Shell prodává ropu, Greenpeace prodává strach,“ píše Brezina. Pokud by cílem Greenpeace bylo skutečně něco co nejlépe prodat, je jisté, že by se nikdy nevěnovalo ničemu jinému než ochraně velryb a pralesů, na jejichž ochranu rád přispěje kdekdo. Ve skutečnosti v posledních letech probíhalo více kampaní, které možná nejsou tak sexy, ale jsou pro životní prostředí minimálně stejně důležité.
Pokud Greenpeace skutečně něco „prodává“, je to nezávislý, důsledný tlak na politiky. Miliony lidí nás nepodporují proto, že se něčeho nebo někoho bojí, ale proto, že dokážeme vlády i znečišťovatele přimět k tomu, aby životní prostředí lépe chránili. Jistě, možná by to zázračně dělali i bez ekologických organizací jako Greenpeace. Zatím to tak však bohužel nevypadá.
BP i vláda zakazovala médiím i vědcům přístup do zamořených oblastí. To však Greenpeace, jako již mnohokrát v minulosti, nemůže odradit přinášet pravdivá svědectví o dopadech ničení životního prostředí.
O autorovi| JAN ROVENSKÝ Greenpeace ČR Autor je vedoucím energetické a klimatické kampaně Greenpeace ČR
